(14.30 hodin)
(pokračuje Říman)
Nezaměstnanost ve výši 10 % je v této zemi téměř po celou dobu vlády sociální demokracie. (Potlesk.) To za několik týdnů bude už více než šest let. Sociální demokracie přesto přichází se stále stejnými recepty na řešení nezaměstnanosti. Tyto recepty se dají shrnout do jednoduché věty: Sociální demokracie si myslí, že pracovní místa se vytvářejí rozhodnutími vlády, že pracovní místa snad někde klíčí ve sklepeních Ministerstva práce a sociálních věcí, že stačí geniální rozhodnutí úředníka či ministra, a pracovní místa se začnou sama od sebe vytvářet. Toto je základní myšlenka sociální demokracie a bohužel i této vlády o tom, jak se má řešit problém nezaměstnanosti. Ale opak je pravdou. Vláda sama o sobě, žádné ministerstvo samo o sobě přece nevytvoří jediné pracovní místo. Škrtem pera se nedá vytvořit nikdy žádné pracovní místo.
Pracovní místa mohou vznikat pouze díky nápadům a myšlenkám, které se tvoří v hlavách občanů, v hlavách podnikatelů, v hlavách živnostníků. A jediným úkolem vlády a všech ministerstev, která jsou v tomto státě, je, aby tyto myšlenky, tyto nápady tito lidé a tyto firmy mohli realizovat, aby, jak už jsem řekl x-krát, jim vláda svými kroky neházela klacky pod nohy, aby jim neznemožňovala realizovat tyto myšlenky, ze kterých jedině mohou vzniknout pracovní místa.
A co dělá naše vláda po dobu těch šesti let? Zvyšuje daně, přináší do této sněmovny jeden zákon za druhým, který zásadním způsobem ztěžuje podmínky pro podnikání. A nejsou to už jenom ty obligátní balené koblihy a kondomy prodávané vysokoškoláky, jsou to zákony, paragrafy, ze kterých ne přímo, ale nepřímo vyvěrá to, co se potom stává pravdou - totiž že přispívají ke snižování počtu pracovních míst. Ano, většinou je to tak, že dopad příslušného zákona se zdá být bezvadný, ale vy zapomínáte, že v ekonomice funguje také pravidlo, že věci jsou sice některé vidět, ale daleko důležitější je to, co vidět není. A většina zákonů, které přinášíte do této sněmovny, tak neviditelným důsledkem, důsledkem, který je zpřevodován mnoha různými příčinami a důsledky následných dějů, je to, že někdo někde přijde o místo. Důsledkem je to, že za vlády této koalice denně zaniká 200 pracovních míst. Není to dostatečné množství důkazů, vážená vládo a zejména politická strano jménem sociální demokracie, že politika, vaše politika řešení nezaměstnanosti se za těch šest let opravdu vyčerpala? Není na čase, abyste si opravdu přiznali, že takhle se ten problém řešit nedá? Není opravdu na čase, abyste začali poslouchat i druhou stranu, která má jiné myšlenky, které, pravda, jsou opravdu diametrálně rozdílné od vašich názorů? Jako příklad můžeme uvést např. zákoník práce. Neměli byste si přiznat, že vaše novely zákoníku práce, kterých bylo přijato několik za dobu vašeho panování, nepřispěly k ničemu jinému než nakonec k růstu nezaměstnanosti? Neměli byste bez ideologických brýlí konečně začít naslouchat i druhé straně a začít přemýšlet vážně, jestli to, co navrhuje ona, nemá náhodou také nějaké racionální jádro?
Asi ne, asi se tady rozčiluji zbytečně, když vidím kroucení hlavou pana ministra Škromacha, který si je zřejmě jist svou pravdou. Ale vaše pravda je taková, že za dobu, co vy jste na ministerstvu, za necelé dva roky, přibylo 120 tisíc nezaměstnaných v této zemi, to je těch zhruba 200 denně. Nestydíte se za to, není vám to hloupé, není to opravdu okamžik pro to, aby když potřetí v krátkém čase tady o tom teď mluvíme, abychom se o tom bavili vážně a abyste opravdu začali přemýšlet o tom, že existují i jiné možnosti?
My jsme se snažili vám tuto šanci dát, nabídnout vám spolupráci při debatě o tom, jak řešit problém nezaměstnanosti. Pokud ho odmítáte, nezbývá, než abych zopakoval to, co jsem řekl při svém prvním vystoupení, totiž to, že jestliže vy jste rezignovali na 600 tisíc nezaměstnaných, kteří v této zemi jsou, tak my v žádném případě ne. A my vám budeme denně, pořád, každý týden, každý měsíc, každý rok připomínat, že tady jsou - a že vám je to úplně jedno.
Děkuji. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: O slovo se přihlásil pan poslanec Zdeněk Jičínský, potom pan poslanec Ransdorf.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Pane předsedající, kolegové a kolegyně, vzhledem k tomu, že můj hlas je podstatně starší, tak ho nebudu povznášet do té plamenné podoby, kterou tady předvedl kolega Říman.
Já už jsem minule, když jsme hovořili o problematice Evropské unie, v diskusi k tomu řekl, že diskuse tady má často povahu dialogu hluchých. Je mi líto, ale i diskuse o nezaměstnanosti v této sněmovně, jak jsme ji už zažili v souvislosti s interpelací poslance Fajmona, má povahu dialogu hluchých. Nemám nic proti tomu, patří to k té problematice, o které jsem hovořil, že se jednání o této vážné otázce, o tomto svým způsobem nejzávažnějším společenském problému, redukuje na stranickopolitické zápasy a přetahování.
Já zdaleka nejsem z těch, kteří by chtěli na problém nezaměstnanosti a jeho řešení rezignovat, a schválně jsem poukazoval na to, že ten, kdo byl nezaměstnaný, ví, jaké to má důsledky. Takže i tento moment mě vede k tomu, že bych nikdy takovouto pasivní pozici nemohl zaujmout. Ale zároveň varuji před tím, abychom činili neodpovědné sliby, že tu je někdo, kdo může problém nezaměstnanosti nějak rychle řešit, protože taková síla tu není. Lze přijímat určitá opatření, která mohou vést k tomu, že se nezaměstnanost sníží, ale všichni dobře víme, že žádné opatření tu nebude mít krátkodobou účinnost, že každé takovéto opatření se projeví až v průběhu času.
Čili přistupujme k této věci s maximální odpovědností. A opravdu bych byl rád, kdyby kolega Říman dokázal někdy sejmout ideologické brýle, které - zdá se mi - už si nechává i ve spaní.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Jičínskému. Hovořit bude pan poslanec Ransdorf, potom pan poslanec Fajmon.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Rád bych řekl, že debata, která se tady odvíjí o nezaměstnanosti, má jistý, vysloveně fraškovitý ráz, přestože je to téma, které se bytostně dotýká více než půl milionu našich občanů, jejich rodin a znamená zmaření jejich šancí, buď dočasné, nebo dlouhodobé pro tyto rodiny. Myslím si, že to není jenom ekonomická záležitost a záležitost sociální, ale je to také záležitost lidské důstojnosti. Důstojnosti, o kterou by mělo jít především, dokud lidé budou žít ve společnostech, které se hlásí k velkým ideálům humanismu evropské civilizace. Jedno procento nezaměstnaných každý rok - a to je celosvětový průměr - spáchá sebevraždu právě proto, že tento pocit důstojnosti, tato hodnota je u nich realitou nezaměstnanosti zraňována.
***