(18.00 hodin)
(pokračuje Papež)
Vůči oprávněným osobám je navíc neslušné nutit je o opětovné požádání o svůj majetek. Neučiní-li tak, o svůj majetek přijdou. Zdůrazňuji - o svůj uznaný majetek. O svůj uznaný majetek přijdou, nepřihlásí-li se v poměrně šibeničním termínu, který je v návrhu stanoven. Já nevidím vůbec žádný důvod k tomu, aby se na část oprávněných osob vztahovaly jiné, dodatečné a nyní odlišné podmínky. Družstva měla a mají podle stávajícího zákona možnost a především povinnost tyto podíly vydávat. Je tedy zapotřebí apelovat na dlužníky, aby dostáli svým povinnostem.
Zákon č. 42 platí již 12 let. Nic než nechuť nebránila zemědělským družstvům nebo jejich nástupnickým organizacím ve vydávání majetku, případně dohodě o způsobu vypořádání. Kde ta chuť byla? Kdyby ta chuť byla, je celý proces ukončen. Také proto se ptám, jak se bude pohlížet na ta družstva, která se úspěšně vypořádala s oprávněnými osobami. Jak k tomu ti poctiví přijdou? Nedává se náhodou tímto návrhem návod k tomu, že nedodržovat zákony se vyplácí?
Sporné je i ustanovení, které předpokládá, že se majetkový podíl vypořádá po požádání převodem vlastnického práva k věcem nebo k jinému majetku v cenách podle dohody nebo podle zvláštního předpisu. To může znamenat, že dostane například několik oprávněných osob jeden silážní žlab, a dělejte si s ním, co chcete. Fungující družstva tento problém nemají. A ta nefunkční? Tam už stejně není většinou co vrátit.
Snad jediné, možná ironické pozitivum vidím na předložené novele. Že totiž legalizuje to, co se dávno děje. Kde nic není, ani čert nebere, a oprávněné osoby si přestanou dělat naděje, že někdy něco dostanou zpět. Tato jistota je taky jisté pozitivum. Mohou v klidu zemřít, neboť o jejich dědictví se nikdo nebude prát. Je to bohužel ale smutná vyhlídka.
Protože jsem uvedl celou řadu připomínek, kterými jsem se snažil popsat, řekl bych korektně, zbytečnost navrhované novely, protože jsem vysvětlil, že návrhem pouze prohloubíme pocity křivky u oprávněných osob, a protože si myslím, že je zbytečné ztrácet čas nad tímto návrhem ve výborech, navrhuji zamítnutí návrhu v prvním čtení.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Jiřímu Papežovi. Nyní se hlásí o slovo pan poslanec Ladislav Skopal.
Poslanec Ladislav Skopal: Vážený předsedající, kolegyně a kolegové, mám to štěstí, nebo možná tu smůlu, že rovněž prožívám již potřetí nebo počtvrté projednávání snahy novelizovat zákon 42/1992. Všichni mí předřečníci řekli, že zákon není šťastný, že opravdu se tehdá ve sněmovně nepovedlo vytvořit zákon, který by uvedl vše na správnou míru. Myslím si, že není pravdou, že družstva se nechtějí vyrovnat. Mají zájem se vyrovnat, ale problém je jediný. Jak se mohou družstva vyrovnat, když nevykazují zisk a nemají možnost vyrovnat závazky, které mají, a tyto závazky jsou oprávněné?
Myslím si, že jsme se snažili ve všech jiných formách podnikání zemědělcům pomoci. Nemůžete neříct, že soukromě hospodařícím rolníkům byly odpuštěny návratné půjčky z větší části, které dostali od státu. Ti, kteří privatizovali po státních statcích, jsou to eseróčka, popřípadě akciové společnosti. Tam majetek, který v jedné fázi byl postaven nereálně, se zreálnil, protože neodpovídal skutečnosti. Pouze u družstev jsme neučinili nic a nečiníme to ani v současné době. Zemědělství mimo dvou let bylo vždy ve ztrátě a děláme všechno pro to, aby dál ve ztrátě bylo, protože když si vezmete v současné době tunelování zemědělství ať už velkoobchodními řetězci i odběrateli, je značné. A když už se zemědělci chtějí nějakým způsobem domluvit, aby byli schopni podnikat ve slušné ekonomické rovině, tak Úřad pro hospodářskou soutěž jim napálí maximální částku za to, že se vůbec domlouvají na tom, aby přežili - viz poslední pokuty, které byly, ať už to bylo u výrobců vajec, anebo u pekařů.
