(15.00 hodin)
Poslanec Walter Bartoš: Vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny, vážená vládo, dámy a pánové, já jsem svoji funkci zpravodaje přijal poté, co pan kolega Pleva je nemocný, takže se omezím jen na velmi krátké vyjádření. Podobně jako pan ministr Dostál i já podporuji senátní verzi. Podle mého názoru je vhodnější, je lepší a nekomplikuje zbytečně médiím život. Takže podporuji senátní verzi. Jsem rád, že pan ministr Dostál změnil názor a že máme názor stejný. Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano, skvělé, děkuji. Pana poslance Zvěřinu nevidím.
Otevírám rozpravu a úvodem připomínám, že samozřejmě v této fázi nejsou přípustné už žádné pozměňovací návrhy, což bezpochyby všichni víte. V rozpravě jako první vystoupí senátor Zdeněk Bárta. Prosím, pane senátore, máte slovo.
Senátor Zdeněk Bárta: Dámy a pánové, dostali jste písemně moji informaci o pozměňovacím návrhu Senátu k vašemu tisku 341 o provozování rozhlasového a televizního vysílání, a nemusím ji tedy v tuto chvíli číst. Nicméně mi dovolte, abych k této písemné informaci přičinil přece jen ještě osobní poznámku.
Kultivovaný mistr slova, spisovatel, redaktor Karel Čapek, který se jako málokdo zasloužil o rozvoj českého jazyka a který nad jiné vyzdvihoval jazykové dědictví, napsal 30. 1. 1934 do Přítomnosti na adresu vzmáhajícího se nacismu v Německu mimo jiné tato varovná slova. Cituji: "Není to náhoda, že každý násilný režim se obrací v první řadě proti svobodné inteligenci, že zuřivě potlačuje tu vnitřní světovost, ten boží dar univerzality, že násilně omezuje čili usměrňuje ducha. A není to bohužel náhoda, že tomuto ujařmení nebo zkurvení ducha pomáhají s velikou ideovou horlivostí právě intelektuálové. Jak se zdá, v dnešním stavu světa má být inteligenci vyhrazena trojí cesta. Spoluviny, zbabělosti nebo mučednictví."
Když jsem si opisoval tato Čapkova slova do tohoto projevu, můj počítač mi slovo "zkurvení" nejprve svévolně změnil na zkrvení, a když jsem tvrdošíjně trval na tom "u" a dopsal ho tam, počítač mi "zkurvení" vítězoslavně podtrhl jako slovo nespisovné. Obávám se, že stejně jako se chová můj počítač, by se mohla chovat i Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, kdyby před sebou měla § 32 odst. 4 a nějaký současný Karel Čapek by tohoto expresivního slova v rozhlase nebo televizi použil. - A jen do závorky: Slova o zuřivém potlačování božího daru univerzality, o zkurvení ducha by i dnes byla možná navýsost aktuální.
Nepřeji si zažít ty trapné dohady, zda spisovnost použitého emotivního výrazu byla v mezích zákona, či nikoli. A přitom vy, kteří ještě máte v paměti Čapkův článek, jistě mi dáte za pravdu, že právě on patří k vrcholům naší kultury, jazykové kultury, a nejen kultury jazykové, jakkoliv tam ono nespisovné slovo zkurvení je. Ba možná právě proto, že tam to slovo zaznělo.
Je snad zřejmé, co chci povědět. Chápu velmi dobře vaši touhu po čistém a krásném jazyce a stejně jako vy často trpím, poslouchaje prznění češtiny mnohými žvanily v rozhlase či televizi, lidmi, kteří verbální projev mají takříkajíc v popisu práce, a měli by ho tedy dobře ovládat a měli by jeho nástroj, tedy jazyk, dobře znát. Stejně jako tato ctěná komora Parlamentu toužím po tom, aby si čeština udržela svou nenahraditelnou krásu, bohatství výraziva, aby byla - řečeno s Pavlem Eisnerem - skutečně naším chrámem i naší tvrzí. Jazykové dědictví je pokladem z nejvzácnějších a sluší se o tento poklad pečovat, kultivovat jej a rozvíjet.
