(17.20 hodin)
(pokračuje Mikuta)
Nejsou navrhována ani jistě existující jiná přípravná opatření vedoucí k nápravě popisovaného jevu, která bych z iniciativy množství odborných zaměstnanců, zejména VZP a samozřejmě jejích nejvyšších orgánů především, očekával. Někteří specialisté, jak se u nich objeví pacient, již si ho zvou na kontrolu dlouhodobě či stále bez ohledu na skutečnost, že tito specialisté nejsou žádáni o převzetí do odborné péče. Nač jsou potom v doporučení k odbornému vyšetření kolonky, zda je žádáno jen vyšetření, či jde o předání do odborné péče? Asi z estetických důvodů. Toto je Všeobecné zdravotní pojišťovně i ostatním zaměstnaneckým zdravotním pojišťovnám dobře známo. Zcela jistě tomu mohou samostatně zabránit a tím snížit počty zbytečných odborných vyšetření. Zvát např. pacienta čtyřikrát ročně na kompletní interní vyšetření pro zvýšený cholesterol - a tyto a podobné příklady jsem při vlastním sběru dat zaznamenal - je zbytečné a může být provedeno ošetřujícím lékařem.
Předepisování léků. Dle mého názoru je zde další moment, který tentokrát neúměrně obtěžuje a zbytečně zatěžuje pacienty. Mám na mysli předepisování některých léků pouze odborníky. To by mělo být omezeno. V některých oblastech "popojíždění pacientů za předepsáním některého -
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Promiňte, pane poslanče. Poprosím naše kolegy, aby se soustředili na to, co nám chcete sdělit, a pokud se nemohou nebo nechtějí soustředit, tak aby tak činili mimo tuto jednací síň. Prosím, pokračujte.
Poslanec Josef Mikuta: Děkuji, paní předsedající. Všeobecnou zdravotní pojišťovnou nám teče jenom něco přes 100 mld. Kč, že?
V některých oblastech "popojíždění" pacientů za předepsáním některého či více léků z této skupiny je pro naše spoluobčany značně obtížné. Setkal jsem se s více pacienty, kteří jsou raději bez těchto léků, nebo je tvrdošíjně vyžadují na svém ošetřujícím lékaři. A při pohledu z druhé strany existují i případy, kdy odborník specialista zasílá pacienty k ošetřujícímu lékaři, aby mu předepsal léky, které může předepisovat sám. Nevidím nic, co by bránilo zmíněným specialistům tyto léky napsat pacientům při prvním vyšetření pacientů u nich. Také u řešení tohoto nepochybně existujícího problému nevidím naprosto žádnou iniciativu VZP a ostatních zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven.
Převozy pacientů. Stále se množí případy, kdy odborná oddělení i někteří specialisté si zvou pacienty na kontrolu a posílají pacienta, aby převozku napsal ošetřující lékař. Jde o naprosto zbytečné prohánění pacienta a zvyšování počtu návštěv pacientů u ošetřujících lékařů. Systém, kdo zve, ať uzná-li to za nutné, převozku napíše sám, se s prominutím nabízí jako houska na krámě a hlavně by šetřil především pacienty.
Není mým úkolem dávat Všeobecné zdravotní pojišťovně ani ostatním zaměstnaneckým zdravotním pojišťovnám recepty na řešení problematických míst poskytování či úhrady zdravotní péče. Jejich naprostá pasivita, ostatně lehce implicitně dovoditelná i studiem předložených zpráv, jež v tomto bodu našeho programu projednáváme, mě vede k zamyšlení, proč pojišťovny, zejména VZP, nevyužijí své bohatě dimenzované aparáty k tomu, aby např. alespoň jedenkrát ročně zasílaly především svým smluvním partnerům, ale i např. Ministerstvu zdravotnictví a oběma komorám Parlamentu České republiky, minimálně sněmovnímu i senátnímu výboru pro sociální politiku a zdravotnictví a jejich příslušným podvýborům, velmi konkrétní analýzu velmi konkrétních problémů, o některých z nichž hovořím, navrhly správné, pacienty i náklady šetřící postupy a hlavně dbaly na jejich dodržování.
Lázně. Předepisování lázeňské léčby by mělo být vráceno na systém - který lékař doporučuje, i lázně napíše. Je protismyslné odesílat pacienty za ošetřujícími lékaři, aby za navrhovatele lázně napsali, a pak se zase pacienti vraceli k potvrzení indikace lázeňské léčby k navrhovatelům a následně ještě k definitivnímu rozhodnutí k reviznímu lékaři. Zde každý další komentář považuji za zbytečný.
