(12.30 hodin)
(pokračuje Kubinyi)
Základní normou upravující tento systém je zákon o veřejném zdravotním pojištění, jehož novelu předkládám. Tento zákon stanoví zejména rozsah zdravotní péče, která je poskytována a hrazena ze zdravotního pojištění, a současně upravuje základní vztahy mezi pojištěnci, zdravotními pojišťovnami, zdravotními zařízeními jako poskytovateli zdravotní péče a mezi státem. Vztahy mezi ostatními subjekty jsou velmi významné a je třeba říci, že nefungují tak, jak by měly. Ambicí předkládané novely je lepší fungování těchto vztahů umožnit. Vezmeme-li v úvahu, že pojištěnci jsou prakticky všichni naši občané, že rozsah zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění je značný a že stát je plátcem pojistného za více než polovinu pojištěnců a současně odpovídá za dostupnost a rozsah zdravotní péče, je správné uspořádání těchto vztahů pro naše zdravotnictví zásadní.
Navržená novela nepřináší nějaká zásadně nová řešení. Ze zdravotního pojištění bude nadále hrazena zdravotní péče ve stejném rozsahu jako doposud, zdravotní pojišťovny budou veřejné zdravotní pojištění provádět a zdravotnická zařízení budou zdravotní péči poskytovat za úhradu, která jim bude zdravotními pojišťovnami poskytována.
V celém systému veřejného zdravotního pojištění jde o určitý proces získávání a rozdělování finančních prostředků. Zdůrazňuji, že jde o určité omezené množství těchto prostředků. Je jich k dispozici vždy jen tolik, kolik bylo pro zdravotní pojištění v aktuálním čase získáno. Při správném fungování systému veřejného zdravotního pojištění by mělo být rozdělování těchto prostředků spravedlivé, průhledné a mělo by odpovídat oprávněným zájmům všech účastníků tohoto systému. Hlavním cílem by pak mělo být samozřejmě dosažení vyšší úrovně zdravotní péče a její dostupnost.
Novým prvkem v předkládané novele je snaha vyjádřit vzájemné postavení výše uvedených účastníků systému veřejného zdravotního pojištění jednoznačně, zejména v případech, které jsou pro rozdělování uvedených finančních prostředků klíčové, to je v příslušných dohodovacích řízeních. Legislativně jde o novelu ustanovení dosavadního § 17 zákona. Zpřesnění a zpřehlednění tohoto ustanovení a přesné vyjádření pozic jednotlivých účastníků systému veřejného zdravotního pojištění se týká v neposlední řadě též ingerence státu v upravované oblasti. Tato ingerence je pro fungování systému nezbytná.
V případě předkládané novely nejde o něco nového, působnost Ministerstva zdravotnictví při vydávání příslušných vyhlášek byla v zákoně zakotvena vždy. Jde však o to, aby tato působnost byla vyjádřena zcela přesně, nezpochybnitelně a účelně. Proto je v návrhu nově vyjádřen pojem "veřejný zájem" a je definován. Ministerstvu zdravotnictví je dána působnost v tomto veřejném zájmu jednat a rozpor s tímto zájmem napravovat. Má-li stát, respektive Ministerstvo zdravotnictví nést zcela konkrétní odpovědnost za zajištění úrovně zdravotní péče a její dostupnost, pak nemůže být bez alespoň minimálních nástrojů v systému veřejného zdravotního pojištění ovlivněn a napraven stav, který by byl s definovaným veřejným zájmem v rozporu. Tento zájem je širší, obecný a přesahuje vždy i jakýkoliv zájem zdravotní pojišťovny či zdravotnického zařízení. Jde především o zájem na samotném fungování našeho zdravotnictví a poskytování zdravotní péče.
Chci zdůraznit, že v případě úhrad poskytované zdravotní péče je nadále preferována dohoda mezi zdravotními pojišťovnami a poskytovateli této péče a do uzavřených dohod Ministerstvo zdravotnictví vstupovat nechce. V rámci novely jde však o to, aby uzavřená dohoda byla skutečně dohodou, a nikoliv diktátem silnější strany, a zejména aby stav tzv. nedohody nebyl trvalým pravidlem. Znovu zdůrazňuji, že v případě zdravotního pojištění jde prakticky o rozdělování prostředků nás všech a případná ingerence státu je na místě a nelze ji zpochybňovat.
Tolik snad ke změnám ustanovení § 17 zákona, které byly provedeny též na základě požadavku předsedy Legislativní rady vlády vyjádřit působnost Ministerstva zdravotnictví v dané oblasti přesněji.
