(10.40 hodin)

Poslanec Vladimír Doležal: Zkusím reagovat na slova pana ministra. Dámy a pánové, ten rozpor je tam v číslech, ale problém je, že vládou navrhovaný dluhopisový program je o tisíc korun větší, než je schválený ve státním rozpočtu. To je ten problém. Domnívám se, že kdyby byl nižší, můžeme se bavit o tom, že vláda uspoří aspoň tisíc korun. Bohužel, ona chce vydat obligace o tisíc korun větší, než si schválila ve státním rozpočtu, takže bychom tím pádem měli upravit státní rozpočet. Anebo - pokládám otázku - Ministerstvo financí toto nevědělo při přípravě státního rozpočtu?

 

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Pan ministr si nyní vezme slovo.

 

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Bohuslav Sobotka: Chtěl bych říci, že v tuto chvíli realizujeme pouze formální krok, který se týká pokrytí deficitu státního rozpočtu, který již byl Poslaneckou sněmovnou schválen. Samozřejmě snahy zavést chaos do emise státních dluhopisů tím, že by tento návrh nebyl schválen, je legitimní možností opozice, jak se snažit poškodit vládu. Chtěl bych konstatovat, že tyto snahy budou mít jediný výsledek, a to je prodražení financování správy státního dluhopisu. Prostě neschválení tohoto zákona, prodloužení jeho projednávání nás bude nutit, abychom měnili kalendáře emisí státních dluhopisů. To samozřejmě může znamenat zvýšení úrokových sazeb, to samozřejmě může znamenat prodražení financování státního dluhu. Je zřejmé, že opozice toto nepřizná, že opozice se k tomu hlásit nebude, ale myslím si, že toto není ta půda, kde by se měla vést debata o deficitu státního rozpočtu. Nyní řešíme technické profinancování krytí tohoto schodku. Debata o výši schodku by měla být vedena při schvalování zákona o státním rozpočtu, kde ovlivňujeme reálnou míru výdajů a příjmů státního rozpočtu.

Pokud jde o ten limit, znova opakuji, i když možná kolega poslanec to slyšet nechce: V zákoně o dluhopisovém programu neschvalujeme vydání těchto dluhopisů tak, že budou zcela jistě vydány v plném rozsahu. Schvalujeme pouze horní limit pro čerpání. A nyní můžeme vést hodinový spor o to, zda tisíc korun je důvod pro to, abychom neschválili horní limit financování dluhopisových programů. Já jsem přirozeně k takové diskusi připraven. Děkuji.

 

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Podle pořadí přihlášených by nyní měl mít slovo pan poslanec Doktor, pak by to byl pan poslanec Mládek a pak pan poslanec Vojíř. Nyní pan poslanec Doktor.

 

Poslanec Michal Doktor: Děkuji za udělené slovo. Myslím, že je vcelku trpké naslouchat výkladu pana ministra financí, který z titulu schváleného státního rozpočtu má nějaké oprávnění dané mu autoritou Poslanecké sněmovny, a byť chápu rozsah jeho námitek, že opravdu se jedná o nějaké pověření, které má umožnit ministerstvu vydání nějakého dluhopisového programu v tom rozsahu, o který pan ministr požádal, respektive požádala vláda, tak prostě není možné ho o tisíc Kč překročit. To je chování, které lze dovozovat až na zneužití pravomoci veřejného činitele, a myslím, že to je předmět, který je velkým zájmem orgánů činných v trestním řízení v poslední době. Myslím, že pan ministr financí nechce být tím, kdo se přidá do řady těch, o kterých se spekuluje nebo uvažuje v těchto souvislostech.

Dovolte však, abych zavedl naši diskusi nad tématem o vydávání státní emise dluhopisů někam jinam. Není totiž nijak příjemné sledovat vývoj spotřeby vlády, respektive čistého úvěru vlády, který od roku 1998 nepřetržitě roste, a i námi projednávaná emise v této výši - a je třeba říci, že na půdě Poslanecké sněmovny se vedle této zhruba stomiliardové emise velmi brzo ocitne emise další, zhruba šedesátimiliardová - tak prostě spotřeba vlády je něčím, co začíná naprosto zásadně ovlivňovat domácí finanční trh. Uvedu jen, že v roce 1998 činil čistý úvěr vlády 42,4 mld., v roce 2000 už spotřebovala a konzumovala vláda z trhu finančních instrumentů 103 mld. Kč a v roce 2002 to bylo 313 mld. Kč. Protože schodek let 2003 a 2004 bude zcela pokryt konzumací a vydáním státních dluhopisů, to číslo nepochybně nadále poroste.

