(11.20 hodin)
Poslankyně Zuzka Rujbrová: Kolegyně a kolegové, dovolte, abych využila této příležitosti a informovala vás o dnes doručené petici Komory veterinárních lékařů, obsahující 1218 podpisů, což je takřka polovina všech veterinářů, kteří jsou v této komoře sdruženi. Petenti poukazují na skutečnost, že zvýšení sazby veterinárních úkonů znamená pro konečného uživatele zdražení, které se promítne do ochrany a prevence zdraví zvířat s rizikem nárůstu toulavých zvířat a bude mít vliv na zhoršení nákazové situace. Dále očekávají, že dojde k rozdělení léčiv na skupinu humánních a veterinárních, a toto dělení může následně ohrozit konkurenční prostředí v rámci relevantního trhu léčiv. Obávají se rizika růstu daňových spekulací a machinací, které mohou ohrozit daňovou politiku státu. Petenti nás vyzývají, abychom nepodpořili legislativní záměr vlády a vrátili tento pod tlakem vypracovaný a projednávaný zákon o dani z přidané hodnoty zpět k přepracování.
Děkuji vám.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Já vám také, paní poslankyně. Dalším přihlášeným je pan místopředseda Vojtěch Filip a pak to bude pan poslanec Michal Doktor.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedo, pane premiére, vážení členové vlády, paní a pánové, za chvilku budeme pravděpodobně svědky scény, kterou tento sál nepamatuje od chvíle, kdy byl postaven, za celou dobu své sněmovní a parlamentní historie. Svědky toho, kam je schopna zajít současná vládní koalice, chce-li za každou cenu prosadit svou vůli, bez ohledu na argumenty opozice.
Chci při této příležitosti zdůraznit, že lidsky s panem ministrem Cyrilem Svobodou cítím a přeji mu brzké uzdravení, ale jeho zranění a ani jeho příchod do sněmovny těžko může ovlivnit názor můj nebo názor členů klubu KSČM. Je to totiž názor na politickou a právní kvalitu daně z přidané hodnoty, zákona, který nám byl předložen.
Za to, co se děje, nese plnou odpovědnost tato vládní koalice, a já si dovolím připomenout jenom několik věcí. Nebudu říkat ekonomické dopady tohoto zákona, nakonec se o tom dlouhodobě diskutovalo. Ale s použitím kolegy právníka, advokáta a daňového poradce Milana Marka, a také ze své vlastní analýzy se pokusím připomenout vám, vážení páni kolegové, paní kolegyně, několik věcí, které se týkají tohoto zákona.
Za prvé. Úterní debata byla zcela nadbytečná. V roce 2001 byla uzavřena přístupová kapitola daní. V říjnu 2002 na slavnostním zasedání Evropského parlamentu bylo jasné, že Česká republika se stane 1. května 2004 členem Evropské unie. Rozhodnutí o tom, že tato novela byla předložena Poslanecké sněmovně až v říjnu 2003, je věcí pouze této vládní koalice. Dvanáct měsíců od toho, kdy bylo zřejmé, že Česká republika bude členem Evropské unie, vládní koalice předložila návrh a útočila na Poslaneckou sněmovnu s tím, že je potřeba urychlit projednávání a zajistit tak takzvané pro přístup důležité věci. Přestože na tom 12 měsíců vládní koalice pracovala, stala se nejzajímavější mediální otázkou otázka zařazování zboží a služeb do snížení sazby, různé přesuny, ale vůbec ne kvalita textu, a to jak ekonomického, tak zejména právního.
Výsledkem toho projednání je, že zákon vykazuje řadu rozporů s právem Evropské unie, vytváří velkou právní nejistotu, a to zejména u organizací neziskového sektoru. Co horšího - poskytuje prostor pro rozsáhlé daňové úniky a je stejnou normou, kterou přijímala Česká národní rada v říjnu a listopadu 1992, přestože tady existoval mnohem kvalitnější zákon bývalého Federálního shromáždění z dubna roku 1992. Když porovnáte ty texty, pak se nemůžete divit, že v 90. letech byly různé rumové aféry, aféry s lehkým topným olejem. To všechno bylo vinou takzvaně nekvalitní práce - a já si dovolím říci úmyslu některých zákonodárců.
Těžko bych hledal větší legislativní zmetek, než máme předložen. Co je ještě horší - je v něm zabudováno tolik nového korupčního prostředí, že opravdu víc jsem ho v jednom zákoně ještě neviděl. Staré české přísloví praví, že kdo chce psa bít, ten si hůl najde. A tady je tolik holí na prostého daňového poplatníka, které si může vymyslet daňový úřad, případně Ministerstvo financí, že bychom se těžko dohledali, kdybychom chtěli najít všechny. Ale samozřejmě kreativita některých podnikatelů a ještě větší kreativita některých daňových úředníků nám brzy ukáže, co Poslanecká sněmovna schválila.
První a zásadní změnou pojetí daně z přidané hodnoty je, že vláda předložila Poslanecké sněmovně zákon, ve kterém se v podstatě ruší základní myšlenka daně z přidané hodnoty, že zdanitelným plněním je vše kromě toho, co je výslovně uvedeno. Kde jsem k takovému názoru došel? V podobě schválené Poslaneckou sněmovnou je § 62 odst. 1, který osvobozuje prodej zboží, při jehož pořízení plátce neuplatnil odpočet podle § 75 odst. 1, protože zboží použil pro osvobozená plnění. Formulace je tak nešikovná - promiňte mi - tak hloupá, že se může stát, že ho může využít řada obchodníků při prodeji konečným zákazníkům, což dělá určitě několik desítek miliard korun ročně. Obchodník, který nakoupí zboží, neuplatní odpočet, prodá zboží bez daně a na daňový úřad svým způsobem - promiňte mi to - se úplně vykašle. Když se správci daně toto pokusí vykládat jinak, rozhodne soud. Kolik takových soudních sporů bude, si nedovolím dneska ani odhadnout. Jinak pokud budou chtít uplatnit původní logiku, musím říci, že sama vláda tuto logiku v § 65 navrhla.
Největší hrůza, kterou jsem našel v zákoně, je absolutní legislativní nedostatek ve srovnání jednotlivých daňových položek. Zákon v příloze vymezuje zboží se sníženou sazbou dvěma způsoby, jednak slovním způsobem, jednak číselným odkazem na harmonizovaný systém číselného označení zboží, který je a byl všeobecně používán v celním sazebníku. Problém je v tom, že slovní použití a číselník se nekryjí a zákon neuvádí, který z nich má přednost. Věřím, že alespoň po tomto upozornění pan ministr financí, který je svým povoláním právník, to alespoň jakýmsi nařízením vlády nebo vyhláškou Ministerstva financí odstraní.
Slovní popis zahrnuje zpravidla mnohem širší okruh zboží, než umožňuje evropská direktiva, a tady se dostaneme do obrovských problémů, a číselník zahrnuje ještě mnohem více zboží než popis slovní.
Nebudu tady mluvit o dani z potravin, krmiv a rostlin, případně o tom, jaký je rozdíl mezi přípravky pro přípravu potravy pro zvířata a stravy pro lidi. Musel bych se bavit tím, že ve snížené sazbě, a to v rozporu s direktivou, jsou nejen opice, morčata a papoušci nebo akvarijní rybičky, konopí, listy koky a řada dalších položek. Mnohem horší je, že například mezi potraviny podle sazebníku by patřila síra, písek, kámen, samozřejmě vedle kuchyňské soli.
***