(15.20 hodin)
(pokračuje Gross)
To znamená, aby tato osoba prostě se nedostala z toho zařízení, jak to probíhá v tuto chvíli.
Na straně policie oproti současné praxi je možné hovořit o jedné věci, kterou bychom mohli dělat asi lépe, a tímto směrem příslušná instrukce byla vydána. To je záležitost, kdy by policie v rámci své preventivní činnosti pravidelně konzultovala s osobami zodpovědnými za zabezpečení těchto výchovných zařízení nad způsobem jejich optimálního střežení, technického vybavení apod., kdy policie samozřejmě může mít mnohem lepší zkušenosti s tím, co by v těchto zařízeních mohlo být, nežli třeba výchovní pracovníci, kteří jsou spíše pedagogové nebo psychologové apod.
Je tady zapotřebí zmínit ještě jednu věc, že samozřejmě atmosféra ve společnosti není jednoduchá, protože my s paní ministryní školství, resp. paní ministryně školství čelí tlaku na to, aby některé zabezpečovací prostředky v těchto zařízeních byly odstraňovány, s odkazem na zasahování do ústavních práv lidí, kteří v těchto zařízeních musí být. Já v tomto paní ministryni velmi podporuji, aby nedošlo k tomu, že bude nucena z těchto zařízení ještě demontovat některá technická zařízení, která sníží schopnost skutečně zajistit, že osoby nebudou utíkat z těchto zařízení.
Čili těch problémů je opravdu hodně a já si v zásadě myslím, že policie tu úlohu striktně podle zákona tak, jak má, tak ji plní. To znamená, když někdo uteče, pokud se o tom policie dozví, tak policie koná. Můžeme samozřejmě diskutovat o tom, jestli vždy dostatečně efektivně, s dostatečnými výsledky, úspěchy. O tom můžeme vést polemiku, ale v zásadě to, co policii přísluší, tak v tomto směru vykonává.
Ale o tom, jak obecně do budoucna bude tento problém řešen, o tom bude muset být vedena ještě debata, a jak už jsem uvedl, podle mého názoru je možné se vydat těmi dvěma směry, o kterých jsem hovořil. Jeden můžeme zvažovat při projednávání rekodifikace trestního zákona. Ten již je v Poslanecké sněmovně. Druhý můžeme projednávat v okamžiku, kdy spíše přistoupíme k některým exekutivním opatřením, ale pak je to také o tom, abychom měli patřičnou politickou oporu a nepodléhali někdy podle mého názoru velmi falešnému pohledu ochrany lidských práv vůči osobám, které v těchto zařízení jsou, protože ve své podstatě zvyšováním standardu ochrany ústavních práv vůči těmto osobám snižujeme ochranu ústavních práv těm lidem, o kterých tady paní kolegyně Dundáčková hovořila.
Více k tomu já v tuto chvíli těžko mohu dodat a doufám, že dokážeme postupně situaci v těchto věcech zlepšit, ať už se vydáme jedou z těch dvou cest, o kterých jsem tady hovořil.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano, děkuji panu ministrovi. Do rozpravy se hlásí paní poslankyně Dundáčková.
Poslankyně Eva Dundáčková: Pane předsedající, já bych se jen chtěla ujistit, že informace o tom, mohu-li tedy tímto prostřednictvím, že nenásleduje informace na pana ministra Grosse jako další bod pořadu…
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Vy jste se zeptala, jestli nenásleduje?
Poslankyně Eva Dundáčková: Ano, nebo zda následuje, já to zjednoduším, tu otázku.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Že by následovala, postupně bychom to probrali. Nejdříve bychom se… (Smích v sále.)
Poslankyně Eva Dundáčková: Já se přiznám, že nevím, do jaké míry se mám pouštět do dalších otázek na pana ministra Grosse, či ukončit dotazy na paní ministryni.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Já bych raději, kdybychom ukončili tu interpelaci na paní ministryni Buzkovou.
Poslankyně Eva Dundáčková: I mně se to zdá logické. Já se jen krátce vyjádřím, dovolíte-li mi, právě k oněm kamerám a sledování, protože o tom mluvila jak paní ministryně, tak pan ministr Gross.
Já nejsem v té otázce natolik zorientována do nejmenších podrobností, abych dokázala z tohoto místa říci, zda opravdu ty kamery byly umístěny na kterých všech médii diskutovaných místech. Opravdu ty kamerové a záznamové systémy umístěny byly. Osobně říkám, že i pokud by měly bránit útěku a byly umístěny v místech, kde se například děti převlékají, považovala bych to bez ohledu na to, zda se jedná či nejedná o delikventy, přece jen jaksi za ohrožování jejich ústavních práv a možná za nějakou mezní hranici, při které by to mohli pociťovat jako ponížení, byť to možná bylo na počátku dobře myšleno. Ale právě proto, že nemám konkrétní údaje a není to ani předmětem mé interpelace, nepovažuji za nutné se k tomu nadále vracet.
