(18.40 hodin)
(pokračuje Ransdorf)

Od ODS jsme totiž neviděli nic, co by skutečně přispívalo k rozvoji podnikatelského sektoru nejenom v průmyslu, ale dokonce ani v zemědělství. A to, co předvedli kolegové Tlustý, Tyl, Tomášek začátkem 90. let, bylo nakonec podvázání možností rozvoje soukromého podnikání v zemědělství.

Kdybychom se totiž vrátili na začátek 90. let, jak tady vyzýval kolega Tlustý, tak bychom zjistili, že tehdy se rozvíjela ve Federálním shromáždění velice složitá debata, dokonce i za účasti zahraničních expertů. Bylo zajímavé, že jsme tam měli na návštěvě americké odborníky, kteří nechápali, proč si Čechoslováci, tehdy jsme byli ještě Čechoslováci, rozbíjejí funkční struktury v zemědělství, proč si rozbíjejí systém, který je stabilizujícím faktorem národního hospodářství. Říkali: Vaše zemědělství potřebuje tři změny. Potřebuje sjednotit technologické zázemí a finální produkci, potřebuje odbyrokratizovat a potřebuje specializaci. A pak jste konkurenceschopní s kýmkoliv v Evropě. I předtím jsme byli konkurenceschopní, jak konstatovala třeba návštěva belgických socialistů u nás, studijní návštěva v roce 1982.

Ale problém je v tom, že nešlo vlastně o rozvoj tohoto oboru. Šlo o ryze soukromé zájmy, skupinu lobbistů, kteří v podstatě přizpůsobili svým potřebám návrh zákona, Tyl, Tlustý, Tomášek, a ti vlastně účinně dělali nátlakové akce. Tehdy byly čtyři návrhy, které vlastně byly ve hře. Návrh komunistických poslanců, který byl předložen hlavně kolegou Odehnalem a Tolarem, a ten byl hodnocen odbornou veřejností nejvýš. Byl jediný, který respektoval danou legislativu a který také držel pohromadě agrokomplex a potravinářský komplex. Pak byl návrh vládní, který byl bohužel pojatý povýtce restitučně, a pak byl návrh "tří T" a pak kompromisní návrh kolegy Moskala z České národní rady. V této zmatené situaci se nakonec základem stal vládní návrh.

Já jsem tehdy měl, bohužel jsem už také pamětník, diskusi s tehdejším ministrem Dlouhým, který to měl na starosti, a položil jsem mu otázky, proč vlastně on jako kvalifikovaný člověk takový návrh podporuje, když to bude mít za následek za prvé útěk kvalifikovaných lidí ze zemědělství, snížené výměry obdělávané půdy a koneckonců také sestupnou restrukturalizaci v zemědělství. Bude to znamenat v podstatě konec řady výrob v pohraničí. On říkal ano, to všechno je pravda, ale my nemůžeme na horších půdách dotovat výrobu. To znamenalo skutečně pohraničí ohrozit, pokud jde o zemědělskou produkci, a dneska vidíme v řadě okresů, že vlastně to znamenalo i velkou ztrátu pracovních míst. Třeba takové Bruntálsko nebo Tachovsko by mohlo vykládat svoje.

Přesto se tedy hra odehrála. Otázka je, v čím zájmu, proč jsme si nedrželi před vstupem do unie ty kvóty, které bychom mohli mít. A faktem tedy je, že dneska po destrukční akci, kterou inspirovali lidé, jako je právě kolega Tlustý, je obložnost skotu na hektar u nás na úrovni roku 1836.

Pánové, jestliže tedy mluvíte o tom, že není co dát zemědělcům, kteří se domáhají svých vlastnických nároků, kdybyste byli tehdy podpořili návrh, se kterým přišli komunističtí poslanci, tak by se udržela produkční kapacita našeho zemědělství, zemědělství by nadále bylo stabilizujícím faktorem našeho národního hospodářství a také by se těm zemědělcům zhodnotily, opakuji znovu, zhodnotily jejich vlastnické podíly. A neměli by dnes právem pocit, že byli ošizeni, oklamáni a podvedeni. Jestliže někdo mluví o podvodu, o klamání zemědělské veřejnosti, ať sáhne do historie vlastní parlamentní činnosti.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Miloslavu Ransdorfovi. Slova se ujme pan poslanec Miroslav Kalousek. Prosím, pane kolego, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, nechci dlouho zdržovat, ale cítím jistou povinnost také jako dlouholetý pamětník tohoto problému uvést některé věci na pravou míru, jak se skutečně udály.

Nebyli to pouze poslanci ODS, jak pravil pan ministr zemědělství, kteří se podepsali pod ústavní stížnost oné novely, která byla schválena v roce 1998. Pod touto stížností byla podepsána celá řada křesťanských demokratů, já byl jedním z nich. Ústavní soud nám dal za pravdu. Ale myslím si, že je také potřeba dodat, že tento návrh, který byl tenkrát návrhem poslaneckým, schválila Klausova vláda v roce 1997, těsně před Sarajevem, včetně svého předsedy, a že tento návrh, který potom Ústavní soud zrušil a schválila ho vláda ODS, KDU a ODA, že tento návrh nevzešel z dílny socialistů, ale vzešel z dílny lidí, jejichž ekonomické erudice si velmi vážím a kteří dodnes spoluformulují ekonomickou politiku ODS. To je pravda. Tak to bylo.

On totiž tento problém vůbec není jednoduchý ani jednonulový. Není to tak, že na jedné straně stojí podvodníci a na druhé straně podvádění a spravedliví. Na obou dvou stranách barikády jsou slušní lidé a na obou dvou stranách barikády najdeme podvodníky a spekulanty. To, co je na tomto problému tragické, je, že dnes, po dvanácti letech, nemá legislativní řešení, které by sneslo srovnání s právním státem. Zkrátka nemá. Nikdy jsme žádné takové nenašli, žádné takové neexistuje. Dnes existuje pouze soukromoprávní vztah mezi věřitelem a dlužníkem a musí být řešen tak, jak je v právním státě obvyklé.

Ale opravdu jsem chtěl vystoupit s tím, abych řekl, že to není černobílé, že to není jednoduché a že základ byl ve velmi špatném zákonu v roce 1992, a celou dobu sedmi let, kdy běžela ona lhůta splatnosti, a když se promarnila možnost nějakého legislativního řešení, jsou prostě ztracená léta a dnes řešení neexistuje. To je ten důvod, proč budu hlasovat pro zamítnutí tohoto zákona. Žádný jiný.

Také jsem vystoupil proto, abych poděkoval panu poslanci Langerovi za jeho vystoupení a připojil se k jeho rozhořčení, které sdílím, protože bychom neměli dovolit, aby se demokratickým slovníkem převypravovaly hrůzy totality a hrůzy kolektivizace. Jestli dovolíme dezinterpretaci vlastní minulosti, riskujeme vlastní budoucnost. Nedovolme tuto dezinterpretaci. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Miroslavu Kalouskovi. Ještě se hlásí poslanec Pešán. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jaroslav Pešán: Omlouvám se kolegům, budu velice stručný. Jenom bych chtěl upozornit pana kolegu Kalouska, že trošku zaměnil data, protože u novely, kterou zrušil Ústavní soud, nebyl její základ návrh Klausovy vlády, ale byl to návrh kolegy Palase a kolegy Skopala z roku 1999. To, o čem on hovoří, byl návrh z roku 1997, který legitimně neprošel Poslaneckou sněmovnou. Ten se k Ústavnímu soudu nedostal. To jenom na upřesnění.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: S faktickou poznámkou ještě kolega Kalousek.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP