(10.00 hodin)
(pokračuje Konečná)
Upozorňuji, že mi připadá prazvláštní fakt, že se tento úsek stane nebezpečným až po vstupu do Evropské unie 1. května 2004, protože dodnes žádná taková opatření nepovažovalo Ministerstvo vnitra za tolik důležitá, aby zde byla již před vstupem. Chcete snad, pane předsedo vlády, říci, že po vstupu do Evropské unie bude Česká republika státem, ve kterém budou uprchlíci hledat svůj domov?
V otázce číslo dvě mi chybí věcná a konkrétní odpověď na můj dotaz, který státní orgán a kdy rozhodl o budování zábran.
K otázce číslo pět bych vám pouze ráda sdělila, že obecní úřady sice byly informovány, ale v pouze v rámci stavebního řízení, kdy s těmi bezpečnostními prostředky nevyslovily souhlas, a to v lednu 2003, tzn. zhruba měsíc po platnosti zákona, o kterém tato ctihodná sněmovna rozhodla v prosinci 2002, a od té doby starostové nebyli kontaktováni příslušnými orgány, než se začaly samotné bezpečnostní prostředky stavět. Nemyslíte si, že by bylo vhodnější, kdyby občany na problémy, které mohou vzniknout s výstavbou zábran, příslušný orgán upozornil dopředu, prodiskutoval s nimi případné možné problémy tak, aby když už muselo dojít k této politováníhodné události, občané, kterých se opatření dotýkají, s novým režimem byli minimálně seznámeni a byli na něj připraveni? Zde musím dodat také to, že když se starostové obcí seznamovali v lednu 2003 s problematikou, nebylo jim vysvětleno, co de facto technické zábrany jsou, popřípadě jak vůbec budou vypadat. A je v takových případech vhodné volit formu oznamovací, a ne aspoň zpočátku konzultační?
V odpovědi na otázku číslo šest uvádíte, že bylo připraveno výběrové řízení. Ostatn, jak sám uvádíte, jedná se o zakázku za více než 11 mil. Kč. Konstatuji před touto sněmovnou, že muselo proběhnout bleskově, neboť v době vaší odpovědi, tedy k datu 5. 12. 2003, už některé z těchto překážek byly upevněny na místa určení.
V závěru mého vystoupení mi ještě dovolte vyjádřit se k vaší odpovědi číslo deset. Ve své odpovědi uvádíte - cituji: "Zábrany na česko-slovenských státních hranicích budou po umístění uzamčeny až po dohovoru s osobami, které vlastní nebo užívají nemovitosti v bezprostřední blízkosti státních hranic na území sousedního státu" atd. Ptám se vás tedy, jak budou řešeny případy, kdy se občané vzepřou rozhodnutí o umístění zábran, jestliže s nimi nebylo konzultováno ani to, že je - tyto zábrany - budou mít na příjezdové komunikaci, v zimním období jediné udržované.
Nemohu si odpustit poslední otázku. Bylo opravdu nezbytně nutné použít tento typ zabezpečení hranice? Byly konzultovány ještě jiné typy zabezpečení.? Z jakých zahraničních zkušeností se vycházelo, a jaký efekt se vůbec od nich očekává.
Prozatím děkuji a věřím, že nejen mně a mým kolegům zde v sále, ale občanům na česko-slovenské hranici nyní podáte zcela konkrétní odpovědi.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji paní poslankyni Konečné. O slovo se hlásí předseda vlády Vladimír Špidla.
Předseda vlády ČR Vladimír Špidla: Vážený pane předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi, abych za prvé zformuloval obecný přístup. Česká republika považuje za potřebné, aby měla chráněnu svoji hranici, aby byla schopna zabránit ilegálnímu pohybu osob, protože ilegální pohyb osob znamená bezpečnostní riziko pro Českou republiku jako takovou. Česká republika se pohybuje v rámci schengenského prostoru, a pokud paní poslankyně naznačovala, že v okamžiku vstupu České republiky do Evropské unie je riziko, že se Česká republika stane cílovou zemí pro azylanty, tak toto riziko, jakkoliv je malé, vychází především z konstatování, že kvalita života a životní úrovně České republiky se výrazně zlepší a zvýší a Česká republika proto bude atraktivní i pro lidi z jiných území.
Ale dovolte mi, abych doplnil některé informace na otázky, které byly předneseny, a současně také k problému jako takovému. Za prvé prvotní místní šetření k umístění zábran v úseku Policie České republiky v referátu Cizinecké a pohraniční policie Bílá provedl dne 4. listopadu 2003 pracovník odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra za účasti ředitele a dalšího pracovníka Oblastního ředitelství služby Cizinecké a pohraniční policie Ostrava. O výsledcích tohoto šetření byla paní poslankyně Kateřina Konečná informována dvakrát, a to v rámci projednávání problematiky umísťování zábran na česko-slovenských hranicích v zahraničním výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 12. listopadu 2003 a v mé písemné odpovědi na její interpelaci. Paní poslankyně se rovněž zúčastnila úterní schůzky s představiteli Ministerstva vnitra v Poslanecké sněmovně.
A nyní k věci samé. Na nutnost efektivně zabezpečit ochranu státních hranic včetně vyřešení problémů tzv. otevřených cest přes česko-slovenské státní hranice - uzavření nepoužívaných cest, stanovení režimu používaných cest a jejich kontrola - upozorňovali v uplynulých letech experti a předvstupní poradci EU působící na Ministerstvu vnitra. Jejich upozornění vycházela z věcného posouzení situace, a jakkoliv v některých detailech je vždy možné vést debatu, základní přístup, že každý suverénní stát má mít kontrolu nad pohybem obyvatel přicházejících z cizích zemí, je myslím nepochybný. Předvstupní poradce pro program Phare ve zprávě o poznatcích získaných při návštěvě hraničních přechodů a oddělení pohraniční policie, první hodnocení a z toho vyplývající všeobecné návrhy a doporučení z roku 2001, mimo jiné uvádí: "Česko-slovenskou hranici tvoří relativně dobře vybudovaná silniční síť. Silnice vedou podél a napříč k hraniční čáře a tím umožňují rychlé převážení a přesun pašovaných osob k místům přechodu a případného převzetí. Částečně dobře vybudované silnice a cesty protínající hranici nejsou v místech překračování hranice opatřeny závorami. Na česko-slovenské hranici existuje přibližně sto takových otevřených cest. Tím je nejen usnadněno pašování v automobilech, ale otevřenost bez ochrany hlídek nebo závor přímo vybízí k nedovolenému překročení hranice vozidly. Dokud existují tyto skrýše v takovém rozsahu, budou všechna ostatní kontrolní opaření na oficiálně zřízených hraničních přechodech k ničemu. Jsou známy převáděčské akce, při kterých vozidla přejížděla hranice rychlostí 60 až 70 km/h a za několik minut se dostala na dobře vybudované hlavní dopravní tahy. Opatření, která jsou obecně pozitivně hodnocena na hraničních přechodech, jsou těmito dírami jasně znehodnocována. Podle Schengenské prováděcí úmluvy se má provádět ochrana na zelené hranici podle policejně taktických hledisek tak, aby nevznikalo narušení průběhu kontrolních opatření na hraničních přechodech."
Tolik základní situace. Máme vytvořeny oficiální hraniční přechody, na kterých dochází ke kontrole osob, a máme současně sto děr na naší hranici, kde při jen velmi povrchní znalosti lze hranici volně a bez kontroly přecházet. To představuje bezpečnostní riziko.
Paní poslankyně dále popisovala teoreticky možnou a složitou situaci, kdy by mohl být možná o několik minut zpožděn zásah rychlé záchranné služby. Faktem je, že nedoložila takový případ, kdy záchranná služba používala tyto cesty, a většina tras záchranné služby se nepochybně týká zcela oficiálních cest.
***