(15.10 hodin)
(pokračuje Dundáčková)
Chtěla bych k tomu jen podotknout, že on každý týden, minimálně jednou za týden, spáchá nějakou další činnost jinak trestnou, a to závažného charakteru, spočívající v bezprostředním ohrožení a v napadení nějaké osoby. Zhruba před 14 dny to bylo napadení matky se dvěma malými dětmi. Minulý týden napadl Arpád Lakatoš dalšího chlapce, jehož maminka se původně chtěla zúčastnit dnešního projednávání, ale není tady. Pozoruhodné na tom případu bylo, že údajně byla vyzvána Arpádem Lakatošem ke schůzce, oznámila to policii, na schůzku se nedostavila, a policie následně sdělila, že se dostavila na určené místo, ale Arpád Lakatoš znovu utekl. To znamená, že policie jej nedopadla. Já z toho předpokládám, že je Arpád Lakatoš znovu v tuto chvíli neustále na útěku. Pokud jej snad příbramská policie jednoho dne dopadne, a budeme doufat, že to bude dříve, než se dopustí dalšího hrozného činu, dalšího napadení a dalšího ublížení na zdraví, bude snad tedy umístěn do psychiatrické léčebny.
Zřejmě ale ne ve všech případech bude možné konstatovat, že pachatel je tímto způsobem narušen, protože z písemné odpovědi paní ministryně vyplývá, že se jedná o chlapce se zvráceným žebříčkem hodnot. Já nejsem lékař a už vůbec ne psychiatr. Mezi námi lékaři jsou. Já se nedomnívám, že zvrácený žebříček hodnot by bylo možné hodnotit jako postižení, jako duševní poruchu, pro kterou by bylo možné umístit obecně takové dítě do psychiatrické léčebny, čili se trochu obávám, že to opatření, které je sympatické a které chystá Ministerstvo školství, nebude dostatečné. Velmi bych se přimlouvala za to, aby vláda hledala společně nějaké jiné řešení.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: O slovo se hlásí ministr vnitra Stanislav Gross, ještě předtím však ministr Kubinyi.
Ministr zdravotnictví ČR Jozef Kubinyi Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, myslím, že toto je téma, ke kterému bych se vyjádřit měl, protože spadá i do mých kompetencí nebo do kompetencí Ministerstva zdravotnictví.
Jsou pomezní stavy na hranici psychiatrické normality a jejich stanovení je velmi problematickou záležitostí. Je samozřejmé, že otázka, kam takového člověka umístit, je otázkou pro posouzení psychologů a psychiatrů. Musím říci, že při Ministerstvu zdravotnictví existuje komise psychiatrů, kteří se zabývají právě touto problematikou. Já vím, že slovo "komise" není moc populární, avšak na druhé straně v civilizované společnosti je těžko možné to řešit jinak než komisionálně, aby se přijaly mechanismy a uplatnily se i v legislativě, aby nedocházelo k tomu, že jsou občané ohroženi lidmi, kteří mají zvrácené hodnoty. Zvrácené hodnoty samy o sobě skutečně ještě nejsou indikací k uzavření člověka na uzavřeném psychiatrickém oddělení, ale indikací k tomu je, pokud projde odborným psychiatrickým vyšetřením a je shledán jako nebezpečný svému okolí.
Myslím, že to je právě pomezí školství, zdravotnictví a vnitra, kde se musí říci, kam vlastně takový člověk patří a kdo se jím má zabývat, nakolik je jeho trestní odpovědnost snížena, nebo je plná, nakolik bude převychováván v nějakém zařízení, které patří pod školství, a my takové zařízení máme, a nakolik to může být úspěšné. Nebo se musejí vyjádřit k tomu, že ten člověk je duševně narušený a patří spíše než do kurately řekněme ne vězeňské služby, ale těch ústavů, které ještě patří pod školství, patří do uzavřené psychiatrické léčebny.
Já ten problém vnímám a budu se jím zabývat. S paní ministryní školství si tento problém můžeme rozebrat, můžeme si říci, co udělat pro to, aby se takové případy nevyskytovaly. Tolik na objasnění.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji, pane ministře. Nyní ministr a místopředseda vlády Stanislav Gross.
Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Stanislav Gross: Vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny, paní poslankyně, páni poslanci, vážení hosté, k tomu, co tady probíhá, bych chtěl říci jen několik věcí. Pro policii je to velmi obtížná situace a netýká se to jen případů mladistvých a dětí. Je to i problém psychiatrických léčeben, jak jsme toho byli svědky například v tomto týdnu, když z pražské psychiatrické léčebny utekl pachatel poměrně závažné trestné činnosti, násilné trestné činnosti, a policie musela vyvinout poměrně značné úsilí k tomu, aby se jí podařilo tohoto člověka dopadnout.
Celý ten problém je postaven na tom, že je tady určité rozhraní kompetencí jednotlivých resortů. Je otázka, jestli ta rozhraní na sebe správně navazují a jestli všechny orgány, které do toho mají co mluvit, vykonávají svoji působnost dobře.
V každém případě bych chtěl říci nejprve jednu obecnou věc. Pokud mluvíme o ochranné výchově, tak první, co stojí za to říci, je, že ochranná výchova má sankční charakter. Když se o tom bavíme z tohoto místa, chtěl bych tady také poukázat na to, že velmi často se v diskusích o tom, jaký režim má v takových zařízeních být nebo nemá, hovoří o tom, že by se neměla přitvrzovat represivní opatření v těchto zařízeních, s odkazem na to, že by to neměla být "vězení". Skutečně se často zapomíná na to, že ochranná výchova má sankční charakter a v podstatě přichází v okamžiku, kdy se někdo z mladých lidí dopustí trestného činu a v podstatě je třeba dosáhnout toho, aby společnost před tímto člověkem byla chráněna a na druhé straně aby tomu člověku byla dána šance na návrat do normální společnosti. To znamená, že jsou tam oba tyto prvky.
Já o tom mluvím z toho důvodu, že podle názoru Ministerstva vnitra a odborníků, se kterými spolupracuji, jsou skutečně dva možné přístupy z toho pohledu spíše represivního, které by mohly tuto situaci zlepšit.
Jedno z těch opatření je to, o kterém paní kolegyně Dundáčková řekla, že o něm nechce hovořit, to je otázka snížení hranice trestní odpovědnosti. Já myslím, že to je skutečně téma, které jde napříč politických stran. Není to něco, kde by byla vymezena opozice proti koalici, protože, jak ona sama řekla, ona není přesvědčena, že to je ta správná cesta, ale jiný její stranický kolega je přesvědčen o opaku. Stejně tak je to v mé politické straně, kde já na to mohu mít jeden názor a jiní moji kolegové na to mají názor odlišný. V každém případě já jsem osobně přesvědčený, že jedna z cest, která by řešila tento problém, je vydat se touto cestou, byť je velmi diskutabilní, kde se má zastavit. Rozumím samozřejmě tomu, že budou padat otázky, jestli když snížíme trestní odpovědnost na 13 let, nemohou se něčeho dopustit dvanáctiletí. Já uznávám, že je to diskutabilní, ale hovoří-li se o tom, jaká by byla systémová řešení, toto je nepochybně řešení, o kterém by diskuse být vedena měla.
Druhé řešení, které může situaci zlepšit, je otázka toho, jaký režim je a v jaké situaci jsou zařízení, ve kterých se tato ochranná výchova vykonává. Pokud bychom se dokázali časem shodnout na tom, že by alespoň některá takováto zařízení měla být nadstandardně vybavena technikou, ale i dalšími represivními nástroji, které budou možná trochu více připomínat vězení než takovýto ústav, tak je to nepochybně pro takovéto osoby zařízení, které může mnohem lépe splňovat účel než to, v jakých technických podmínkách, ale i z hlediska personálního vybavení, se některá tato zařízení nacházejí. V této souvislosti bych chtěl říci, že je ještě jeden resort, který do toho má co mluvit, a já si myslím, že je daleko podstatnější než policie. Je to státní zastupitelství, protože podle § 39 zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních, ve znění pozdějších předpisů, státní zástupce územně příslušného státního zastupitelství má podle tohoto paragrafu vykonávat dozor nad dodržováním právních předpisů při výkonu ústavní výchovy a ochranné výchovy v zařízeních, která toto vykonávají, a samozřejmě má také možnost dohlížet na to, jaká zařízení jsou v těchto ústavech používána, do jaké míry splňují či nesplňují předpoklady k tomu, aby vůbec účel zákona byl naplněn.
***