(15.30 hodin)
(pokračuje Čurdová)
Respektovat autonomii znamená, že žádný lékař nemůže být nucen k tomu, aby vykonal potrat proti svému přesvědčení. Toto však nemá mít vliv na jeho kariéru, avšak lékař s tímto přesvědčením má povinnost odeslat ženu ke kolegovi, který nemá námitky k vykonání umělého přerušení těhotenství. Ani společnost, ani členové lékařského a poradenského týmu však nemají právo vnucovat svoje náboženské a kulturní výhrady k interrupcím těm, kteří mají jiný názor. Poradenství musí zahrnovat objektivní informace.
Nejlépe vykonávají přerušení těhotenství z jiných než zdravotních důvodů právě zdravotnická zařízení, a to na základě nonprofitu. Vždy má být poskytnuta postpotratová poradna a kontrola plodnosti.
Souhrnně výbor doporučuje - žena má právo k přístupu k lékařskému a chirurgickému umělému přerušení těhotenství na základě přiměřeného poradenství. Zdravotnická služba pak má povinnost tuto službu vykonat tak bezpečně, jak jen to je možné.
A ještě bych tady uvedla jeden příklad, a to ze sousedního Německa, kde v roce 1993 bylo přijato rozhodnutí ústavního soudu, které zaručuje právo na život i dosud nenarozeným. Přesto v Německu platí od roku 1995 liberální zákonná norma, která umožňuje přerušení těhotenství, a to na základě absolvování určitého psychologického doporučení v jednotlivých poradnách, které existují po celém Německu. Tyto poradny seznamují ženy s možnostmi, jak řešit nechtěné těhotenství, ale v žádném případě je nemůžeme považovat za komise, které u nás existovaly do roku 1989. A pokud se žena po absolvování takovéhoto pohovoru rozhodne k přerušení těhotenství, pak je vždy a zásadně toto její rozhodnutí považováno za naprosto svobodné.
Co dodat? Také tady bylo hovořeno o tom, že umělé přerušení těhotenství není sémanticky správný pojem a že bychom to měli nazývat ukončeným těhotenstvím. Je sice pravda, že sémanticky tento termín tomu neodpovídá, co se ale stane ve skutečnosti? Pro jistotu jsem se podívala na návrh zákona i na všechny ostatní a podívala jsem se i do odborných publikací. Skutečně, ve všech těchto publikacích je používán pojem umělé ukončení těhotenství. Radila jsem se i s právníkem, který mě ujistil, že skutečně legislativa tento termín dlouhodobě používá. Pokrytectví lze v současném jazyku nalézt téměř všude. Mohli bychom třeba tento výrok srovnat s daněmi. Také jim neříkáme berně, ačkoli více berou nežli dávají. A podobné je to se spravedlností i s právem.
Závěrem mi dovolte jednu osobní zkušenost. Jsem matka dvou dcer a v druhém těhotenství jsem sama řešila problém, zda podstoupit, nebo nepodstoupit umělé přerušení těhotenství. Ne proto, že jsem nechtěla své druhé dítě, ale proto, že gynekologické testy prokázaly, že toto dítě může být geneticky poškozené. Protože jsem původní profesí speciální pedagog a absolvovala jsem řadu praxí a stáží v zařízeních, kde byly děti mentálně, tělesně postižené, a mám i několik známých, kterým se narodily takto postižené děti, bylo toto rozhodování velice, velice těžké. A ačkoli žiji ve velice harmonickém vztahu, konečná tíha rozhodnutí, zda toto podstoupit, či ne, byla vždy na mně. A proto se domnívám, konečně kolegyně Šojdrová tady o tom také hovořila, že dokážu pochopit ty ženy, které se takto rozhodují, ale nebráním ani otcům, aby do těchto rozhodnutí zasahovali, ovšem není mi jasné, jak takovéto situace by byly řešeny v případě, kdy otec dítěte není k dispozici, není dohledán, nebo jestli bude zaveden například registr zákazníků prostitutek, protože i při sexuálním průmyslu často dojde k nechtěnému otěhotnění, a jakým způsobem potom budou dohledáváni otcové takto vzniklých dětí.
V závěru mi dovolte, abych se omluvila panu místopředsedovi Kasalovi, s nímž jsem tady v pátek diskutovala. Skutečně pan poslanec Kasal neřekl, že nebude cestování za interrupcemi. Ovšem řekl jinou věc - dovolte, abych citovala: Pídil jsem se po jakýkoliv přesnějších informacích týkajících se potratové turistiky a byl jsem od jednoho autora článku odkazován na druhého, a bezvýsledně. Moje páteční vystoupení reagovalo na tuto část, protože jsem tady uváděla číslo 7500 vycestovaných žen z Irska do Velké Británie, které podstupují tuto potratovou turistiku, aby se zbavily nechtěných dětí.
V závěru mi dovolte několik údajů, které pocházejí z veřejného slyšení v Evropském parlamentu, které proběhlo 2. prosince 2003. Každou minutu umírá ve světě jedna žena v souvislosti s komplikovaným těhotenstvím a dalších 13 utrpí vážné komplikace. Přibližně 200 tisíc matek ročně umírá na následky neodborně provedené interrupce nebo selhání antikoncepce. Ročně v celém světě otěhotní 150 až 175 milionů žen, z toho 75 milionů těhotenství je neplánovaných, a na tento počet neplánovaných těhotenství pak připadá 45 milionů potratů a 30 milionů živě narozených dětí. Každou minutu je provedeno přibližně 100 potratů, z toho je 40 provedeno bez lékařské péče lidmi, kteří nemají zdravotnické vzdělání. Sedmdesát tisíc žen ročně umírá na následky interrupce provedené bez lékařské péče.
Další jev, který je velice pro nás alarmující a který dnes neřešíme, nicméně se domnívám, že souvisí s tématem, které dnes probíráme, je ten, že virem HIV se každou minutu nakazí 10 obyvatel planety a polovina z nich je mladší 24 let.
Závěrem bych chtěla říci, že téma interrupcí, umělého přerušení těhotenství, je skutečně tématem etickým. Nic nového v této chvíli asi zřejmě nevymyslíme, protože vždy budou existovat zastánci i odpůrci. Veškeré tyto názory vycházejí z různých etických doktrín. Konečnou odpověď na to, kdy vzniká lidský život, byť tady zazněly názory, že věda už tuto odpověď dala, dá až skutečně věda. Domnívám se, že ani současná věda ji v této chvíli není schopna dát. Proto se připojuji k návrhy zpravodajky, aby byl tento návrh zákona zamítnut v prvém čtení. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců ČSSD.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji paní poslankyni Čurdové. Reagovat chce ihned pan poslanec Karas.
Poslanec Jiří Karas: Já bych rád vaším prostřednictvím, pane předsedo, předal paní poslankyni Čurdové jenom maličkou informaci. O celibátu rozhoduje muž, který se rozhodne pro duchovenskou službu na základě vlastního, svobodného rozhodnutí. Na druhé straně nenarozené dítě, které je zabito, rozhodně není zlikvidováno na základě vlastního rozhodnutí. O tom rozhoduje úplně někdo jiný.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Dalším přihlášeným je pan poslanec Petr Kott. Pak to bude pan poslanec Vilém Holáň.
Poslanec Petr Kott: Děkuji za slovo, pane předsedo. Kolegyně a kolegové, popravdě řečeno, já si chvílemi nejsem jist, jestli stojím v jednacím sále Poslanecké sněmovny, či ve vysokoškolské posluchárně, nebo někdy i před trestním senátem. Na každý argument, který tady padne, lze samozřejmě najít jeden či dva protiargumenty, a takto tady skutečně můžeme jednat dny, týdny, v podstatě do nekonečna.
Já zde chci jasně vyslovit sám za sebe, a věřím, že i za kolegy, kteří tento návrh nepodpoří, že my nejsme v žádném případě příznivci umělých potratů. U mne osobně platí, že právě naopak. Nebylo by tedy nic jednoduššího než ulevit svědomí a podpořit tento návrh a dát tak zapravdu všem argumentům, které jsou pro.
Je sice pravdou, že populační vývoj v naší zemi je mírně řečeno dlouhá léta nepříznivý. Běda však zemi, která chce zvyšovat porodnost sázkou na komplikování života těm, kteří děti mít nechtějí. Sázet se musí na ty, kteří děti mít chtějí, a přesvědčovat ty druhé. Mít děti je prostě normální.
To, zda má právo žena rozhodovat o životě či neživotě nenarozeného dítěte, je spíše otázka filozofická, a zde se mísí algoritmy vytvářené přírodou a samozřejmě civilizací.
***