(12.50 hodin)
(pokračuje Mencl)

V tomto směru si v podrobné rozpravě dovolím podat příslušný pozměňovací návrh. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. O slovo se přihlásila paní zpravodajka, která má přednost, paní poslankyně Iva Šedivá, a poté dostane slovo pan poslanec Jaroslav Gongol.

 

Poslankyně Iva Šedivá: Vážení přítomní, dovolte mi, abych se velmi krátce vyjádřila k tomu nejožehavějšímu paragrafu, který citoval kolega Mencl, to znamená § 37e.

Na jednání výboru byl přijat změněný stěžejní paragraf, který, jak zde kolega Mencl zmiňoval, se týká zpoplatnění dovážených ojetých aut. Dle něho byly povinnosti platit poplatek za dovážená nová vozidla zproštěni jednotliví dovozci. V návrhu jsou povinni platit za dovážená použitá vybraná vozidla pouze akreditovaní a individuální dovozci jednotný poplatek pět tisíc korun. Tento poplatek se nebude týkat vozidel, u kterých se prokáže, že splňují příslušné technické podmínky pro emisní limity ve výfukových plynech, což pro vaši představu jsou prakticky vozidla, která mají starší datum výroby, než je cca rok 1995. Tento poplatek bude určen pro podporu sběru, zpracování, využití a odstranění vybraných autovraků, tak jak zamýšlel původní návrh zákona, původně předkládaný. Bude příjmem Státního fondu životního prostředí, který by jej měl využít v přechodném období, tj. do 1. 1. 2007 a nějakou dobu po tomto datu, k odstranění autovraků, které se objevují na veřejném prostranství a nemají svého majitele, popřípadě ani svého výrobce či pokračovatele značky. To znamená, že to jsou to auta z bývalého Sovětského svazu či NDR. Měla by to tedy být vítaná pomoc obcím, pro které je udržování pořádku v této oblasti problémem, o čemž svědčí i sněmovní tisk 478, který bude na pořadu jednání této sněmovny a je návrhem zastupitelstva hlavního města Prahy.

Poplatkové opatření má současně znevýhodnit hromadné dovozy vozidel na náhradní díly tak, jak se tomu dosud děje. Pro vaši ilustraci, dovoz vozidel ze zahraničí je teď v nynější době cca 130 tisíc kusů za rok, přičemž 20 % je právě využíváno pouze na náhradní díly. Je přitom jasné, že nakonec vznikající nepořádek z nepoužitých součástí vozidel, které se obvykle nedostávají do zařízení k likvidaci autovraků, bude na nás, jak je zlikvidujeme, jak si s nimi poradíme. Přitom je třeba tady zdůraznit, že situace na trhu s ojetými dovezenými vozidly je podobná pouze v Polsku; například Slovensko se s touto situací vyrovnalo naprosto radikálně a dovozy odmítlo.

Navíc je zde třeba zdůraznit fakt, že tímto zákonem nám norma přebraná z Evropské unie ukládá procenta materiálového využití příslušných autovraků, a zde je opět kámen úrazu v dlouhověkosti našich autovraků, protože průměr je třináct a půl roku. Toto materiálové využití u starších vozidel není možno prakticky docílit. Tyto problémy, které máme, jsou vlastně analogií s dalšími komoditami, který se týkají § 38 - vybraných výrobků, jako jsou elektrospotřebiče, elektronika, autobaterie, staré pneumatiky, kde stejným způsobem jako v tomto případě budeme mít problém, jak se vyrovnat s tzv. starou zátěží.

Je tedy na zvážení, jakým způsobem při hlasování se k tomuto problému postavíte, nicméně je třeba zvážit, že problém kolem likvidace autovraků vzhledem k tomu, že po 1. 1. 2007 je sice tato povinnost zákonně určena výrobcům a dovozcům, tak přesto tady bude velké množství aut, která nebudou mít svého majitele, nebudou mít svého výrobce, a tím pádem nebude možno s nimi v této kombinaci s likvidací počítat.