Vedle uvedené změny ustanovení § 17 je dalším důvodem novelizace zákona o veřejném zdravotním pojištění nezbytnost provedení některých úprav zákona v návaznosti na vstup České republiky do Evropské unie a nutnost přizpůsobit právní úpravu předpisům Evropského společenství. V daném případě se jedná o vyjádření okruhu pojištěnců a vzniku a zániku zdravotního pojištění osob, které budou podle našeho zákona pojištěni na základě evropských norem. Současně jde o vyjádření skutečnosti, že vybrané potraviny pro zvláštní lékařské účely jsou hrazeny z prostředků veřejného zdravotního pojištění.
V návrhu je též zakotvena skutečnost, že v rámci veřejného zdravotního pojištění působí Centrum mezistátních úhrad jako styčné místo pro výkon mezinárodních smluv o sociálním zabezpečení při poskytování věcných dávek v oblasti veřejného zdravotního pojištění. Centrum je právnickou osobou zřízenou zdravotními pojišťovnami a pověřenou výkonem styčného místa Ministerstvem zdravotnictví. Slouží prakticky k refundování nákladů mezi tuzemskými a zahraničními nositeli zdravotního pojištění.
Současně se navrhuje legislativní zakotvení Národního referenčního centra diagnosticko-terapeutických skupin s tím, že toto centrum bude fungovat v rámci existující příspěvkové organizace Ministerstva zdravotnictví. Fungování takového centra je nezbytné pro samotné zavedení systému diagnosticko-terapeutických skupin - obecně se tomuto systému říká DRG - v České republice. Zavádění tohoto systému je proces, který již probíhá v rámci mezinárodní spolupráce a který nemůže být zastaven. Přínos fungujícího systému DRG je celosvětově ověřen a jeho zavedení v České republice bude mít pro naše zdravotnictví význam i po stránce finanční. Z hlediska návrhu zákona snad tolik, že systém DRG umožní získání objektivních informací o jednotlivých zdravotnických zařízeních z hlediska jejich efektivnosti. Tyto informace mohou být využity i nad rámec systému veřejného zdravotního pojištění při samotném řízení a správě zdravotnictví. V systému veřejného zdravotního pojištění budou tyto informace sloužit jako objektivní podklad pro dohodovací řízení o úhradách zdravotní péče.
Národní referenční centrum bude pro systém DRG poskytovat informační a metodický servis a bude zejména zajišťovat sběr potřebných dat a provoz příslušné referenční databáze. Zásadně jde o to, aby informace, které jsou pro fungování systému DRG nezbytné, byly jeho uživateli skutečně podávány, a proto je v návrhu zákona zakotvena povinnost uživatelů systému DRG potřebné vymezené informace poskytovat a porušení této povinnosti bude sankcionováno. Uživateli systému budou zdravotní pojišťovny a lůžková zdravotnická zařízení. Ministerstvo zdravotnictví bude mít v případě diagnosticko-terapeutických skupin obdobnou působnost jako v případě seznamu zdravotních výkonů s bodovými hodnotami, to je, bude vydávat seznam diagnosticko-terapeutických skupin vyhláškou.
Tolik jako úvodní slovo k předloženému návrhu. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji panu ministrovi. Nyní prosím zpravodaje pro prvé čtení pana poslance Josefa Janečka, aby se ujal slova.
Poslanec Josef Janeček: Vážené kolegyně a kolegové, má zpravodajská zpráva bude vcelku krátká, neboť se jedná o prvé čtení.
Chtěl bych říci, že návrh zákona se týká dvou základních okruhů. Tím prvním je ta část, která se týká řešení oblastí vztažených ke vstupu České republiky do Evropské unie, to je zabránění tomu, aby pacienti byli například dvakrát pojištěni. Další části se týkají řešení vnitrozemských nebo vnitrostátních problémů, jak chcete. Uzákoňuje se účast Ministerstva zdravotnictví a financí při dohodovacím řízení, popisuje se stanovení úhrad zdravotní péče, náplň činnosti Národního referenčního centra a Centrum mezistátních úhrad. Ty činnosti jsou v podstatě popsány v návrhu zákona podrobně, já jen odkazuji na to, co řekl pan ministr.
V tomto zákoně není v podstatě nic zásadního a nového, čili doporučuji propustit do druhého čtení.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji panu zpravodaji a otevírám obecnou rozpravu, do které nemám žádnou písemnou přihlášku. Ptám se, zda se někdo hlásí z místa. Nikoho nevidím, obecnou rozpravu tedy končím. Předpokládám vzhledem k tomu, že neproběhla žádná obecná rozprava, že ani pan ministr, ani pan zpravodaj nebudou chtít vystoupit se svými závěrečnými slovy.
Budeme se tedy zabývat návrhem na přikázání. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání výboru pro sociální politiku a zdravotnictví. Ptám se, zda má někdo jiný návrh. Není tomu tak.
Všechny vás odhlásím a poprosím vás, abyste se znovu zaregistrovali.
***