(Jednání pokračovalo ve 13.00 hodin.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážené kolegyně, vážení kolegové, je 13 hodin, budeme pokračovat v našem odpoledním jednání. Předmětem našeho jednání by měl být bod číslo 45, kterým je vládní návrh zákona o nájemném z bytu a cenách služeb poskytovaných s užíváním bytu a o změně zákona č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, takzvaný zákon o nájemném z bytu, sněmovní tisk 270, druhé čtení.
Pokud nám snad náhodou do 15. hodiny zbude ještě čas, jako další bod našeho jednání by měl být bod číslo 24, kterým je vládní návrh zákona o podnikání na kapitálovém trhu, sněmovní tisk 522, a budeme-li jednat skutku efektivně, tak bychom mohli zvládnout ještě bod číslo 25, kterým je vládní návrh zákona o kolektivním investování, sněmovní tisk 523, taktéž druhé čtení.
Zahajuji tedy projednávání bodu číslo
45.
Vládní návrh zákona o nájemném z bytu a cenách služeb
poskytovaných s užíváním bytu a o změně zákona č. 265/1991 Sb.,
o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen (zákon o nájemném z bytu)
/sněmovní tisk 270/ - druhé čtení
Prosím místopředsedu vlády a ministra financí pana Bohuslava Sobotku, aby se ujal slova.
Místopředseda vlády a ministr financí ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji, pane místopředsedo. Dámy a pánové, uplynulo skoro deset měsíců od chvíle, kdy jsme tady na půdě Poslanecké sněmovny projednávali vládní návrh zákona o nájemném z bytů v prvém čtení. Mezitím proběhla diskuse ve výborech - rozpočtovém a pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí. Uskutečnily se odborné semináře, zorganizované jak podvýborem pro bydlení, tak ústavně právním výborem. Proběhla řada jednání na nejrůznější úrovni, byly napsány desítky článků, odvysílány spousty televizních šotů. V mezičase byly podány i desítky žalob na stát, kde se někteří soukromí majitelé pokoušejí na státu vysoudit úhradu náhrady škody, srovnávají takzvané regulované a tržní nájemné. Byli jsme i svědky první demonstrace a otázka nájemného se přirozeně z roviny odborné posunula do roviny politické.
Přirozeně v tuto chvíli jsem informován o tom, že je připraven určitý kompromisní pozměňovací návrh, který by měl umožnit schválení úpravy vývoje nájemného v regulovaných bytech v příštích letech. Domnívám se, že je to rozumný kompromis, který v zásadě poskytuje jedinou možnost dosažení alespoň základní shody většiny v Poslanecké sněmovně. Přesto si myslím, že vládní návrh zákona, tak jak byl připraven, obsahuje řadu principů a zásad, které podle mého názoru nelze takto jednoznačně odsunout stranou, a myslím si, že je nelze ani odmítnout. Ten návrh, který zřejmě bude předložen v tuto chvíli v podrobné rozpravě, podle mého názoru není konečné řešení a bude nutné se v příštím období znovu opakovaně k problematice nájemného a k problematice regulace vztahů, které souvisí s nájemným a bydlením, vracet.
Pokud se mám zmínit o některých principech, které jsou obsaženy ve vládním návrhu zákona, chtěl bych říci, že tento zákon, jak byl do Poslanecké sněmovny předložen, je zákon v prvé řadě deregulační, a to tím, že základním principem stanovení výše nájemného je princip sjednání ceny nájemního bydlení mezi pronajímatelem a nájemcem.
Nelze přehlédnout, že od března loňského roku, kdy bylo ukončeno cenové moratorium na nájemné, už fakticky v deregulovaném prostředí téměř rok žijeme. Pokud se ozývá čas od času volání po deregulaci, je to v tuto chvíli vlámávání se do otevřených dveří z pohledu zákona a stavu, který dnes v České republice máme. Už skoro rok, pokud pominu příslušný paragraf v občanském zákoníku, žádné pravidlo nebo regule nájemné v tomto státě neupravuje. Musím říci, že mnoho takto zcela liberálních zemí v Evropě a v civilizovaném světě nenajdeme.
Ukazuje se ovšem, že na odstranění pravidel nebyl skoro vůbec nikdo připraven a že tento stav, kdy pravidla neexistují, vadí oběma stranám. Vadí do značné míry nájemníkům, vadí do značné míry pronajímatelům.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Promiňte, pane ministře. Kolegyně a kolegové, poprosil bych vás, zatím velmi vlídně a o to více upřímně, o klid v jednacím sále. Myslím si, že míra hluku neodpovídá počtu zde přítomných. Prosím, pane ministře.
Místopředseda vlády a ministr financí ČR Bohuslav Sobotka: Je proto často slyšet opakované návrhy, aby se od tohoto stavu odešlo a aby tu byla alespoň nějaká forma pravidel, či chcete-li regulace, aby se tato pravidla zavedla, a pokud možno zákonem.
Vládní návrh zákona, tak jak byl předložen, nabízí v prvním kroku dvěma smluvním stranám ničím neregulovaný prostor pro jejich vzájemnou dohodu. Navíc vlastníkům převážné většiny nájemných bytů, to je fakticky obcím, se znovu dává možnost zohlednit ve smluvní ceně například polohovou rentu. Vládní návrh připouští i další možnosti individualizace podmínek, které budou-li využívány se znalostí věci, rozhodně nemohou založit nějaké zmrazení nájemného, byť se domnívám, že k razantnějším změnám nájemného není v celé řadě lokalit důvod ani prostor.
Musím říci, že při celé řadě diskusí, které se v této souvislosti vedou, často zůstává stranou pozornosti právě prvek odpovědného hospodaření s bytovým fondem, podobně jako se příliš v této diskusi nehovoří o rozsahu a ceně nové bytové výstavby či o koupěschopnosti zájemců o nájemní bydlení. Přitom každý, kdo má jenom základní znalosti ekonomie, potvrdí, že právě zde je skutečné a věcné řešení problémů nájemného, tj. v obnově nabídky dostatečného počtu nových a levných bytů, odpovídající příjmové hladině lidí, zejména z mladé generace. Dnešní bytová politika, která je do značné míry založena minulými trendy a která vychází z reálné možnosti veřejných rozpočtů, zcela neplní roli, kterou by měla hrát právě z hlediska vytvoření dostatečné nabídky pro zájemce zejména z řad mladé generace.
Uvolnění nájemného a postupné uvolnění nájemného v některých lokalitách, ke kterému směřuje jak tento vládní návrh, tak možný kompromisní návrh, který bude při projednávání vládního návrhu zákona předložen, nemůže znamenat komplexní řešení situace nebydlících v České republice.
Často se v diskusi o regulaci nájemného argumentuje i otázkou zchátralosti bytového fondu. Velmi často jde o případy obcí či jiných vlastníků, kteří prostředky vybrané na nájemném spotřebovávají k jinému účelu než k udržování bytového fondu, a tento potom nutně chátrá. Samozřejmě platí, že v restitucích mnozí majitelé získali bytový fond postavený často před rokem 1948 či před rokem 1945, ale už bez peněz na jeho opravy. Není to ovšem důvod pro to, aby se v možných úpravách nájemného odrážel pokus o skrytou novelizaci zákona o restitucích a částečné náhradě majetkových škod, a to na úkor dnešních nájemníků, kteří obývají tyto byty.
***