(14.20 hodin)
(pokračuje Pospíšil)
A jak jsem již řekl, takováto úprava je opravdu v rozporu s principy právního státu, kde deliktní odpovědnost je individuální věcí a má být ze strany státu prokázáno občanovi, že spáchal nějaký delikt. Toto však v tomto případě neplatí. Jak zde řekl kolega Šeich, mohli bychom hovořit o různých ustanoveních Listiny základních práv a svobod, která jsou tímto porušena. Poukazuji na to, že i například obecná zásada presumpce neviny by takovouto úpravou byla podle mého názoru porušena.
Na druhou stranu chápu, že zde je snaha ze strany navrhovatelů odstranit situace, kdy je zneužívána možnost daná zákonem o policii, jak o obecní policii, tak o Policii České republiky, a kdy majitel vozidla nenahlásí pod záminkou, že se jedná o osobu blízkou, řidiče, potenciálního pachatele správního deliktu. Mám však za to, že i tato úprava, pominu její právní stránku, kdyby byla přijata, tak by ji bylo možno v praxi relativně výrazně obcházet. Uvedu konkrétní případ. Provozovatel splní svou oznamovací povinnost. Označí osobu, která měla spáchat správní delikt, osoba, která měla řídit vozidlo. Tato osoba bude poté vyslechnuta, ona však sama již žádnou další oznamovací povinnost či označovací povinnost nemá. To znamená, že pokud ona sama řekne, že vozidlo neřídila, že byla neprávem označena majitelem vozidla či provozovatelem vozidla, tak víceméně jsme v bludném kruhu, protože proti takovéto označené osobě není možné podle navržené právní úpravy dále postupovat. Akorát se zkomplikuje v zásadě celé řízení. Takže mám za to, že úprava nepovede ke kýženému cíli odstranit určité nedostatky současné platné právní úpravy.
Dále podle mého názoru z praktického pohledu z § 10 nevyplývá, zda provozovatel, který nikoho neoznačí, a bude tudíž sám deliktně odpovědný na základě oné domněnky zavinění, jak jsem nazval tento stav, zda bude odpovídat případně též za škodu, která vznikne oním přestupkem, nebo řekněme obecně správním deliktem. Toto jsou věci, které v praxi přinesou podle mého názoru četné problémy, a zákon ani důvodová zpráva na ně nepřináší odpověď.
Zcela pomíjím fakt, že předložený § 10 je v zásadě v kolizi s platnou úpravou obsaženou právě v onom zákoně o obecní policii a o Policii České republiky, konkrétně s § 11 odst. 3 zákona o obecní policii a § 12 odst. 3 zákona o Policii České republiky. Tato ustanovení v zásadě právě umožňují provozovateli vozidla neoznačit osobu, která měla řídit vozidlo, pokud se jedná o osobu blízkou. Teď to prosím zjednodušuji. Tento zákon však v rozporu s dikcí platnou v těchto dvou zákonech říká, že osoba musí sdělit údaje o tom, kdo řídil motorové vozidlo. A jaksi zde není stanovena výjimka na vymezený okruh osob, které lze nazvat zjednodušeně osobami blízkými. Dámy a pánové, pak si kladu otázku, jaký že bude platit následný právní stav - ten, který je dnes zakotven v zákonu o Policii České republiky a v zákonu o obecní policii, nebo ten, který v tuto chvíli přináší navržený zákon? Lze užít ono vykládací pravidlo, které říká "lex posterior derogat priori", to znamená, že zákon následně přijatý deroguje ustanovení zákona dříve přijatého. Ale myslím si, že bychom měli přijímat takovou legislativu, která v zásadě nebude vnitřně rozporná a kde takovéto podpůrné vykládací argumenty nebudeme muset využívat.
Dámy a pánové, ještě si dovolím na závěr k tomuto jednomu ustanovení říci jednu poznámku, kterou bychom mohli nazvat poznámkou komparativní. Navrhovatelé myslím buď v tisku, nebo v důvodové zprávě konstatují, že obdobné ustanovení v rovině odpovědnosti provozovatele vozidla, pokud se nepodaří najít pravého "pachatele" správního přestupku, že takováto podobná úprava platí v zahraničí. Chci upozornit, že konstrukce, která je navržena v našem zákoně, je velmi odlišná od konstrukcí, které platí v zahraničí, byť na první pohled se může zdát, že tak velký rozdíl ony úpravy neobsahují. Chci konstatovat to, že například německá úprava, o které bylo hovořeno, říká, že pokud se nenalezne pravý pachatel přestupku, teď to prosím parafrázuji, pak majitel či provozovatel vozidla zaplatí onu pokutu za něj, nicméně neříká, že je deliktně způsobilý. To znamená, neříká, že je pachatelem přestupku. Prosím vnímejme základní rozdíl, kdy náš návrh říká provozovateli vozidla: buď označ, nebo jsi pachatelem. Anebo co říká německá úprava provozovateli vozidla: buď označ, anebo zaplať pokutu. To je prosím úplně jiné. To je prosím úplně jiný systém, někoho označit za pachatele a někomu říci zaplať pokutu. Tolik prosím na upozornění, že ani komparativní argument pro takovéto usnesení v § 10 v tuto chvíli podle mého názoru nelze použít.