Předkladatelé mají zájem, aby naposledy došlo k nějaké možné variantě, která by jak zajistila stabilitu zemědělství a družstev, tak byli vypořádáni ti, kteří mají ve vlastnictví transformační podíly. Bude záležet na této sněmovně, protože jsme zatím v prvním čtení, zda budeme mít snahu pro to něco udělat, anebo řekneme, že vše je v pořádku. Půjde samozřejmě o mnoho soudních sporů. Zavalíme tím znovu soudy, tyto soudní spory se budou táhnout další léta, takže od roku 1992 to máme již 12 let. V současné době počítejme s tím, pokud budou soudní spory, může to být 2, 3, 4 - nechci hádat - 5 let. Myslím si, že stejně nedojde k vypořádání oprávněných osob z jednoho prostého důvodu - že ty zdroje nebudou. Pokud pošleme družstva do konkursu, bude potřeba platit závazky vůči státu nejdřív, ale vlastně ti, kteří budou konkurs provádět, budou financování ze zdrojů, které možná ještě v družstvu nějaké budou. A ti, kteří budou mít transformační podíly, dostanou možná 20 %, možná 10 %, možná 30. Naší snahou je, aby dostali maximum. Já netvrdím, že se dostanou ke 100 %, ale aby dostali tu částku, kterou lze vyplatit. Myslím si, že pokud půjdeme touto formou, dostanou těch finančních prostředků více.
To je můj apel na vás, abychom pustili tento návrh novely do druhého čtení, a pak uvidíme, zda lze s tím něco udělat, nebo bude nutno nechat současný systém, který je špatný, a ani ten neumožní vyrovnat tyto nároky všem a v řádné výši. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Ladislavu Skopalovi. Ptám se, jestli je někdo další do rozpravy. Ano, pan poslanec předseda klubu Unie svobody Karel Kühnl. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Karel Kühnl: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, také já patřím k pamětníkům roku 98, kdy se tady poprvé novely této 42, tohoto zákona, začaly projednávat. Patřím k pamětníkům té vzrušené diskuse, která již tehdy byla diskusí o ústavnosti a neústavnosti. Diskusí, která byla uzavřena nálezem Ústavního soudu.
Já se domnívám, aniž bych chtěl zabíhat nyní do zemědělských detailů této problematiky, že problém, před kterým stojíme, je velice podobný jako v tom roce 1998. A domnívám se proto, že ti z nás, kteří pociťují tento ústavně právní problém, řekněme, dostatečně silně, by měli opravdu důkladně zvážit, zda je možné hlasovat pro takovýto zákon. Domnívám se, že ten zákon je na hraně toho, co by se dalo nazvat definitivním legálním připravením vlastníků o jejich nároky. Kromě toho, že by to bylo zásahem do probíhajícího procesu, je to také věc, která by se neměla v našem právním řádu vyskytovat.
A pan kolega Kučera se svým velmi emotivním apelem, když z toho odečtu tu emoci a takovou tu nespravedlnost zahrnutí pomalu všech do toho plamenného kázání, měl věcně pravdu. Já bych chtěl jenom požádat ty z kolegyň a kolegů, kteří přemýšlejí o té normě, kteří zvažují, zda se vyplatí se vydat touto cestou, nebo zda je lepší zůstat bezpečně na poli ústavnosti, já bych na ně velmi silně apeloval, aby se nenechali tím emotivním vystoupením pana kolegy Kučery odradit.
***