Však právě Pavel Eisner napsal: "Národní jazyk je neopakovatelným zrcadlem kosmu a nenahraditelným nástrojem, jímž se jedinci národa a jimi národ sám promítají do kosmu. Nestačí však výlučná a neopakovatelná povaha jazykových prostředků," říká Eisner, "je třeba, aby jedinečné projevové prostředky promítaly jedinečné obsahy duchové a psychické. Jazyk každého z takzvaných malých národů bude žít, dokud jeho jedinečná soustava projevová bude sloužit projevům jedinečné soustavy organizace niterné. Životním oprávněním a ospravedlněním češtiny v očích lidstevních dějin je, že češství lze vyjádřit a vyžít jen česky a že češství je duševní, duchovní, mravní fakt nezaměnitelný s jakýmkoliv -stvím na světě."
Hluboce s nesmrtelným milovníkem českého jazyka Pavlem Eisnerem souhlasím. Právě proto se nedomnívám, a dala mi v tom za pravdu i většina Senátu, že toto vše lze nařídit zákonem. Vždyť přece nejkrásnější a nejvznešenější duchovní věci našeho života, jejichž obrazem je náš jazyk, nelze odkrojovat literou paragrafu. Ony buď žijí s námi a v nás, jsou obrazem našeho nitra, naší duše, a jak ona se kultivuje, kultivují se s ní, anebo odumírají stejně, jako umírá naše duše. Není náhodou, že právě ony pokleslé etapy lidských dějin plodí pokleslé jazykové paskvily, nedonošenou novořeč, každá plytkost ducha rodí své pokřivené ptydepe.
Hýčkejme si náš krásný jazyk, kultivujme jej, braňme jej, ale probůh nečiňme tak rozhodnutím zákonodárného sboru!
Děkuji vám za velmi soustředěnou pozornost.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji panu senátoru Bártovi a připomínám, že probíhá rozprava, do které nemám žádné písemné přihlášky. Hlásí se pan místopředseda Vojtěch Filip. Přehlédl jsem ještě fakticky pana poslance Křečka, který by se jako první ujal slova.
Poslanec Stanislav Křeček: Po úvodním slově pana senátora nevím, jestli jsme projednávali stejný zákon. Pokud vím, tak tato jazyková úprava se týká zpravodajství, a zpravodajec nemá používat žádné expresivní výrazy ani duchovní bohatství jazyka, nýbrž má oznámit zprávu. Právě proto, že se tak neděje, že si pleteme zpravodajství a jiná vystoupení, si často na objektivitu zpravodajství stěžujeme. Domnívám se, že úvod pana senátora nebyl případný a neodpovídal duchu zákona, který projednáváme.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Pan místopředseda Filip se hlásí o slovo.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedo, pane premiére, členové vlády, paní a pánové, pan senátor hovořil o plytkosti ducha. Dovolím si mluvit o jiné záležitosti týkající se tohoto zákona, a to je o plytkosti projednávání. Senát se soustředí na jednu věc, pokusí se z ní udělat obludu, a pak nám tady s obrovskou vervou předvádí, co Poslanecká sněmovna schválila jako normu, která jako by omezovala občany České republiky.
Nevím, jestli pan senátor je vlastníkem rádia, televize nebo jiného sdělovacího prostředku. Mluvil tady krásně o svobodě slova, jako kdyby zapomněl, že svobodu slova má v České republice pouze vydavatel, už ani ne redaktor, protože redaktorovi záleží na zaměstnání, a svobodu slova tak máme všichni už jen v restauraci, kdy si "povykládáme" sami mezi sebou. Je to krásné, štíhlé a inteligentní, jak říká jeden jihočeský nepojmenovaný vtip.
***