(12.30 hodin)
(pokračuje Bartoš)
Ředitel musí zpracovat plán vzdělávání, a to navíc jen ve spolupráci s jinou institucí. Proč se to ministerstvo domnívá a jak tento požadavek budou ředitelé realizovat? Komu to nakonec bude sloužit, to také není moc jasné. Původně možná ministerstvo kalkulovalo s tím, že onou spolupracující institucí budou pedagogická centra a jejich služba bude chápána jako služba, na které se nepřímo má podílet i ministerstvo. Ale pedagogická centra se v podstatě ministerstvo rozhodlo zrušit, takže nevím, jak tuto situaci chce ministerstvo řešit.
Konečně problém devátý, poslední. Přijetím návrhu zákona dojde k další mzdové nivelizaci a zhoršení personálních podmínek ve školství. Dojde přesně k opačnému efektu, než jak o tom mluvila paní kolegyně Šojdrová. Nezlepší se podmínky učitelů, nebudou odměňováni lepší učitelé. Bude to mít přesně opačný efekt. Každé plošné opatření v oblasti odměňování, a toho se tento zákon týká, kdy výše mzdy je vázána nikoliv na individuální kvalitu a výkon v daných konkrétních podmínkách, ale na splnění jistých formálních podmínek, vede vždy ke mzdové nivelizaci a v důsledku toho k demotivaci těch schopných.
Na závěr snad jen několik vět. Samostatný speciální zákon pro navrhovanou oblast je zbytečný. Již samotná úvaha o nějakém plošně platícím kariérním řádu v situaci, kdy jsou školy samostatnými právnickými osobami, kdy působí v nejrůznějších podmínkách, jsou vystaveny různým očekáváním a hodnocením podle velmi různých kritérií, je velmi pochybná. Tím nejškodlivějším důsledkem přijetí zákona by byla ještě větší míra mzdové nivelizace a následné zhoršení tak neradostných personálních podmínek ve školství.
Zejména z těchto důvodů poslanci za ODS nebudou pro tuto předlohu hlasovat. V souvislosti s tím mi dovolte, abych se připojit k návrhu pana kolegy Novotného a dalších na zamítnutí tisku 560.
Než skončím, ještě jednu poslední poznámku k tisku 603. Z důvodu, že tento sněmovní tisk nesplňuje náležitosti dané jednacím řádem, navrhuji zamítnout i sněmovní tisk 603.
Dámy a pánové, děkuji vám za to, že jste mě vyslechli. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Bartošovi. Povzbuzeni předchozí rozpravou se přihlásili další kolegové - pan kolega Kohlíček a pan kolega Nájemník.
Poslanec Jaromír Kohlíček: Pane předsedající, nedělám si nárok na to, abych zde předváděl jako externí učitel fyziky na střední škole, že rozumím všemu, co se tady říkalo. Koneckonců někteří moji kolegové zapomínají, že jednacím jazykem v tomto ctihodném shromáždění je čeština, a některé věty češtinu jenom připomínají.
Je laciné, jak to tady předvedl můj předřečník, pouze paušálně kritizovat tyto návrhy. Dávat konstruktivní návrhy je záležitost podstatně těžší. Dokážu si těžko představit takové konstruktivní návrhy na základě toho, co jsme zde dosud slyšeli.
Co vlastně má stát zajišťovat pro občany? Já se domnívám, že v oblasti školství by to měl být nějaký systém a měl by to být nějaký způsob, jak udržet síť, a to si myslím, že v těchto zákonech zobrazeno je, ať už mám k detailům výhrady nebo nemám.
Chtěl bych se dotknout velmi zajímavé expresivní řeči pana kolegy Janečka, který si trošku plete pojmy, protože v oblasti práce s handicapovanými to není záležitost charity. To je záležitost celé společnosti. My totiž žijeme v Evropě. Vážený pane předsedající, prosím, kdybyste mohl sdělit panu kolegovi Janečkovi, že evropská civilizace má jednu věc společnou, a to je péče o handicapované, to je snaha vyrovnat jejich handicap, aby mohli žít jako normální občané, kteří takových handicapů nemají. A jestliže si tady stěžoval, že náš klub některý jeho návrh nepodpořil, já se domnívám, že jsme to byli právě my, kteří zde velmi vehementně podpořili myšlenku asistentů, myšlenku skutečného zapojení handicapovaných dětí do normálního učebního procesu. Nevím, proč se snaží kolega Janeček tyto děti vzdálit od normální výuky, proč se snaží nám tady podsouvat něco, co není skutečností. Koneckonců otázka asistentů je i otázka handicapů, které vyplývají z toho, že dítě má jiný mateřský jazyk než ve kterém pak probíhá jeho výuka. Byl jsem to právě já, který zde řekl, že asistenti by se neměli omezovat pouze na handicapované fyzicky nebo mentálně, ale že by takto měly být dotovány i ty školy, které se zabývají výukou dětí, jejichž původním mateřským jazykem není čeština, tedy aby na školách nebyli pouze romští asistenti ze zákona, případně z vyhlášky, kteří jsou dotováni ze státních rozpočtů.
Domnívám se, že tady ještě stále nezaznělo z oblasti práce s handicapovanými podstatné penzum informací. Například stavební úpravy, tak aby do školy mohly chodit děti s určitými vadami a normálně se účastnit vyučování, nejsou rozhodně levné. Myslím, že přílohou k návrhům, o kterých jsme zde slyšeli, by mělo být jasné vyjádření, jaké předpoklady musí splnit obce, kterých máme 205, nebo alespoň obvody pověřených obcí v oblasti péče o výuku handicapovaných dětí. Tedy aby v těchto obvodech byla alespoň jedna škola, která má bezbariérový přístup. Já vím, že stavební vyhláška to předpokládá, ale předpoklady nebyly splněny předtím, než tyto obce byly vyhlášeny. Máme 20 statutárních měst, a pokud bychom po nich šli, prošli si základní a střední školy v těchto statutárních městech, zjistili bychom, že mnohdy budeme těžko hledat bezbariérově přístupné školy. V čem to spočívá, proč byla tato města stanovena jako statutární? Je to arbitrární rozhodnutí někoho? Tam bychom také měli v souvislosti se školským zákonem požadovat jasné splnění nějakých kritérií.
Ještě dvě poznámky. Za prvé, silná stránka České republiky, když se porovnává vzdělanost různých států Evropské unie, pětadvacítky, je právě relativně dobré, zajímavé, vysoké množství slušně vzdělané technické inteligence. Zákon by měl umožňovat významnou podporu pedagogů i z technických oborů. Tam bychom tomu měli věnovat zvláštní pozornost, protože tam zejména u technických oborů, počínaje matematikou a konče vyloženě speciálními zaměřeními, je velmi důležité, aby bylo jasné, jaký je certifikát o splnění kvalifikačních předpokladů. Já se domnívám, že je naprosto legitimní, aby stát stanovil, jaké kvalifikační předpoklady mají být splněny.
Poslední poznámka se týká bakalářských oborů a vyšších odborných škol. Nebyla zde citována dosud Boloňská deklarace a určitý rozpor, který vzniká v našem současném systému. Na jedné straně máme vyšší odborné školy, které jsou prakticky zaměřeny a víceméně by s nějakou licencí splňovaly to, co požaduje Boloňská deklarace, čili prakticky zaměřené bakalářské obory. Na druhé straně vysoká škola by měla v prvním stupni studia dát teoretický základ, aby se nad tímto teoretickým základem ve druhém stupni, v magisterském a inženýrském studiu, vybudoval praktičtěji zaměřený doplněk.
***