(14.20 hodin)
(pokračuje Jičínský)
A tam je skutečně řada problémů, proč nezaměstnanost v posledních letech stoupla. Myslím, že všichni si pamatují, že na začátku 90. let byla zaměstnanost udržována uměle, neboť mnoho státních podniků, které byly privatizovány cestou kuponové privatizace, udržovalo zaměstnanost, i když fakticky ta zaměstnanost byla umělá. Ale ten problém strukturální nezaměstnanosti je mnohem hlubší, souvisí s povahou soudobého kapitalismu, s tím, že vztahy politiky a ekonomiky se změnily, že politika není s to finančnímu kapitálu stanovit nějaká pravidla a v důsledku toho nejsou společnosti, ani státy, ani politické strany schopny nacházet a realizovat dostatečně účinná opatření k tomu, aby bylo dosaženo žádoucího cíle, to je plné zaměstnanosti. Byť plnou zaměstnanost nechápeme absolutně.
Takže jakkoli chápu, že tento problém samozřejmě musí být střetem vládní koalice a opozice a že opozice využívá této situace k tomu, aby dokazovala neschopnost vládní koalice tento problém řešit, tak přesto bychom neměli zapomínat, že to je především neobyčejně vážný sociální problém, který se týká všech, který přesahuje zdaleka stranickopolitická hlediska, že to je problém neobyčejně závažný, nejenom s ekonomickými, ale i sociálně psychickými důsledky. Ten, kdo byl nějakou dobu nezaměstnaný, ví, co to znamená.
Neměli bychom z tohoto tématu dělat laciné téma nějakých politickostranických srážek, protože to je téma mnohem vážnější.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Zdeňku Jičínskému. O slovo se přihlásil opět pan poslanec Martin Říman.
Poslanec Martin Říman: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, i já začnu větou svého předřečníka, že jsem již nechtěl k tomuto tématu vystupovat. Nicméně jeho vystoupení asi nemůže nikoho, pokud ho pozorně poslouchal, nechat klidným. Protože vystoupení pana kolegy Jičínského se neslo přesně v tom duchu rezignace na řešení tohoto - jak správně poznamenal - nejpalčivějšího problému dneška. Přesně v tom duchu rezignace, s jakou k němu přistupuje celá vláda a vládní koalice.
Co on řekl? Je to problém. Není to problém jenom u nás. Je to problém všude. Podívejte se do Německa, nejsou schopni řešit. Podívejte se do Francie, nejsou schopni řešit. Nedivme se, že my nejsme také schopni řešit. Dokonce hovořil o globálním problému soudobého kapitalismu, a tady - nechť mi pan kolega Jičínský promine - jako by se ozývala ozvěna posledního stadia imperialismu atd. atd.
Není přece pravdou, že nezaměstnanost ve výši 10 a více procent je pravidlem ve všech zemích, které vyznávají zásady tržní ekonomiky. Naopak. Nezaměstnanost ve výši 10 a více procent je pravidlem v zemích, které vyznávají zásady pseudotržní ekonomiky. V zemích, ve kterých je trh přeregulován, ve kterých jsou pracovněprávní vztahy přeregulovány, ve kterých se nelze dostat na trh s novými iniciativami, s novými výrobky. Ano, v takových zemích opravdu nezaměstnanost nemá řešení a vždycky se pohybuje ve vysokých číslech.
Ale existují i země, které trvale vykazují nízkou nezaměstnanost, a nejsou to totalitní systémy se systémy umělé nezaměstnanosti, jako jsou například země anglosaské. Pan poslanec Jičínský zcela opomněl, ať už z nevědomosti, nebo úmyslně, vzpomenout případ Velké Británie, kde v době, kdy v kontinentální Evropě, v zemích, jako je jeho Německo a Francie, se nezaměstnanost pohybuje kolem 10 procent, tam se pohybuje nezaměstnanost mezi 2 až 3 procenty. Zcela opomněl příklad největší tržní ekonomiky, svobodné tržní ekonomiky, vyspělé, kterou jsou Spojené státy, kde se nezaměstnanost trvale pohybuje mezi 4 až 6 procenty. A opomněl také příklady nejen těchto stabilních tržních ekonomik, ale také ekonomik, které jsou v transformaci, které se potýkaly s velmi vysokou nezaměstnaností a díky opatřením, která byla - abych použil jeho slova - kapitalisticky konformní, tedy tržní, nikoli opačně, se jim podařilo nezaměstnanost významně snížit a dále ji snižují. Pro příklad nemusíme jít daleko. Pro příklad stačí jít k našemu bývalému partnerovi, dnešnímu sousedovi, na Slovensko.
Takže problém nezaměstnanosti v žádném případě není nějaká deus ex machina, na kterou si musíme zvyknout, se kterou se prostě nedá nic dělat. Problém nezaměstnanosti je řešitelný, pouze je třeba používat nástroje, které opravdu k nezaměstnanosti(?) přispívají, a nepoužívat nástroje, o kterých si v ideologické zaslepenosti myslím, že přispívají také, ale ve skutečnosti je tomu přesně naopak.
***