(17.50 hodin)
(pokračuje Kučera)
Navrhl jsem mu i konkrétní možné změny a žádal jsem ho, aby si vzal garanci nad touto novelizací. Jeho odpověď pro mne byla tristní - že je to prý v gesci Ministerstva zemědělství a on ze solidarity k vládě, která nějakým způsobem rozhodla, se k tomu nemá právo vyjadřovat. Dámy a pánové, to je katastrofa! Jestliže se podíváme na jeho odvolávání se na zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev této republiky, tak tato problematika se postupným způsobem dostane k mezinárodním soudům, a tam to je jednoznačně v gesci Ministerstva spravedlnosti, republiku zastupovat. Ministerstvo zemědělství nemá v žádném svém odstavci působnost na roli práva, působnost v mezích ústavnosti ochrany majetku a podobně.
Myslím, že pokud bychom se měli dát na novelizaci tohoto zákona, měl by gesčním výborem být výbor ústavně právní a za pomoci nejlepších specialistů v oblasti práva bychom se možná měli k něčemu smysluplnému dostat.
Jak jsem už řekl, tato novela je posledním stavebním kamenem majetkového převratu, na který jsem zde již několikrát upozorňoval. Můj optimismus, moje víra v tento zákonodárný sbor pomalu slábne a téměř se mi někdy chce říci, že je u konce. Totiž vy tady, především vládní koalice, jste již v zákoně o zemědělství prakticky zakázali vlastníkům zemědělské půdy na jejich půdě podnikat, pokud se odmalička na tuto činnost odborně nepřipravovali. Před nedlouhou chvílí, před dvěma hodinami, jste dali najevo, že raději budete znásilňovat Ústavu ČR, než aby si vlastníci zemědělské půdy mohli vyjednávat vyšší nájemné. V tomto návrhu zákona je před námi recept, jak vlastníkům zemědělské půdy definitivně odebrat naději na vydání náhrad za jejich osobní zemědělský majetek ve formě náhrad.
Již na vás nebudu apelovat, nebudu apelovat na vaši čest, na váš stud, na zodpovědnost k České republice. Když totiž uvedete tento zákon do života, tak otevřete dálnici stížností do Štrasburku, otevřete dálnici pro náhrady České republiky za špatnou ochranu majetku oprávněných osob, otevřete dálnici pro ostudu České republiky na mezinárodní scéně. A to všechno, dámy a pánové, pro tak nízké důvody, jakými jsou machinace se zemědělskými dotacemi, legalizace tunelování majetku ze zemědělských společností, obohacování úzkého okruhu lidí, kteří spravují cizí majetek, a možná rádoby politický vliv na našem venkově. Doufám, že si uvědomujete, pro jak nízké, ubohé a pomíjivé hodnoty zaprodáváte budoucnost České republiky a budoucnost našich dětí.
Vždycky jsem se v podobných chvílích ubíral cestou k Ústavnímu soudu. Dnes váhám. Pokud uvedete tento nesmysl, tento protiprávní zločinecký akt do života, budu pravděpodobně postupovat jinou cestou, a to cestou napomáhání v organizované sériové výrobě stížností k mezinárodnímu soudu, což si myslím, že by mohla být pro oprávněné osoby cesta podstatně kratší, jak se svého práva domoci. Je mi to opravdu nesmírně líto, ale nemohu jinak oprávněným osobám v této chvíli účinněji pomoci.
Děkuji vám alespoň za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: To byl pan poslanec Kučera. Slovo má pan poslanec Jaroslav Pešán. Připraví se pan poslanec Jiří Papež.
Poslanec Jaroslav Pešán: Pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, protože moji předřečníci velmi podrobně popsali celou problematiku transformačního zákona a zde předložené novely, dovolte mi, abych jen stručně shrnul několik hlavních důvodů, proč si i já myslím, že předložená novela je špatná, proč si i já myslím, že po případné stížnosti k Ústavnímu soudu by ji zřejmě Ústavní soud vrátil, a abych řekl, že si myslím, že zákon máme a jediné, co nám zbývá, je dát průchod právu.
Nyní moje avizované připomínky k předložené novele.
Za prvé, vypořádat majetkový podíl v novém termínu by znamenalo dvojí časový režim - podle novely a podle původního zákona.
Za další, nová výzva k vydání věcí je nadbytečná, protože platí výzva původní. Myslím si rovněž, že zánik nároků je protiústavním aktem. Navrhovaný odstavec 3 v § 13 převrací smysl restitučního charakteru transformačního zákona přizpůsobením se potřebám povinných osob. Novela dále přikazuje soudcům, jak mají ve sporných případech postupovat.
Pro zhruba 15 % dosud nevypořádaného majetku by přijetím novely vznikl pro tuto část oprávněných osob zásadně odlišný režim vypořádání.
Dámy a pánové, tolik stručně moje důvody, na základě kterých se rovněž řadím k těm, kteří budou navrhovat zamítnutí této novely zákona. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Pešánovi. Slova se ujme pan poslanec Jiří Papež.
Poslanec Jiří Papež: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, zdálo by se, že další argumenty není třeba snášet sem do sněmovny. Přesto bych se rád podělil o své pocity a názory. Budu relativně stručný, protože velká většina toho, co mělo být řečeno, již řečena byla.
Máme před sebou další z pokusů napravit něco, co mělo být již dávno urovnáno, dávno napraveno. Většina slušných družstev se s oprávněnými osobami vypořádala dávno, nebo mají alespoň uzavřenu dohodu o postupu splácení závazků. Podle Zelené zprávy i Bulletinu Výzkumného ústavu zemědělské techniky je ale přibližně 15 mld. Kč splatných dluhů družstev oprávněným osobám. Přibližně 250 tisíc oprávněných osob nemá dosud vyrovnané pohledávky, přičemž zhruba 30 % z nich nemá vypořádaný podíl nad 100 tis. Kč.
Často si kladu otázku, proč to někde šlo a někde nešlo. Odpověď se hledá těžko, ale stále více ve mně sílí pocit, že na jedné straně tohoto vztahu chybí vůle a ochota. Znám celou řadu případů, kde je vztah mezi oprávněnými a povinnými osobami narovnán. V hledání různých objektivních, subjektivních i jiných příčin, proč to nejde, v tom jsme však přeborníci. V tomto případě je to minimálně nedůstojné. Zákon č. 42/1992 Sb. možná není úplně dokonalý, ale je každopádně dostatečným nástrojem, jak se s problémem vypořádat. Opět odkazuji na známé příklady.
V současné době se vlastníci svého majetku domáhají u soudů. Kauzy jsou často složité a táhnou se poměrně dlouhou dobu, ale právě nyní začínají soudy rozhodovat právě ve prospěch vlastníků a nařizují družstvům vyplácet peníze. Upozorňuji, že se vše děje podle platného zákona. I to je důkazem, že ho není třeba právě nyní měnit, pokud právě fakt, že se právě nyní rozhoduje, není důvodem k předložené novele.
Je pravdou, že na případných konkursech tratí i majitelé podílů, ale určitě je takové řešení spravedlivější než snahy nevrátit lidem jejich majetek vůbec, nebo v nepoužitelných dluhopisech či jiných papírech.
Předložená novela ve mně budí dojem, že snahou předkladatelů je pouze definitivně a plošně zbavit povinné osoby dluhů, nikoli řádně se vyrovnat s oprávněnými osobami, tak jak to předpokládá stávající platný zákon.
***