(10.30 hodin)
(pokračuje Šimonovský)
Část návrhů patří do oblasti jiných zákonů. Pan poslanec Bratský argumentoval pojišťovnami. Je to dobrý nápad. Myslím, že veškeré motivace, které vedou řidiče k tom, aby si uvědomovali, co všechno se jim může stát, pokud budou porušovat zákon, jsou dobré. Ale zde neprojednáváme zákon o pojišťovnictví, kam by jistě tato argumentace patřila, ale zákon o pravidlech silničního provozu.
Na závěr bych si nechal policii. My jsme u tohoto zákona spolupředkladatelé s ministrem vnitra a jsem rád, že odpovědnost za policii jako dozorový orgán přebírá. Není možné vymáhat bezpečnosti silničního provozu a dohlížet nad plynulostí silničního provozu, aniž bychom s ministrem vnitra spolupracovali. Tento zákon je založen na premise, že policie je dozorovým orgánem, na který se můžeme spolehnout a který zabezpečuje v první linii to, že všichni účastníci provozu se mohou cítit při řízení vozidla bezpečně a že nikdo nebude zákon porušovat.
To, co tady kolega z vlády ministr vnitra Gross navrhl za technická opatření, která snižují častou námitku, že zákon rozšiřuje korupční možnosti policie, jsou opatření, která by v každém případě byla potřebná, ať platí zákon jakýkoliv, protože ruku na srdce, korupční prostředí je, a já věřím objektivním zprávám, že korupce se České republice nevyhnula. Jak policii, tak správní úřady, vše je třeba kontrolovat tak, aby bylo zamezeno rozšiřování korupčního prostředí a aby byl účinný postih. Technická opatření včetně testu integrity budou velmi důležitá k tomu, aby tento zákon v praxi mohl být uplatňován.
Já bych vás chtěl požádat, abyste tento zákon propustili do druhého čtení. Ve výborech očekávám diskusi vedoucí ze zkvalitnění této normy. Věřím, že si vezmeme poučení z evropských zkušeností, kde jdou touto cestou a daří se jim razantně snížit počet úmrtí na silnicích. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji. To bylo závěrečné slovo ministra dopravy Milana Šimonovského. Prosím zpravodaje o závěrečné slovo. Hovořit bude pan poslanec Miloslav Kala.
Poslanec Miloslav Kala: Děkuji, paní předsedající. Vážené poslankyně, vážení poslanci, v rozpravě k vládnímu návrhu zákona o provozu na pozemních komunikacích číslo 361/2000 Sb., sněmovní tisk 576, vystoupilo celkem dvacet poslanců. Domnívám se, že rozprava potvrdila přesvědčení zákonodárného sboru, že je nutné stávající nedobrou situaci na pozemních komunikacích řešit. Podle mého názoru pozitivním rysem debaty bylo to, že převážná část příspěvků byla na odborné úrovni, a v rámci debaty v prvním čtení nebyl podán návrh na zamítnutí návrhu ani na vrácení k dopracování.
Dělicí rovinu v přístupech bych viděl z následujících příkladů. Existuje zde snaha rozlišovat mezi jakýmsi "standardním řidičem" a řidičem "pirátem, nebezpečným zločincem". Na straně jedné zde zazněl požadavek, aby se řidič jezdící podle předpisů necítil jako pitomec, a na straně druhé -
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Promiňte, pane poslanče. Prosím o klid v jednací síni! Probíhá závěrečné slovo pana zpravodaje. (Hluk v sále trvá.)
Poslanec Miloslav Kala: Děkuji. Na druhé straně je standardní řidič popisován jako člověk, který jednou zapomene rozsvítit, jednou se nepřipoutá, jednou telefonuje a jednou třeba špatně zaparkuje. Myslím, že bychom měli ocenit snahu předkladatele zavést na pozemní komunikace pořádek, který se v jakési limitě bude blížit pořádku absolutnímu, to znamená pořádku, který bude vycházet z dodržování předpisů, tak jak jsou dány zákony.