Žádám vás tedy o to, abyste se ve svém hlasování potom vyjádřili kladně k celé problematice poplatků. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Jako další do obecné rozpravy se přihlásil pan poslanec Jaroslav Gongol. Než dojde k řečništi, tak vám sdělím, jak míním pokračovat dál, abyste věděli, co nás čeká. Po dokončení celého tohoto bodu, to znamená včetně podrobné rozpravy, vyhlásím polední přestávku, která bude trvat hodinu a půl. Mezitím proběhne jednání organizačního výboru.

Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jaroslav Gongol: Paní předsedající, dámy a pánové, jako zaklínací formule na mě působí citace ze všech v poslední době předkládaných zákonů, že hlavním cílem zákona je harmonizace s právem Evropského společenství. Někdy mám dokonce dojem, že tím chce někdo říci: jen se nesnažte o to, abyste nás kritizovali, tím ohrožujete náš vstup do Evropské unie a to si zodpovíte. Ano, uznávám, že občané v referendu řekli ano vstupu do Evropské unie. Ale neměli bychom mít ambici v návrhu řešit i naše problémy, které v této zemi existují? Jsme přece národním parlamentem a je to naše povinnost.

Musím říci, že velice lituji, že tento zákon o odpadech nebyl projednán společně se zákonem o obalech, který jsme projednávali v prosinci. Vím, že na jeho projednávání čekali zejména drobní dovozci, kteří nejvíce dopláceli na doslova diskriminační chování Eko-komu, který zablokoval převoz několika desítek košil přes hranici, neboť tyto byly v papírových obalech, jenom proto, že nezaplatil Eko-komu poplatek za likvidaci obalů. Samozřejmě, že každý z nás kupujících těchto košil tento obal dá do svého domovního odpadu, za jehož likvidaci zaplatí ze svého ve formě poplatku za odpad. Eko-kom inkasuje, ale nic neplatí. To se samozřejmě dobře hospodaří! Nový zákon o obalech byl proto potřebný a alespoň částečně pomohl drobným dovozcům.

Když jsem řekl, že oba zákony měly být projednány společně, pak vycházím z obsahu tohoto zákona o odpadech, neboť tento zákon v podstatě řeší, a jistě, pokud jste jej podrobně prostudovali, zjistíte, že v podstatě řeší jen jeden druh odpadů, a to jsou autovraky. Samozřejmě, že s přibývajícím počtem aut je jejich likvidaci třeba řešit. Je to však největší zdroj odpadu? Domnívám se, že ani ne. Protože odstavená auta rozeberou bezdomovci a odvezou je do sběren. Snad jde jen o problém likvidace látek používaných v automobilech, které jsou nebezpečné životnímu prostředí.

Ale pokud jde o narůstající objem odpadu, je daleko větší problém s odpadem ve formě lahví z umělých hmot. Tento problém narůstá, neboť vratné obaly z naší obchodní sítě snad mimo pivo již vymizely. Vyhovuje to samozřejmě zejména supermarketům, které se nemusí starat o výkup obalů, a bohužel musím říci, že to vyhovuje i nám spotřebitelům, neboť je nemusíme vracet a stačí je hodit do odpadu. Skládky nám rostou před očima, neboť tam ukládáme obalený vzduch v plastových lahvích. Pro skládky se vyčleňují nová území, ničíme životní prostředí, ale protože z toho profitují obchodní řetězce, tak to Ministerstvu životního prostředí ani nevadí. A toto se dle mého názoru bojí přijmout radikální opatření. Raději se zabývá spekulacemi, zda budeme vyrábět 19 % energie z obnovitelných zdrojů, což má být zařazeno do energetického programu vlády. Že to nemá žádný reálný základ v ověření technické proveditelnosti, výši pořizovacích nákladů, dopadů na životní prostředí v případě větrných elektráren či samotnou výší ceny za takto vyrobenou kilowatthodinu, nikomu nevadí. Hlavně, že řešíme něco, o čemž můžeme prohlásit, že to byla utopie - ale až za několik let, kdy zde bude samozřejmě jiná vláda.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP