(10.10 hodin)
(pokračuje Schling)
Chtěl bych připomenout, že jsme se dostali do určité časové tísně, která vyplývá z toho, že budoucí majitelé těchto letišť - tedy kraje - chtějí na rozvoj letišť získat prostředky z fondů Evropské unie a potřebují projekty předložit nejpozději do konce června, a je tedy potřeba, aby v nejkratší možné době se stali vlastníky tohoto majetku, a mohli tedy jako právoplatní vlastníci předložit projekty, na základě kterých by se mohli ucházet o peníze z fondů Evropské unie. V posledních měsících došlo v této věci k určité dvojkolejnosti, k rozdílným názorům mezi vládou a předkladateli tohoto návrhu na způsob převodu regionálních letišť do vlastnictví krajů. Zatímco předkladatelé a řada dalších odborníků se domnívají, že převod formou zvláštního zákona je tím nejrychlejším a i z právního hlediska správným způsobem, vláda se svým usnesením rozhodla provést tento převod podle zákona č. 92/1991 o velké privatizaci. Oba postupy v současné době probíhají současně.
Chtěl bych připomenout, že z hlediska obecného není zcela jedno, který postup je zvolen. Byla to právě Česká strana sociálně demokratická, která zde v minulosti opakovaně upozorňovala, že není správné, aby vláda sama svým exekutivním rozhodnutím rozhodovala o převodech významných majetků mimo sféru státu, že je správné, aby o takovýchto převodech rozhodoval Parlament, který na základě našich ústavních pravidel je opravdu tím nejkompetentnějším suverénem, který má o takovéto věci rozhodovat. Domníváme se, že z obecného hlediska je správnější, aby se tento převod uskutečnil formou zákona, tedy rozhodnutím Parlamentu.
Dovolte mi, abych v rámci svého úvodního slova se vyslovil také ke stanovisku vlády, které sice není ani souhlasné, ani zamítavé, ale uvádí k návrhu zákona několik námitek. Především vláda namítá, že tento návrh představuje neopodstatněné specifické řešení transformace státního podniku, když obecné principy pro tyto případy stanoví zákon č. 92/1991. To je věc, o které jsem se již zmínil, jak je to s hlediskem obecným.
Chtěl bych uvést ještě některé další důvody, které stojí proti této námitce. Především postup podle zákona č. 92/1991 je relativně složitý. Řada z nás má zkušenosti s tím, jak probíhala privatizace některých podniků. Mohu uvést negativní zkušenost, kdy ze stovek privatizačních projektů, které byly Ministerstvem dopravy předány Ministerstvu financí a posléze Fondu národního majetku, ze stovek těchto projektů dokázalo Ministerstvo financí a Fond národního majetku realizovat jenom desítky. A proto teď za nových právních podmínek složitými způsoby se řeší privatizace zbývajících tisíců bytů, které bylo možno jednodušším postupem zprivatizovat před transformací Českých drah.
Dále bych chtěl uvést, že postupem podle zákona č. 92 by došlo k narušení celistvosti letišť a nezbytnosti zatížení dalšího subjektu řešením restitučních nároků vznesených vůči nemovitostem, které se nacházejí v neveřejném areálu regionálních letišť, a oddělenou správou takových nemovitostí. Přitom podle § 3 zákona 92 nemůže být do privatizovaného majetku zahrnut majetek, k němuž jsou uplatněny restituční nároky podle zvláštních předpisů. A takový majetek se nachází na letišti v Brně i v Ostravě.
Předložený návrh zákona tuto problematiku řeší v § 3 zákonným přechodem postavení povinné osoby ze státu na kraj v případech, kdy jsou vůči předcházejícímu majetku uplatněny nároky oprávněných osob podle zvláštních předpisů. Narušení celistvosti letišť a jednotnosti spravujícího subjektu by představovalo významné narušení bezpečnosti letišť a zabezpečení jejich provozu.
Další námitka říká, že návrh neřeší právní postavení vyčleněných částí státního podniku, přestože vytvoření nového právního subjektu je předpokladem pro další provozování letišť. K této námitce chci říci, že záměrem předkladatelů ani nebylo pevně stanovit, jaký subjekt bude provozovatelem letiště. To ovšem není v rozporu s pravidlem, že provozovatelem letiště může být pouze subjekt, který splňuje zákonné předpoklady a má patřičné oprávnění Úřadu pro civilní letectví. Předložený návrh zajišťuje potřebnou právní provázanost s příslušnými ustanoveními obchodního zákoníku a vytváří tak podmínky pro zcela kontinuální zabezpečení provozování letiště po jeho přechodu do vlastnictví krajů. Podmínky pro kontinuální provozování jsou obsaženy v § 2 odst. 1 písm. a) předkládaného návrhu, totiž zakotvení zákonného přechodu všech práv a povinností vztahujících se k pronajatému majetku, včetně práv a povinností z pracovněprávních vztahů. Kraj jako nabyvatel majetku bude mít tedy vytvořeny podmínky dle zákona o civilním letectví pro udělení oprávnění k provozování letiště, bude mít užívací titul k letišti i odborný personál, případně budou takové podmínky pro udělení oprávnění k provozování letiště vytvořeny pro nájemce podniku, protože i tuto možnost zákon připouští. Striktní bezvariantní řešení právního postavení přecházejícího majetku by představovalo podle našeho názoru nepřiměřený a neodůvodněný zásah do vlastnických práv nabyvatele, kdežto návrh zákona vytváří podmínky pro řešení právního postavení přecházejícího majetku při respektování svobodné vůle nabyvatele.
Současně, když už hovořím o právech nabyvatele, připomínám, že návrh zákona obsahuje omezení nakládání tímto majetkem na dobu deseti let, a tím je myslím si zajištěno zcela správně, že majetek, který přechází ze státu na kraj bezúplatně, nemůže být okamžitě a libovolně zcizován. Něco jiného by bylo, kdyby majetek byl prodáván. Pak by samozřejmě takovýto závazek na něj nemohl být vkládán.
***