(15.00 hodin)
(pokračuje Fischerová)
Současná podoba zákona nenutí občany k tomu, aby svou zákonnou povinnost plnili. Stačí se odstěhovat nebo jednoduše odhlásit. Tato navržená právní konstrukce - předpokládám, že málokdo půjde aktivně lhát na úřad, když navíc v budoucnosti nic nebrání televizi v pořízení například kontrolního měřicího vozu.
Oproti vládnímu návrhu můj pozměňovací návrh stanovuje automatickou indexaci výše poplatku podle vývoje inflace a zachovává procento reklamy na stávající úrovni. Kombinace financování médií veřejné služby z poplatků veřejnosti a z výnosů reklamního vysílání je běžná ve většině evropských zemí. Pokud by z vysílání veřejnoprávních médií měla reklama zmizet úplně, museli by náklady vysílání hradit pouze občané a to by bylo neúnosné. Pro případ přijetí pozměňovacího návrhu stálé komise pro sdělovací prostředky předložím v podrobné rozpravě ještě alternativní pozměňovací návrh, který by měl pomoci odstranit dříve zmíněné nedostatky.
Vážené kolegyně a kolegové, nechci vás déle unavovat. Vzhledem k dříve uvedeným argumentům je zcela jasné, že hlasováním o tomto zákonu rozhodujeme nejen o budoucnosti médií veřejné služby. Zkuste si prosím představit úroveň kultury a informací v době, kdy převažující proud elektronických médií bude pouze komerční. Abych se vrátila k začátku - nebudeme tedy hlasovat pouze o valorizaci poplatků, ale vlastně o budoucnosti a kulturní úrovni naší země. Každý z nás by si při hlasování měl být této odpovědnosti vědom. Děkuji vám.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: To byla paní poslankyně Fischerová. Dalším přihlášeným je pan poslanec Petr Pleva a pak vystoupí pan poslanec Václav Exner.
Poslanec Petr Pleva: Vážený pane předsedo, vážená vládo, dámy a pánové, původně jsem k tomuto návrhu zákona nechtěl vystupovat, protože jsem již dost řekl v prvním čtení a během rozpravy výboru i komise pro sdělovací prostředky. Ale přece mi to nedá, potom co jsem vyslechl úvodní slovo pan ministra Dostála, trošku zareagovat na jeho emotivní výzvu k záchraně veřejnoprávních médií.
Já si myslím, že tuto záchranu má v rukou především Ministerstvo kultury. Ministerstvo kultury bylo vyzýváno některými poslanci, aspoň poslanci ODS již téměř od roku 1998, aby předložilo nový zákon o České televizi, který přesně specifikuje veřejnou službu, kterou poskytuje Česká televize, a taktéž v případě Českého rozhlasu. My totiž podle stávajících zákonů nevíme, co to je veřejná služba a jaký má mít přesný obsah. Stanovení je natolik vágní, že si televize i rozhlas může vysílat de facto cokoliv. Jestliže nevíme, co služba má být, co má služba obsahovat, jak víme, kolik na tuto službu potřebujeme peněz? My to prostě nevíme, a proto každé stanovení nějakého poplatku je svým způsobem zavádějící a manipulativní. Teprve až budeme mít přesně definovanou službou, kterou má poskytovat Česká televize nebo Český rozhlas, například po vzoru mnoha států Evropské unie formou státní smlouvy, pak si samozřejmě můžeme říci, že na tuto službu, kterou požadujeme v takové a takové kvalitě a kvantitě, potřebujeme tolik a tolik peněz.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: To byl pan poslanec Pleva. Prosím nyní pana poslance Exnera. Další přihlášenou je paní poslankyně Eva Dundáčková. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Václav Exner: Pane předsedo, členové vlády, dámy a pánové, dovolte mi, abych k dané problematice uvedl určitý ekonomický názor. Domnívám se, že vybírat rozhlasové a televizní poplatky bylo naprosto oprávněné v době, kdy uvedená média začala fungovat. To bylo prakticky masově dosaženo po druhé světové válce, pokud jde o rozhlas, kdy zhruba 70 % domácností mělo rozhlasový přijímač, a u televizních přijímačů to bylo v průběhu šedesátých let. V současné době je rozhlasové a televizní vysílání všeobecnou záležitostí. Navíc v moderní době vidíme právo na informace jako jedno ze základních všeobecných lidských práv. Rozhlasové a postupně také televizní přijímače se stávají součástí často i jiných technických zařízení s tím, že dnes kontrola vysílání a přijímání je často takřka nemožná.
Podíváme-li se na věc televizních a rozhlasových poplatků z hlediska ekonomiky, potom v současné době reprezentuje výběr televizních poplatků přibližně 4 promile výdajů státního rozpočtu na letošní rok a analogicky u rozhlasových poplatků to je sotva jedno promile.
Jaké současná situace přináší problémy, a koneckonců i všechny varianty je zachovávají? Za prvé jde o malé částky, které jsou vybírány. To přináší veliký podíl transakcí, které jsou s výběrem spojeny. Velký podíl peněz zůstává na zaplacení toho, že se výběr vůbec uskuteční. Dále to přináší v současné situaci velký podíl neplatičů. Jsou ještě větší náklady na vymáhání neplacených částek a v praxi nezbývá často než neplatiče trpět.
Domnívám se, jak už bylo i v tisku, i na jednání příslušného výboru sděleno, že jednou z cest, jak vyřešit tento problém, by byla cesta přes státní rozpočet. Aby veřejnoprávní média měla svou jistotu a aby zároveň bylo zajištěno, aby ani parlament, ani vláda nemohly z roku na rok konjunkturálně ovlivňovat výši peněz, které na veřejnoprávní média půjdou, bylo by možné zákonem stanovit podíl na výdajích státního rozpočtu a částky v rozmezí několika promile zahrnout například do toho, co se v současné době vláda snaží v rámci reformy financování. Vždyť přece 4 až 6 miliard korun jsou částky, o kterých v jiných souvislostech ministr financí mluví jako o částkách, které se pohybují v rámci rozpoznávacích kritérií při stanovení státního rozpočtu. Kdyby tedy kupříkladu bylo stanoveno, že ze státního rozpočtu se bude ročně platit čtyři osmsetpadesátiny jeho výdajů, měla by jistotu i Česká televize, že má předem stanovený rozsah svých přijímaných peněz na svou konkrétní činnost. Zároveň by nebylo potřeba stanovovat ani to, jak ošetřit vliv inflace, ani by nebylo umožněno, aby parlament nebo vláda z roku na rok měnily tento postup a částku.
Na základě toho navrhuji, aby vláda přistoupila k jinému konceptu zpracování poplatku pro rozhlas a televizi. A proto dám návrh v rámci obecné rozpravy na zamítnutí tohoto návrhu zákona. Pokud by tento návrh nebyl přijat, navrhuji vrácení do výborů, kde by byla posouzena navržená metoda.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Registrujeme tedy podaný návrh na zamítnutí. Dalším přihlášeným je paní poslankyně Eva Dundáčková a pak pan poslanec Laštůvka, Skopal, Jaromír Talíř. To jsou prozatímní přihlášky. Nyní prosím paní poslankyni Dundáčkovou.
Poslankyně Eva Dundáčková: Vážený pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové, dovolte mi také můj ryze laický pohled na probíranou problematiku. Ryze laický používám proto, protože jsem se rozhodla, a nemohu učinit jinak, než abych reagovala na včerejší pořad Na hraně, který byl natočen 9. února, tedy minulý týden, a který se týkal právě dnes probírané problematiky.
***