Dovolte mi říci, že nedodržování vyrovnaného rozpočtu je přirozeným důsledkem sklonu některých politiků utratit více, než získají na daních. Dovolte jeden naprosto osobní dodatek. Mýtus spravedlivého sociálního státu bývá spíš než vážně myšleným volebním slibem prostředkem k výrobě zástupců voličů v každém slova smyslu závislých na krocích vlády. Kdyby tomu bylo jenom tak, bude vláda sociální demokracie v důsledcích, které vykonává každým svým rozhodnutím, výrobou nekonečné řady nezaměstnaných, výrobou stále většího státního dluhu, konfrontována pouze s těmito fakty. Chtěl bych vám však předestřít důsledky chování vlády, která spotřebovává stále více volných finančních zdrojů, a přímé ovlivňování soukromého sektoru v přístupu k nim.

Myslím, že by bylo poctivé a mělo by tady zřetelně zaznít, z jakých zdrojů hodlá Ministerstvo financí, respektive jakákoli vláda v budoucnu, splatit námi vydávané dluhopisy. Řeknu-li, že vláda konzumovala do roku 2002 313 mld. Kč, a bude-li konzumovat další, pak nepochybně musí zaznít, jakou formou chce tyto dluhopisy, tento státní dluh, v budoucnu splatit. Taková slova zde nezazněla.

Myslím, že je užitečné říci, že existují pouze dvě možné formy. Tou první je zvýšení daní a tou druhou je další půjčka, jakýsi revolving a neustálé prodlužování splácení státního dluhu. Proto myslím, že je užitečné bavit se o tom, jestli skutečným fenoménem, o němž tedy diskusi nevedeme - a já myslím, že je to velká škoda, že tak nečiníme - bude další prodlužování a vláda svým chováním bude neustále komplikovat přístup soukromých subjektů k volným finančním zdrojům.

Zvyšování daní je nepochybně provázeno rizikem kolize s vlastním voličským programem. Myslím, že to vláda prožívá právě nyní a bude to prožívat kdykoli v budoucnu, kdy navrhne jakékoli další zvýšení daní, protože v žádném z volebních programů současné koalice zvyšování daní nebylo. Základní omezení tedy vyplývá z toho, že žádná vláda takové kroky neutají a začne platit politickou cenu poklesem voličské přízně.

Ten druhý instrument je půjčka, to je to, co teď činíme. Teď si půjdeme půjčovat na to, abychom zaplatili schodek státního hospodaření za rok 2003. A protože už velmi brzo začnou být splatné první dluhopisové emise, na jejich splátku si budeme muset znovu půjčit. A tak dovolte, abych uvedl alespoň některé z fenoménů, kterými podle mne vláda vytlačuje soukromé investice, naprosto nepříznivě ovlivňuje chování bank a celkovou cenu finančních zdrojů na našem finančním trhu.

Tím prvním je fakt, že nabídka státních dluhopisů zvyšuje úrokovou míru, která dále nepříznivě ovlivňuje cenu v soukromém sektoru. Primární jev, tedy snížená ochota půjčovat soukromému sektoru od bank, je doprovázen jevy sekundárními, vyšší dluhovou službou, zvyšujícím se věřitelským komfortem, násobky zajištění, vysokými odměnami za sjednání úvěrů. Tím druhým popisovaným jevem je vysoká úroková míra, která láká zahraniční kapitál. Nemyslím ten kapitál investiční, o němž jsme se bavili např. včera v jiných souvislostech, myslím kapitál, který láká spotřeba vlády a který přichází profinancovat její spotřebu. Zvýšená poptávka po korunách ovšem posiluje kurs, a já tvrdím, že chování vlády, její příliš velká konzumace a spotřeba nepříznivě ovlivňuje falešně nadsazený kurs.

Tím třetím jevem je fakt, že bankovní trh se stává sklerotickým. Já už jsem ten výraz použil několikrát a podtrhuji tento výraz. Banky si totiž zvyknou určitý objem peněz umisťovat právě do financování spotřeby vlády a vůbec se nezabývají změnou chování v přístupu k soukromému sektoru. Používám-li často výraz označující schodkové hospodaření vlády jako vědomé pěstování návyku, kdy závislý příjemce, tedy myslím volič, lpí na každém rozhodnutí vlády, svého dodavatele, pak banky financující její spotřebu, podtrhuji výraz, tuční z téhož.

Dovolte mi shrnout své vystoupení tvrzením, že vláda svými výdaji vytlačuje spotřebu a investice soukromého sektoru a dochází k jevu, který je obecně označován jako vytěsňovací efekt. Já samozřejmě vím, že ministr financí může namítat, že vzhledem k tomu, že Ministerstvu financí se v závěru loňského roku nepodařilo dvakrát umístit část dluhopisové emise, a v situaci, kdy se úvěrová emise vydávaná Ministerstvem financí a Českou konsolidační agenturou potkala v jediný den na emisním trhu, uspěly dluhopisy pouze druhé z nich a ty první byly staženy a byly obchodovány posléze, by bylo třeba doříci, že úroková míra, kterou je schopen trh akceptovat, už je daleko vyšší, než o níž Ministerstvo financí uvažovalo.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP