(10.10 hodin)
(pokračuje Bartoš)
Na rozdíl od návrhu minulého se sice nově připouští školné na vyšších odborných školách, a naopak je nově nařízeno bezplatné vzdělávání v posledním roce mateřské školy. Tedy ne stát, tedy ne že by stát chtěl na předškolní vzdělávání více přispívat, jen zákonem nařizuje obcím, že se mají o bezúplatnost vzdělávání postarat za své. - Vážená vládo, jsem zvědav, jak to starostům vysvětlíte.
Co se týče školného na vyšších odborných školách, očekávám, že někde v ústraní této Poslanecké sněmovny je již připraven možná nějaký pozměňovací návrh, který věc nakonec vrátí do původního nelogického stavu, tedy že se školné na vyšších odborných školách platit nebude.
Podobně jako v minulém návrhu, i zde se hovoří o tzv. rámcových vzdělávacích programech. Nově je jim dokonce připisována téměř magická schopnost způsobit jakousi přesněji nedefinovanou reformu školství. Alespoň takto v této souvislosti v poslední době referuje samotné ministerstvo a z nějakého důvodu to dokonce papouškují některá média. Člověk věci neznalý by dokonce mohl nabýt dojmu, že stačí přijmout zákon, tak jak tento zákon jen, a možná už od 1. září se školy i charakter vzdělávání reformně promění. Žáci se přestanou biflovat, přestanou se učit suché poučky a všichni jako zázrakem budou šťastní a spokojení. Bohužel skutečnost od této podivné reklamní kampaně Ministerstva školství je poněkud jiná.
Především každý ví, a včetně paní ministryně, která to také velmi dobře ví, přijetí nových závazných učebních dokumentů není nutně podmíněno přijetím nového zákona. Pokud jejich přijetí bylo považováno za tak důležité, mohlo to ministerstvo učinit už dávno. To by ovšem rámcové programy musely nejdřív existovat. Pro většinu oborů vzdělávání ovšem nejsou zpracovány vůbec. A o tom, co je v současné době připomínkováno, se učitelé nelichotivě vyjadřují jako o přemalovaných osnovách. Se skutečným rámcem podmínek, ve kterém by se škola mohla rozhodovat, jak vzdělání zajistí, a rovněž rámcem, od kterého by bylo možné odvodit cenu vzdělávání, nemají tyto dokumenty pranic společného.
Mohli byste si teď říci, že nemám pravdu, že jsem opoziční politik, a proto musím kritizovat tento zákon za každou cenu. Dobře, posloužím tedy názorem povolaného na rámcové vzdělávací programy. Na nedávné prezentaci legislativních záměrů Ministerstva školství při příležitosti veletrhu Schola Nova 2004 na dotaz, jakou změnu zavedení rámcových vzdělávacích programů bude v praxi znamenat, k údivu všech přítomných uvedl samotný náměstek paní ministryně pan Müllner, že vlastně žádnou zásadní. Pro něj budou rámcové vzdělávací programy jen jakýmsi víceméně formálním potvrzením dnešní praxe a již dnes platných možností, jak upravit vzdělávání v kombinaci ministerstvem schválených vzdělávacích programů. Podle pana náměstka - a on tomu asi musí rozumět, neboť tento zákon je z jeho dílny stejně jako rámcové vzdělávací programy, které se údajně připravují - se tedy nejedná o žádnou takovou změnu, od které by si měli učitelé, školy, žáci nějakou podstatnou změnu slibovat. A i kdyby takzvané rámcové parametry byly zpracovány, kdybychom připustili, že existuje kvalitní rámcový vzdělávací program, i kdyby obsahoval ony komplexní rámcové parametry, kterými by se školy napříště měly řídit, a i kdyby byl tento návrh zákona přijat tak, aby mohl vstoupit již v platnost od 1. září letošního roku, ani v tomto případě nehrozí žádná bezprostřední reformní změna, o které je tak hlasitě vytrubováno z Ministerstva školství do světa.
§ 185 zákona totiž praví, že podle rámcového vzdělávacího programu budou postupovat školy až od 1. září, které následuje po uplynutí dvou let ode dne jejich vydání, a to s účinností od prvního ročníku. Opakuji ještě jednou - s účinností od prvního ročníku! Tedy všech oněch údajných reformních změn, pokud by vůbec reformními byly, se například v rámci základního vzdělávání dočkají až děti, kterým jsou dneska tři roky. A to v případě, že všechno půjde hladce. Pokud tedy v této oblasti návrh zákona přináší vůbec nějakou změnu, kterou bychom mohli nazvat počinem s reformními důsledky, potom horizont této změny je hodně vzdálen a nad realizací se vznáší až příliš mnoho otazníků.
V té souvislosti snad ještě jedna poznámka a možná i poučení pro samotnou paní ministryni školství. Reformních změn v oblasti vzdělávání se, paní ministryně, nedosahuje ani zákony, ani názvy učebních dokumentů. Rozhodující je totiž způsob práce ředitelů a učitelů škol. A dodávám, že ředitelů a učitelů ke změně motivovaných a podporovaných. A to je přesně to, čemu ministerstvo prokazuje spíše medvědí službu. Rušením pedagogických center omezuje příležitosti k cílenému proreformnímu vzdělávání učitelů a mzdovou nivelizací pod taktovkou odborářů vyhání ze škol právě učitele, kteří jsou schopni na reformní změně pracovat.
Pro odborníky na právní systém, kteří si stěžují na nepřehlednost a zbytečné množství právních předpisů, si neodpustím ještě jednu poznámku. Předložený návrh neodstraňuje roztříštěnou legislativu v této oblasti tak, jak o tom mluvila paní ministryně ve své úvodní řeči, a tak, jak se píše v důvodové zprávě návrhu tohoto zákona. Je tomu přesně naopak. Přijetí této předlohy generuje další nové předpisy, které údajně souvisí s přijetím této normy, přičemž některé staré nejsou zrušeny, ale zůstávají i nadále v platnosti. Takže výsledným efektem bude skutečnost, že oblast vzdělávání bude upravena větším množstvím právních norem, než je tomu dnes.
Dámy a pánové, co říci na závěr. Čtení předloženého návrhu je čtení podle mého názoru velmi neradostné. Obsahuje všechny principiální vady na kráse, pro které byl předchozí návrh odmítnut. Je centralistický a byrokratický, jako by zpracovatelé vycházeli z přesvědčení, že všichni kromě úředníků jsou potenciálně nesvéprávní lidé, kteří se neumějí správně a ku svému prospěchu rozhodovat, a proto to za ně musí udělat někdo jiný, možná stát nebo úředník. Speciální dohled úřadů si v návrhu vysloužili nejenom občané, kteří by zřejmě podle názoru autorů návrhů nevěděli, co je pro ně dobré, co je pro jejich děti dobré, ale dokonce i ředitelé škol a zejména starostové obcí. Ti zejména, protože to jsou podle sloganu ministerských úředníků a některých odborářů jen samí bývalí traktoristé, co školství nerozumějí a jen díky hloupým a nepoučeným voličům se stali starosty.
Podobně jako návrh před zhruba dvěma lety je i tento vystavěn na špatných základech. Fundamentální vadu se sice někteří můžete pokusit zmírnit nějakými dílčími pozměňovacími návrhy, nicméně výsledek bude vždycky týž - jako pokus napravit kritický nález statika karlínského činžáku po záplavách jen výměnou oken a barevným náměrem fasády. Tento návrh, podobně jako dům na špatných základech, je jen kosmetickými změnami neupravitelný. Dá se jen zbořit a vystavět znovu promyšleněji a lépe. Dá se litovat času, který byl dosud promrhán. Nicméně riziko přijetí z gruntu tak špatně koncipovaného zákona je podle mého soudu větší než nepřijetí zákona žádného.
Ani při vědomí toho, že význam vzdělávání by si rozhodně zasloužil novou legislativní normu, nemohou poslanci Občanské demokratické strany pro tento návrh zvednout ruku. Je to návrh principiálně špatný, škodlivý a jen dílčími úpravami neopravitelný. Jeho přijetí by způsobilo zhoršení podmínek pro občany tohoto státu, neboť by byla omezena jejich vzdělávací volba. Někteří by byli diskriminováni v přístupu ke vzdělávání. Hrozilo by další plýtvání veřejnými prostředky a koneckonců zaplevelil by se i náš právní řád dalším shlukem zbytečných předpisů.
Z tohoto důvodu mi dovolte, dámy a pánové, abych podle jednacího řádu navrhl zamítnutí sněmovního tisku 602 v prvém čtení. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců ODS.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Vážení kolegové, jenom vám sdělím, kdo je přihlášen dále do obecné rozpravy. Jsou to poslanci Zbyněk Novotný, Bohuslav Záruba, Táňa Fischerová, Soňa Marková, Ivana Levá, Vladimír Koníček, Jiří Pospíšil, paní poslankyně Michaela Šojdrová, pan poslanec Janeček a pan poslanec Antolák. To jsou prozatím písemně přihlášení. Požádal bych tedy nejdříve pana poslance Zbyňka Novotného. Dalším přihlášeným je pan poslanec Bohuslav Záruba. Prosím, máte slovo.
***