(17.10 hodin)
(pokračuje Gross)
Pokud tam bylo trestní oznámení podáno na státní zastupitelství nebo na Policii České republiky ze strany odborové organizace, tak samozřejmě toto trestní oznámení mělo být řádným způsobem prošetřeno, a já v tuto chvíli k tomuto konkrétnímu trestnímu oznámení údaje nemám. Já doufám a věřím, že se postupovalo podle zákona a že ta věc dostala příslušné číslo jednací a že má příslušný proces, nicméně souhlasím s vámi v tuto chvíli v tom, že určitě ti, kdo to trestní oznámení podávali, by mohli mít řadu argumentů, které by policii zajímat měly.
To si odtud odnáším jako věc, o kterou se zajímat budu, ale tu záležitost, která se týkala krve na číchsi rukou, to odmítám.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji, pane ministře. Pan poslanec Kohlíček využije svých šedesáti sekund.
Poslanec Jaromír Kohlíček: Děkuji, pane předsedající. Za prvé - k trestnému činu jsem nevyzýval a nevyzývám. Za druhé - jestliže již počtvrté interpeluji kvůli stavu a neuspokojivému stavu vyšetřování ve věci Hutního subholdingu dr. Zemka, pak se pozastavuji nad tím, že se to nebere jako celek, protože jednotlivé závody, jednotlivé podniky - ať už to beru jakýmkoli způsobem - mají stejné problémy. Ty Železárny, ty jsou jen nejvíce vidět. A na výsledovce Železáren minulého roku je dluh vůči finančnímu úřadu 20 milionů, dluh vůči sociálce minus 80.
Takže já se domnívám, že je zde podklad pro to, aby nejen policie, ale i další orgány skutečně jednaly.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji. Pokud chce pan ministr reagovat, může.
Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Stanislav Gross: Já reagovat budu.
Za prvé zcela určitě - já to říkám jasně - není to tak, že bych se nezajímal o to, jak tato věc probíhá, jestli všechny náležitosti jsou plněny. To znamená, že když tady máme na určitou věci odlišný pohled s panem kolegou Kohlíčkem, pak to neznamená, že bych tuto věc nechával stranou své pozornosti.
Nemohu ale prostě souhlasit s formulací "neuspokojivý stav vyšetřování". Ministr vnitra ani poslanec prostě nemá co mluvit do "neuspokojivého stavu vyšetřování", pokud tady hodnotí nějaké skutkové záležitosti, pokud by zasahoval do procesní nezávislosti vyšetřovatele, popř. státního zástupce. Jediný, kdo tomu vyšetřovateli může říci, co v této konkrétní věci má udělat, koho má ještě vyslechnout, jestli mají nějaké kauzy být spojeny, nebo nemají být spojeny, to je buďto dozorový, nebo dohledový státní zástupce, to nemůže udělat ani ministr vnitra, ani poslanec. Takže já musím polemizovat s formulací "neuspokojivý stav vyšetřování".
Já mohu udělat ještě jednu věc - požádám nejvyšší státní zástupkyni, aby po linii státního zastupitelství byla věnována této záležitosti dostatečná pozornost jak ze strany dozorového státního zástupce, tak i dohledového státního zástupce, čímž ale tady nechci předjímat to, že bych tady naznačoval, že oni dělají špatně svoji práci, nebo ji nedělají vůbec, anebo že špatně koná policie.
My se skutečně pohybujeme na velmi tenkém ledě, kdy já subjektivně bych třeba mohl mít pocit, že bych byl rád, kdyby tato věc byla posunuta k nějakému meritornímu rozhodnutí, nicméně platí to, že platí v tomto státě zákony, že platí v této republice ústava, a ta jasně stanoví, kde jsou jaké dělby a kdo do čeho může zasahovat. Prostě ministr vnitra, kdyby tlačil na to, aby tu došlo k záležitosti, po které je tu voláno panem poslancem Kohlíčkem, mám pocit, že by velmi brzy byl touto sněmovnou kritizován, že překračuje své pravomoci, a upřímně řečeno, byl by kritizován oprávněně.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu ministrovi, děkuji panu poslanci Kohlíčkovi.
Jen jedno upřesnění, které se netýká jen této rozpravy. Pane ministře, můžete pana poslance oslovovat přímo, protože ho oslovujete jako člen vlády, a mezi poslancem a členem vlády není upraveno, že by se měli oslovovat a sdělovat si své názory, návrhy, popřípadě výhrady prostřednictvím předsedajícího.
Tolik tedy k této věci, a nyní vystoupí pan poslanec Pospíšil s interpelací na pana ministra spravedlnosti Čermáka.
Poslanec Jiří Pospíšil: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, koncem tohoto měsíce uplyne rok od doby, kdy mělo vaše ministerstvo dát do připomínkového řízení nový zákon o konkursu a vyrovnání. Rok uplynul a zákon o konkursu a vyrovnání, který patřil k prioritám této vlády, je v tuto chvíli v nedohlednu.
Ti, kteří legislativní aktivity Ministerstva spravedlnosti na poli tohoto zákona sledovali, vědí, že celý proces doprovázely zmatky a chaos. Došlo několikrát ke změně členů rekodifikační komise, došlo též ke změně zadání této komisi. Ptám se vás proto, pane ministře při příležitosti tohoto jednoročního výročí, v jakém stadiu jsou v tuto chvíli legislativní práce na tomto zákoně, a kdy je podle vašeho názoru možné, že se naši podnikatelé dočkají kvalitní právní úpravy, která bude dostatečně chránit jejich zájmy, pokud budou věřiteli. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Pospíšilovi. Odpoví pan ministr spravedlnosti Karel Čermák.
Ministr spravedlnosti ČR Karel Čermák Vážený pane předsedající, vážení přítomní, nepochybné je, že problematika konkursu a vyrovnání je evergreenem české legislativní scény a také české podnikatelské scény. Já bych možná řekl jen asi tři slova o důvodech této věci.
V konkursu a vyrovnání se totiž střetává tolik zájmů a v důsledku toho i tolik tlaků, že je velmi obtížné tyto zcela různorodé zájmy smířit a dovést ke konci jakýkoli projekt. Ty nejrůznější zájmy v této oblasti jsou nepochybně zcela evidentní - jiné zájmy mají velcí věřitelé, jiné zájmy mají malí dlužníci, jsou to banky, pojišťovny, i rozdílné jsou zájmy konkursních věřitelů, rozdílné jsou zájmy úpadců atd. To jenom na vysvětlenou, proč zákon o konkursu a vyrovnání je patrně jednou z nejobtížnějších témat.
Já když jsem přišel na Ministerstvo spravedlnosti minulý rok někdy v září, tak byl v podstatě hotov návrh zákona o konkursu a vyrovnání, i když ten původní tým, který připravoval tento zákon, byl dost krátce předtím podstatně přebudován a to vedlo možná tenkrát také k tomu, že se práce musela odvést ve velké rychlosti, tak aby se dodržel termín. Ten termín byl někdy tuším konec října, zákon spatřil tedy světlo světa - nebo spíše spatřil papír, a byl v definitivní podobě rozeslán do připomínkového řízení.
***