Vážím si toho, že se snad tady snažili oba odpovídající najít nějaké řešení. Trochu jsem smutná z toho, že to nejsou žádná zvlášť konkrétní opatření, která by pomohla v krátké době, a spíše se diskutuje o tom, že se poradíme všichni dohromady a budeme nějaké řešení hledat. My všichni dobře víme, že hledat opatření prostřednictvím změny zákona není snadné a je to řešení na dlouhé lokty, a u nás opravdu v Příbrami přitvrzuje a ta situace je den ze dne horší. Cítí se ohrožováni rodiče, cítí ohrožení svých dětí, cítí se ohroženy děti a navštěvují mě v mé poslanecké kanceláři. Musím říci, že mě navštívilo několik rodičů takto napadených dětí a právě také napadený Martin Brož, který přinesl právě usnesení a který málem přišel o život a byl, jak jsme slyšeli, dlouhých jedenáct dní v bezvědomí. Je to situace, která je pro nás nepříjemná, a diskuse politiků o tom, že možná za rok za dva najdou nějaké řešení, změní zákon, je pro nás v tuto chvíli, upřímně řečeno, málo.
Já si ponechám tu část, která se bude týkat těch dopadení Arpáda Lakatoše, na interpelaci směřující k panu ministru Grossovi, neboť v tom nám pravděpodobně paní ministryně školství opravdu nepomůže. Paní ministryni si jen dovolím požádat vaším prostřednictvím, pane předsedo, zda by mohla být pak nápomocna k onomu případnému zařazení Arpáda Lakatoše na psychiatrické oddělení. Ona k tomu jistě nemá bezprostřední pravomoc, aby tak učinila, nicméně samotný zájem o ten případ může způsobit, že tomu tak skutečně bude a že dojde k nějakému postupu orgánů činných v trestním řízení, který povede k tomuto, doufejme že úspěšnému, konci.
Já neukončím tuto interpelaci návrhem na vyjádření nesouhlasu, neboť se nedomnívám, že by k tomu v tuto chvíli existoval nějaký důvod, a znovu jen apeluji, abychom se pokusili najít nějaké řešení v nejkratší možné době, protože v tuto chvíli občané města Příbrami to cítí jako obecné selhání politiků bez ohledu na politickou příslušnost a ta situace mě velmi trápí. Troufám si dokonce tvrdit, že to není jen otázka Příbrami. Samozřejmě jsem aktuálně informována o situaci, která se týká mého volebního místa, mého volebního kraje. Troufám si tvrdit, že i pan kolega Chytka, který, jak zde bylo zmíněno, je zastáncem snížení věkové hranice trestní odpovědnosti, byl v podstatě motivován velmi obdobnými případy činnosti jinak trestné, dětí, tedy nikoliv mladistvých, a on se to snažil řešit tímto způsobem. Je to tedy něco, co není výjimečné a nevztahuje se pouze k Arpádu Lakatošovi, a je to problém, který trvá na území celé České republiky.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Paní ministryně Buzková se hlásí do rozpravy.
Ministryně školství ČR Petra Buzková: Pane předsedající, dovolte mi pouze krátkou poznámku. Já samozřejmě mohu ujistit paní poslankyni Dundáčkovou, že já osobně i Ministerstvo školství budeme velice intenzivně sledovat celý tento případ včetně umístění Arpáda Laktoše na uzavřené psychiatrické oddělení.
Druhou věc, o které jsem chtěla ujistit paní poslankyni Dundáčkovou, že v žádném z výchovných ústavů nebyly nikdy nainstalovány kamery takovým způsobem, aby narušovaly soukromí nebo osobní důstojnost dětí. Vždycky se jednalo pouze o společné prostory.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. Pokud se už nikdo nehlásí, tak rozpravu končím. Pochopil jsem, že paní poslankyně nenavrhla žádnou podobu usnesení, o kterém bychom nyní měli hlasovat, a proto tuto interpelaci na paní ministryni Buzkovou prostě končím.
A máme tady ještě interpelaci ve stejné věci na pana ministra vnitra. K této bych také ještě otevřel rozpravu. Paní poslankyně avizovala ještě, že položí nějaké otázky. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Eva Dundáčková: Pane předsedo, já budu ráda pokračovat, jen v rekapitulaci bych ráda uvedla, že jste říkal, že máme před ústními interpelacemi již jen jednu zařazenou písemnou interpelaci, a to právě na paní ministryni Buzkovou. Já jsem říkala, že bych ráda spojila obě písemné interpelace, odpovědi na ně a rozpravu. Nakonec se to dělo nějak napůl, protože jste mě informoval o tom, že je na pořadu dnešního odpoledního jednání toliko interpelace na paní ministryni Buzkovou. Nicméně máme v tuto chvíli půl hodiny.
Pan ministr tady, mohu-li to říci nahlas, za mými zády navrhuje, abychom to nechali napříště. Já bych se v tuto chvíli docela přimlouvala k témuž, protože od toho, přiznám se, očekávám, že pan ministr možná přijde s konkrétními informacemi týkajícími se tohoto případu.
***