(Jednání pokračovalo v 17.15 hodin.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobré odpoledne, paní poslankyně a páni poslanci, rád bych zahájil pokračování jednání po přestávce na poradu klubu, ale ještě nevidím zástupce klubu sociální demokracie… Pan kolega Hašek již jde, takže věřím, že i klub ČSSD využil přestávku na svou poradu.
Budeme pokračovat v jednání bodem 37 pořadu naší schůze. Již zde máme i předsedu vlády, takže můžeme začít jednat, i když jde o senátní návrh zákona.
Dalším bodem je bod
37.
Senátní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 193/1999 Sb.,
o státním občanství některých bývalých československých státních občanů,
ve znění zákona č. 320/2002 Sb.
/sněmovní tisk 612/ - prvé čtení
Stanovisko vlády jsme všichni obdrželi jako sněmovní tisk č. 612/1.
Z pověření Senátu předložený návrh zákona uvede senátor Jaroslav Šula, kterého srdečně mezi námi vítám, a zároveň ho požádám, aby se ujal slova za chviličku, až se usadí u stolku zpravodajů pan poslanec Václav Votava, který je zpravodajem tohoto tisku pro prvé čtení. (Velký hluk v jednací síni.)
Požádám o klid sněmovnu. Věřím, že v přestávce jste si všichni mohli vyjednat jednotlivé záležitosti v klubech, tak aby pan senátor mohl v klidu tento tisk uvést.
Prosím, pane senátore, máte slovo.
Senátor Jaroslav Šula: Vážený pane premiére, vážené paní poslankyně a páni poslanci. Je mi líto pauzy, která nyní vznikla, ale ještě na počátku této pauzy jsme nebyli v Senátu informováni, že tento tisk se probírá. Ale my jsme vždy připraveni, takže jsem přišel jako zástupce pro přednesení tisku č. 612.
Dovolte mi, abych vám tedy předložil senátní novelu zákona o státním občanství některých bývalých československých státních občanů, a to jako sněmovní tisk č. 612.
Tento zákon o státním občanství č. 193/1999 Sb. je speciálním zákonem k obecnému zákonu o občanství pod č. 40/1993 Sb. Speciální zákon byl přijat v roce 1999 ve prospěch občanů, kteří opouštěli Československo v době od roku 1948 do roku 1989. Zákon dává těmto lidem, kteří ztratili české občanství propuštěním ze svazku nebo v důsledku mezinárodních dohod, možnost jeho znovunabytí tzv. prohlášením.
Pro vaši informaci: Počet takto celkem obnovených občanství dosahoval koncem roku 2003 např. na konzulátech ve Spojených státech 3 500 znovuobnovených občanství. V posledním roce se podle této statistiky zájem o znovuobnovení občanství ještě výrazně zvýšil, podle zákona ale možnost obnovy prohlášením občanství končí k datu 2. září t. r., neboť vyprší zákonem stanovená pětiletá lhůta. Na základě podnětů krajanů a současně po konzultacích se zastupitelskými úřady, kterých se agenda nejvýznamněji dotýká, je zřejmé, že stanovené datum je nedostatečné. Obnovení českého občanství nemohlo být ve velkém množství případů řešeno a naplněno. (Stále velký hluk v jednací síni.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane senátore, promiňte, já vás ještě přeruším a požádám znovu sněmovnu o klid. Je to věc významná, týká se jednoho ze základních prvků příslušnosti k některému státu, zákona o státním občanství. Bylo by dobré, kdybychom to všichni vyslechli v klidu. Pokud máte některou nedojednanou věc z pohledu přestávky na poradu klubů, prosím, vyjednejte ji mimo jednací sál, a to ze všech poslaneckých klubů. Děkuji.
Prosím, pokračujte pane senátore.
Senátor Jaroslav Šula: Děkuji. Z důvodu nuceného rychlého opuštění republiky je pro mnoho krajanů často nesnadné předložení požadovaných dokumentů. Zdlouhavá je komunikace s našimi úřady zatím bohužel a také forma prověřování dokumentů. Při posuzování stanoveného nevyhovujícího termínu byla současně nastolena otázka, zda je účelné a z principu správné, aby byla doba omezena vůbec a aby byla ukončena jakousi možností termínu, za kdy už tito občané žádat znovu nebo žádat prohlášením nebudou moci.
Senát dospěl k názoru, který je také obsahem novely, o vypuštění časového omezení pro zpětné nabytí občanství prohlášením.
Druhým velmi často připomínkovaným nedostatkem platného zákona se jeví také termínové omezení doby, kdy osoba, která opustila republiku, občanství ztratila. Ten omezuje tuto dobu k 1. 1. 1990. Vychází přitom z úvahy, že poté již v České republice nebyly politické důvody pro její opuštění. Přitom však existuje významná skupina našich bývalých občanů v zahraničí, kteří odešli spíš těsně před rokem 1990, ale občanství pozbyli teprve udělením občanství země, ve které pobývají, až dlouho po roce 1990. Doba od podání žádosti o občanství totiž v řadě zemí trvá, nakonec stejně jako u nás v České republice, až 10 let.
***