Registrace. Dle mého názoru by měl být počet registrovaných pacientů omezen cca na 1500 až 1800 na jednoho lékaře. Přesné rozmezí je samozřejmě otázkou odborné diskuse. Okamžitě však musím dodat, že ruku v ruce s tímto opatřením by mělo následovat navýšení odměňování lékařů i středních zdravotníků a ostatních zdravotnických pracovníků. Já jsem poměrně znám svým mnoho let prosazovaným názorem, že jsou naprosto špatné propastné rozdíly v odměňování lékařů i středních zdravotníků u nás a prakticky ve všech vyspělých zemích světa. Jsem si samozřejmě vědom různých názorů na odměňování lékařů a ostatních zdravotníků, jsem si vědom možností ekonomiky této země, ale nepovažuji za přípustné učinit předmětem diskuse fakt, že zdraví národa i každého z nás, občanů této země, musí být absolutní prioritou každé politické reprezentace, a k tomu maximálně možné odměňování lékařů především, i středních a ostatních zdravotnických pracovníků nepochybně patří. Toto své tvrzení o nutnosti omezení počtu registrovaných pacientů na cca 1500 až 1800 na jednoho lékaře opírám mj. i o poznatek, že již za minulého režimu a dřívějšího systému poskytování zdravotní péče se ošetřující lékaři cítili právem přetíženi při počtech pacientů 3000 a více v bývalých obvodech. Jistě nejen já si pamatuji, co se tehdy také říkalo: při takových počtech pacientů nemohou - míněni byli ošetřující lékaři - pacienty ani řádně vyšetřit, dělají jen dispečery, rozesílají jen pacienty dál, atd. atd. Dnes mnozí lékaři mají více než 2000 pacientů, někteří i podstatně více. I lékař je jen člověk a při takových počtech registrovaných pacientů může - zdůrazňuji slovo může - vzniknout nebezpečí, že nemusí být poskytována pacientovi adekvátní péče. To je řádné vyšetření pacienta při pouze nutných nákladech. O nutných nákladech hovořím samozřejmě s vědomím, že se musí dostat každému pacientovi zohlednění jeho skutečných potřeb ve smyslu zjištěné diagnózy či diagnóz.
Je otázkou, zda se někdy při obrovských počtech registrovaných pacientů nepoužívají zbytečně drahé léky a neúčelně ve stylu: rýma - nasazení antibiotik, vysoký krevní tlak - silné drahé léky k jeho úpravě a víc nic s cílem: pacient spokojený, lékař krytý. Opakuji znovu, že v tomto případě nejde o tvrzení, ale spíše o indikovanou obavu a můj osobní názor.
Odměny lékařů - bonifikace. Za dobrou práci ošetřujících lékařů a za úspory v hospodaření s léky či za úměrný počet odborných vyšetření apod. by měli být odměňováni Všeobecnou zdravotní pojišťovnou a ostatními zaměstnaneckými zdravotními pojišťovnami i lékaři s malým úvazkem. Lékaři např. u VZP s úvazkem do 0,6 i při splnění všech sledovaných parametrů nejsou nijak odměňováni. Při zvažování a vytváření kritérií pro udělování bonifikací pojišťovnami by měl být kladen větší důraz rovněž na hospodaření s léky. Například při dobře prováděné prevenci hypertoniků, kteréžto otázce jsem ve svém příspěvku věnoval největší prostor, zcela nepochybně budou náklady na léky nižší. Znovu však připomínám, že tato komplexní a systematická prevence nejprve musí být lékařům umožněna, zejména vyčleněným časem, a honorována, což pojišťovny nečiní, či činí naprosto nedostatečně. Návrh konkrétního řešení této otázky jsem uvedl již dříve v tomto svém vystoupení, přičemž nepochybuji o možnosti i jiných přístupů se stejným nebo podobným pozitivním efektem.
Toto by byla smysluplná, skutečně multidimenzionálně významná iniciativa VZP a ostatních zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven, zcela a pozitivně odlišná od z více hledisek problematické akce či akcí jako Mořský koník u Všeobecné zdravotní pojišťovny.
Doporučení odborných lékařů a nemocnic. Někteří specialisté posílají pacienty zpět k ošetřujícím lékařům s doporučením: odeberte krev, pošlete do laboratoře a s výsledkem k nám. Jsem přesvědčen, že jde o trestuhodné zatěžování, doslova prohánění pacientů, zvyšování návštěv pacientů u lékařů, prodlužování doby potřebné ke stanovení diagnózy apod. Zaznamenal jsem i případy, byť vzácnější, že se objevují i doporučení odborných oddělení nemocnic, aby ošetřující lékař nechal provést určité odborné vyšetření, např. sonografii, neurologické či jiné vyšetření, a s výsledkem pacienta vrátil. Mělo by být ne běžnou, ale jedině přípustnou praxí, že každý odborný lékař musí ke stanovení diagnózy nutná laboratorní, event. doplňující odborná vyšetření nechat provést sám, jinak není vyšetření úplné a pojišťovnami by k němu takto mělo být přistupováno.
Co s tímto nešvarem? Kupříkladu nezaplatit odborným lékařům v takových případech plnou hodnotu vyšetření. Tu zaplatit pouze tehdy, jestliže odborní lékaři ke stanovení diagnózy pacienta provedou či nechají provést vše potřebné sami. Všeobecné zdravotní pojišťovně a ostatním zaměstnaneckým zdravotním pojišťovnám je však takový nebo podobný racionální a věcně správný přístup opět cizí.
***