(15.10 hodin)
(pokračuje Dundáčková)
Velmi mě mrzí, že dnes došlo ke změně programu, neboť jsem neočekávala, že to bude prvním bodem dnešního jednání. Byla bych se lépe připravila v tom smyslu, že jednotlivé výroky účastníků tohoto pořadu, které teď budu pouze volně interpretovat, bych bývala ráda četla v přímé řeči. Myslím, že by to tak bylo přinejmenším údernější.
Laický pohled proto zmiňuji v tom ohledu, že nejsem člověkem, který by se v rámci ODS nebo na půdě Poslanecké sněmovny dlouhodobě mediální politikou zabýval. Nicméně každý z nás bude dnes muset zvednout ruku pro návrhy, které jsou navrženy k hlasování, a z tohoto pohledu již není možné mluvit o pohledu laickém. Za laické ale pan ministr Dostál prohlásil v podstatě všechny názory paní poslankyně Dostálové, neboť konstatoval, že tato poslankyně, která se dlouhodobě mediální politikou zabývá, nemůže této problematice rozumět z toho prostého důvodu, že totiž není takzvaně od fochu. To je první výrok, který bych ráda zmínila, ale na podstatě celého mého vystoupení nic nemění, stejně jako to, že celý pořad se rychle přeměnil v dehonestující hon na jednu poslankyni Dostálovou, která tam byla vydávána za jediného politika v sále. I to si myslím, že bylo nepravdivé - přinejmenším pan ministr je také politikem. (Potlesk zprava.)
Ze samotného pořadu pro mne vyplynuly tři teze, které shrnu na závěr. Nejdříve si dovolím seznámit vás, pokud jste někteří z vás na ČT 2 tento pořad včera nesledovali, velmi volně s některými vyjádřeními, a to jak pana ministra Dostála, tak pana Krause. Pan Kraus například řekl, že kultura je to jediné - a já se znovu omlouvám, že to nebude přesné vyjádření - čím se v Evropské unii můžeme prezentovat. Protože celý ten pořad se vztahoval ke koncesionářským poplatkům a k námi dnes projednávané problematice, dovolím si říci, že tak jak říkal pan Kraus, je třeba dávat více peněz do kultury právě proto, že je to to jediné, čím se můžeme v Evropské unii prezentovat, a naše úspěšnost v Evropské unii je přímo závislá na tom, kolik peněz poplyne do České televize.
Druhá věc, která mě tam zaujala, je, že pan ministr v tomto případě prohlásil, že umění z podstaty samotné nesnese kontrolu a že je velkou chybou nás poslanců, že si osobujeme právo umění kontrolovat, přičemž řeč byla o hospodaření České televize a dalších povinnostech, které pro poslance vyplývají ze zákona. Já rozumím tomu, že pan ministr to myslel poněkud nadneseně a obrazně, nicméně ta teze zůstávala ve vzduchu po celý tento pořad. Pro mne bylo hrozné sledovat studio plné mladých lidí, mladých filmařů, kteří byli přesvědčeni - řekla bych, že až planuli přesvědčením - že mají bytostné právo natáčet filmová a další díla za peníze daňových poplatníků a že nikdo, a už vůbec ne politici, kteří jsou v tomto případě zástupci veřejnosti, nemají právo kontrolovat, jakým způsobem je nakládáno s prostředky, které jsou na kulturu, a samozřejmě i na provoz České televize, vynakládány. Promiňte mi, ale na mne z toho trochu padal děs, kolik je v České republice - teď bych mohla jmenovat další kategorie, v tomto případě se ale jednalo o mladé filmaře - lidí, kteří jsou přesvědčeni, že někdo jiný, v tomto případě daňoví poplatníci, se má starat o to, aby oni mohli dělat to, co vystudovali a co je baví.
Třetí věc, která mě zaujala na celém pořadu, byl názor pana Krause, že pokud nebudeme více dotovat Českou televizi, zůstane nám v televizi pouze teleshopping, tímto teleshoppingem budeme "oblbováni" a nebudou v podstatě existovat žádné výchovně vzdělávací pořady. To už jsem měla malinko pocit, že neexistují jiná média, že nemáme možnost informace získávat z žádných jiných zdrojů než prostřednictvím České televize. To je obecně.
Pokud se týká výchovně vzdělávacích programů, já k tomu musím říci, že například ve městě, ze kterého pocházím a ve kterém žiji, to je ve středočeském městě Příbrami, jsou téměř všichni, troufám si říci, že 99 procent obyvatel, připojeni na kabelovou televizi. Kabelové televizi platí minimálně 320 Kč měsíčně. Já vím, že to nesouvisí s projednávanou problematikou přímo, nicméně s pohledem občanů na Českou televizi a zvyšování poplatků to souvisí velmi přímo. Na této kabelové televizi mají možnost kromě programů České televize sledovat 38 jiných programů, a z těch výchovně vzdělávacích nejčastěji je možné sledovat - podle toho, co sleduje moje rodina, přátelé mých dětí - National Geographic, Animal Planet, Reality TV. To jsou kanály, které vysílají pouze výchovně vzdělávací pořady, pokud se nemýlím - nikdo není neomylný.
Z toho, co jsem teď řekla - to byly mé postřehy ze včerejšího vysílání - jsem si to uzavřela do tří zásadních tezí:
Za prvé. Bez České televize v Evropské unii neobstojíme.
Za druhé. Politici nemají právo kontrolovat vynakládání veřejných prostředků.
Za třetí. Bez České televize budeme odtrženi od informací.
Protože si nemyslím, že by kterýkoliv z těchto výroků byl pravdivý, nebudu pro tento návrh hlasovat a nebudu také hlasovat pro žádné zvýšení televizních poplatků.
Na závěr mi dovolte, protože toto moje vystoupení bylo mj. motivováno také návštěvami občanů v mé poslanecké kanceláři a dopisy, které dostávám, citovat jeden dopis, který je maličko extrémní, ale přesto jistě stojí za přečtení v rámci obecné rozpravy:
"Vážená paní poslankyně, u příležitosti projednávání zákona vztahujícího se k České televizi vás žádám o podání pozměňovacího návrhu, kterým by bylo umožněno platit koncesionářské poplatky těm, kteří jsou na vysílání České televize zvědavi. Neplatím si žádné tzv. veřejnoprávní noviny, nevím, proč bych měl být zdaňován. Poplatek není nic jiného než daň ve prospěch nějaké televize a rozhlasu. Vede se diskuse, o kolik zvýšit poplatky, ale já nevím proč. Tento názor nemíním měnit."
Na závěr mi dovolte, abych řekla, že pořad, jako byl ten včerejší pořad Na hraně, pokud bych váhala, pokud bych hledala cesty, jak cosi měnit, mě přesvědčil téměř skálopevně o tom, že o zvyšování poplatků do České televize v tuto chvíli v žádném případě hlasovat nechci. (Potlesk zprava.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Já bych nyní požádal pana poslance Vladimíra Laštůvku, který je dalším přihlášeným, a pak to bude pan poslanec Skopal.
Poslanec Vladimír Laštůvka: Pane předsedo, dámy a pánové, mám problém. Nevím, jestli jsem eremit, nebo termit, nicméně mám také problém s předlohou, kterou máme před sebou. Ani v nejmenším bych nechtěl zpochybnit potřebu veřejnoprávních médií. Televizi moc nerozumím, jsem konzument od 19.15 hodin do 19.50 hodin. Také se necítím kvalifikován k tomu, abych rozmnožil návrhy, které zazněly, jak financovat nebo spolufinancovat veřejnoprávní média. Všechny návrhy, které zaznívají, mají však něco společného. K tomu se dostanu.
Já bych chtěl poukázat na to, že z mého pocitu výše poplatků za televizi a rozhlas souvisí s funkcí veřejnoprávní televize a s plněním této funkce asi jako třináctý a čtrnáctý plat soudců s nezávislostí soudců. Já si myslím, že ten problém je poněkud v jiné rovině. Prostředky jsou nepochybně zapotřebí, ale současně - to tady také zaznívá - je třeba vidět, jak se s prostředky hospodaří. Sám za sebe musím říci, že pokud nenahlédnu - to je podle mého názoru to jediné, o čem my poslanci, nebo jak nás někdo nazývá, termiti, můžeme hovořit - jaké je hospodaření, jestliže nebudeme vědět, že Česká televize hospodaří řádně a hospodárně s prostředky, které jsou jí touto cestou přiděleny, jestliže nenabudeme jistoty, že na Českou televizi nejsou napojeny nejrůznější produkční a jiné skupiny, které často káží vodu a pijí víno, tak mám prostě problém takovouto předlohu v jakékoliv podobě podpořit.
Tím se obracím především na naši ctihodnou mediální komisi, aby nám takovéto podklady - zaznělo tady, že jsou k dispozici - o hospodaření televize poskytla. Jde o to, aby to nebyla jenom slova, ale aby to byla také čísla.
***