A snad jen podpůrně řeknu ještě jednu větu z hlediska komparace. Pokud někde existuje takováto úprava, to znamená, že provozovatel platí za pachatele přestupku, tak vždycky je to vymezeno ve výjimečných případech na konkrétní skutkové podstaty u konkrétních přestupků. My však v § 10 odst. 3 zavádíme jakousi generelní úpravu na všechna protiprávní jednání v rámci navrženého zákona. To znamená i tam, kde by podle mého názoru, kdyby se policie více snažila, kde by bylo možno přímého pachatele přestupku dohledat.
Takže si myslím, že tento § 10 odst. 3 by měl být, dámy a pánové, v rámci diskuse výborového projednávání upraven minimálně způsobem, pokud chceme zachovat takovouto obdobnou konstrukci, jak je to obvyklé v západní Evropě. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego. Nyní uděluji slovo panu poslanci Zbyňku Novotnému. Připraví se pan kolega Martin Říman.
Poslanec Zbyněk Novotný: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, do textu vládou navrhovaného zákona byly zařazeny body s vazbou na Bezpečnostní informační službu. Já si je dovolím zmínit z toho důvodu, aby předmětná ustanovení nebyla ve druhém čtení postižena pozměňovacími návrhy.
Jedná se za prvé na straně 5 o bod 8, doplnění odst. 3 a 4 v § 10. Zpravodajská služba jakožto provozovatel vozidla nemůže mít zákonem uloženu povinnost nahlašovat totožnost svých kmenových příslušníků, popřípadě jiných subjektů, v ustanovení odst. 3 uvedeným subjektům, například obec s rozšířenou působností.
Za druhé, strana 11, bod 25, doplnění dílu 3. Zabránění v jízdě a zadržení řidičského průkazu, konkrétně ustanovení § 118d. Jedná se o vyloučení možnosti zabránění v jízdě či zadržení řidičského průkazu v případech, kdy se jedná o řidiče vozidla zpravodajské služby. Zde si je třeba uvědomit, že se jedná o jakýsi zvláštní právní úkon podobný předběžnému opatření, kdy je rozhodnutí potřeba učinit v místě a čase jednání mající(-ho?) znaky přestupku. Příslušník policie však v případech, kdy je řidičem příslušník zpravodajské služby, nemůže posoudit, zdali takovéto jednání má, či nemá přímou souvislost s výkonem služby, popřípadě nehrozilo-li v takovém případě větší nebezpečí, než jakému by bylo opatřením zabráněno. Prostě on o tom nemůže rozhodnout. Předmětné ustanovení je naformulováno tak, aby se vztahovalo pouze na příslušníky zpravodajských služeb při plnění služebních úkolů, to znamená, vyjmutí z uvedených institutů se nevztahuje na případy, kdy příslušník neplní služební úkoly.
Za třetí, na straně 10 doplnění ustanovení § 118 odst. 5. Přímo navazuje na to, co je řečeno výše. Jestliže lze zadržet řidičský průkaz příslušníkovi zpravodajské služby, který právě neplní služební úkoly, musí novela obsahovat úpravu, která bude v souladu se speciálním přestupkovým procesem, který platí pro příslušníky zpravodajských služeb. Tato speciální úprava přestupkového řízení pro příslušníky ve služebním poměru však není závislá na plnění služebních úkolů, proto musí být lex specialis odlišeno.
Za čtvrté, na straně 12 bod 29 doplnění hlavy 5. Bodové hodnocení porušení povinnosti stanovených zákonem. I zde je třeba reflektovat na speciální přestupkovou úpravu pro příslušníky ve služebním poměru.
Tolik v heslovitých zkratkách k předmětné novele. Zároveň si vás ještě jednou, dámy a pánové, dovolím požádat, abyste při případném podávání pozměňovacích návrhů měli tyto body na zřeteli. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego. Nyní má slovo pan poslanec Martin Říman, připraví se pan kolega Karel Sehoř.
***