(16.50 hodin)
(pokračuje Špidla)
Správněji z poloviny všeobecně vyměřovacího základu stanoveného nařízením vlády pro účely důchodového pojištění, upraveného příslušným koeficientem.
Pro účely posouzení dopadu na podnikatele je třeba vidět, že se jedná o podnikatele úspěšné ziskové a neúspěšné ztrátové, a přitom je třeba brát v úvahu jejich přístup k dodržování zákona při výpočtu daňové povinnosti. Zjednodušeně tedy u poctivých a nepoctivých dostaneme tak čtyři kategorie poplatníků: úspěšní a poctiví - těch se opatření netýká; úspěšní a nepoctiví - těch se týká; neúspěšní a poctiví - těch se také netýká, nebo jen minimálně, protože je zřejmé, že pokud tito podnikatelé jsou neúspěšní, budou směřovat k tomu, aby svoji činnost ukončili; neúspěšní a nepoctiví - tak jistě, to je kategorie, kterou lze jenom velmi těžce definovat a v terénu zachytit.
Jak už jsem řekl, na skupinu B, to je úspěšní a nepoctiví, dopadne prakticky celá výše minimální daně, což je také cílem opatření. Jde o poplatníky mající dostatečné zisky, takže je spravedlivé od nich alespoň nějakou daň vybrat. Tito poplatníci budou i nadále podnikat a nerozšíří řady nezaměstnaných, neboť zaplatit roční daň ve výši 9435 Kč za předpokladu, že nevyužijí žádné odpisové položky, pro ně není významným problémem. Kromě toho nás velmi udivuje, že by se právě takovýchto poplatníků měl někdo zastávat.
Je třeba zdůraznit, že na celou řadu poplatníků se ustanovení o minimálním základu daně, a tím i minimální dani vůbec nevztahuje. Jedná se především o poplatníky, kteří se z více či méně objektivních důvodů nemohou podnikání věnovat plně. Tedy poplatníky, kteří mají další příjmy např. ze zaměstnání, z nájmu, a příjmy z podnikání jsou prakticky doplňkem jejich hlavního příjmu. Jestliže součet dílčích základů ze závislé činnosti a z nájmu a z podnikání převýší vypočtenou částku - pro rok 2004 činí minimální základ daně za rok 101 000 Kč, kterým byla daň stanovena paušální částkou, kterým náleží rodičovský příspěvek, kterým náleží příspěvek o osobu blízkou nebo jinou osobu podle zvláštního předpisu, kteří jsou poživateli starobního, invalidního, částečného invalidního důchodu, nedovršili 26 let a připravují se soustavně na povolání. Kromě toho se opatření nevztahuje na rok zahájení a ukončení a také na rok následující po roce zahájení podnikání. Čili po dva roky od zahájení podnikání se opatření o minimální dani na podnikatele nevztahuje. Myslím si, že není nic nespravedlivého požadovat, aby po třetím a dalších letech už podnikatel byl schopen zaplatit odvod ve výši přibližně 900 Kč (?) za předpokladu, že neuplatní žádné odpisové položky.
Minimální základ daně se také snižuje o položky snižující základ daně, to je odpočet na dítě, manželka bez příjmů, invalidní důchodce, odečet pojistného na penzijní připojištění a penzijní připojištění atd. atd. Výsledkem může být daň mnohem nižší než 9435 Kč, nebo dokonce nulová.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem jsem přesvědčen, že nelze hovořit o tom, že by zavedení institutu minimální daně mělo za následek likvidaci živnostníků.
Dále bych se chtěl vyjádřit ke zvýšení příspěvkové povinnosti osob samostatně výdělečně činných do systému sociálního zabezpečení, které je účinné od 1. ledna 2004, což podle mě není příčinou zvýšeného rušení živnostenských oprávnění. Je sice nesporné, že minimální odvod pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, dále pojistné sociálního pojištění a minimální odvod pojistného do všeobecného zdravotního pojištění se zvýšily v důsledku zákonné úpravy vyměřovacích základů, ze kterých se obě platby pojistného počítají, ale tato úprava byla nezbytná a byla záměrně uplatněna. Další zvýhodněné postavení osob samostatně výdělečně činných, které se podílejí na tvorbě zdrojů do obou subsystémů v podstatně menší míře než zaměstnanci, bylo nutné postupně zmírnit. Tyto systémy jsou v České republice založeny na co nejširší občanské solidaritě a nárokové dávky důchodového pojištění, zdravotní péče z těchto systémů čerpané jsou koncipovány shodně pro všechny pojištěnce, tedy bez ohledu na to, kolik do systému individuálně přispívají. Tím vzniklo nerovné postavení v důsledku toho, že solidarita mezi zaměstnanci a osobami samostatně výdělečně činnými byla systémově disproporčně založena. Ze statistických údajů na rok 2002 např. vyplynulo, že zaměstnanci odváděli v průměru pojistné na sociální pojištění z vyměřovacího základu 15 089 Kč, zatímco osoby samostatně výdělečně činné ze 4052 Kč, což je 28 % z vyměřovacího základu zaměstnance. Před krátkou dobou jsem provedl v debatě výpočet, ve kterém jsem doložil, že člověk v České republice si v důchodovém systému vybere 1 680 000 Kč za svůj život a stejně tak podnikatel, který odvádí ze základu 4052 Kč. V okamžiku, kdy onemocní, stane-li se mu těžká nehoda, je léčen v našem zdravotnickém systému, dostane věcné plnění, to znamená zdravotnickou péči, bez ohledu na to, kolik do systému přispěl. A platí mu to jiní. To je prostě nespravedlivé. Jen operace srdce stojí kolem 700 000 Kč a nějaký těžký úraz, tzv. polytrauma, škoda mluvit, ale tyto náklady jsou také ve statisících.
Úprava pojistného, sociálního, zdravotního pojištění osob samostatně výdělečně činných k 1. 1. 2004 neznamená jednorázové zvýšení jejich odvodového zatížení, ale v zákonné úpravě je uplatněno postupné zvyšování vyměřovacího základnu ze 40 % v roce 2004 na 45 % v roce 2005 a 50 % v roce 2006. Čili nejedná se o žádný šok, ale jak už jsem uvedl, důvody jsou zřejmé a spravedlivé. Zároveň platí, že pojistné musí být odvedeno alespoň z minimálního vyměřovacího základu, který činí 50 % průměrné mzdy. Toto minimum představuje celkové zvýšení měsíční odvodové povinnosti do systému sociálního zabezpečení i zdravotního pojištění v roce 2004 oproti roku 2003. Při hypotéze, že po celý rok platil jen zákonné minimum, dohromady 675 Kč, myslím si, že je opravdu neopodstatněné se domnívat, že pro tzv. drobného živnostníka je toto společensky oprávněné narovnání jejich finančního přínosu do systému sociálního pojištění likvidační.
Dámy a pánové, drobní podnikatelé jsou lidé, kterých si nepochybně vážím a které vláda považuje za velmi důležitou složkou naší společnosti. Je nepochybně jasné, že drobní a poctiví podnikatelé potřebují být chráněni proti nekalé konkurenci. Jsem přesvědčen, že tato opatření tímto způsobem jdou a budou nakonec drobnými podnikateli oceněna.
Pokud jde o výši minimálního vyměřovacího základu pro systém zdravotního a sociálního pojištění, myslím si, že argumentace je nesporná: 4000 proti 15 000.
***