V podtextu řady příspěvků jsem cítil vnímání automobilu nikoliv jako dopravního prostředku, ale jako určitého zdroje adrenalinu, zdroje prožitku z rychlosti a možná také zdroje prožitku z nepostižitelného porušování zákonů, z určitého přechytračení policisty a zákonů. Já si myslím, že automobil nám má sloužit pro přepravu osob a nákladů z bodu A do bodu B a ostatní prožitky a závěry, které tady zaznívají, by se měly skutečně tímto zákonem co nejvíce potlačovat. Náš požadavek na bezpečnost silničního provozu se většinou objevuje až po osobní zkušeností s nějakou tragédií a většinou velmi rychle ustupuje.
Jsem přesvědčen, že vůbec nejdůležitějším příspěvkem této vládní novely by měla být změna způsobu uvažování mezi účastníky silničního provozu. Možná že by šlo připustit jakousi absurdní tezi, že každý má svobodu volby zabít se ve svém vlastním voze, bohužel se však tento druh sebevraždy děje jako vedlejší produkt jaksi nedopatřením, z nepozornosti, nebo jenom proto, že tentokrát to nevyšlo. Za druhé samozřejmě velmi často s sebou vezme na onen svět někoho naprosto nevinného.
Je zajímavým poznatkem, že závodník, který usedá do kokpitu závodního vozu, při vědomí rizika, které tento sport nese, se upoutat nezapomene, za jízdy netelefonuje, a když musí v průběhu závodu odstavit vozidlo, dělá všechno pro to, aby zaparkoval mimo možnost kontaktu s ostatními účastníky závodu. Dokonce je zajímavé, že například pravidla Formule 1 upravují situaci, kdy již se změní adhezní vlastnosti vozovky deštěm a podobně, tak vyjede takzvaný safety car, zabrzdí provoz, zakáže předjíždění a třeba i ukončí závod. Tady by stálo za úvahu, proč, když pilot závodního vozu je plně seznámen s nebezpečím, které z této situace hrozí, je profesionálem, je vyškolen a vycvičen na řízení takovéhoto vozu. To už vůbec nehovořím o tom, že existují i v takových extrémních závodech postihy například za to, když někdo vjíždí do servisního boxu vyšší rychlostí, než která je předepsána.
(V sále je velký hluk.)
To jsou důvody, které mě vedou k tomu, že tady se jedná o střet a boj o to, aby se podařilo změnit vnímání a chování našich účastníků silničního provozu. Jistě je pravda, že zákon o provozu na pozemních komunikacích není jediným nástrojem v tomto úsilí. Jsou to vedle frekvence kontrol policie automatická kontrolní stanoviště, technická kvalita a řešení dopravní sítě, ale je to podle mého názoru i pomoc médií, novinářů a všech autorit, které mají na veřejnost vliv. Všechny tyto okolnosti by měly tvořit mix ovlivňování změny způsobu uvažování účastníků silničního provozu.
Tolik k obecnému.
Řada výhrad zazněla na téma zvyšování pravomoci policie, zvyšování represe atd. K této otázce se, myslím, dostatečně vyjádřil místopředseda vlády pan Stanislav Gross i ministr dopravy Milan Šimonovský.
Řada připomínek směřovala k určitému rozporu, který je spatřován v tom, že existuje rozpětí ve výši pokut, ale přitom je striktně jednoznačně vymezen počet bodů, který za konkrétní přestupek bude odebrán. Domnívám se, že ten princip, jak je navržen, je do určité míry lepší, ale zcela jistě zde zaznělo, že v rozpravě v hospodářském výboru nebo v podvýboru bude prostor tyto věci upravit.
Některé připomínky směřovaly k úpravě § 10. Domnívám se, že v průběhu projednávání ve výboru bude prostor tuto záležitost vyjasnit nebo upravit.
***