(14.20 hodin)
Poslankyně Hana Orgoníková: Pane předsedo, jak jsem již avizovala, navrhnu tento zákon zamítnout a řeknu své odůvodnění.
Chtěla bych zmínit, že již v prvém čtení jsem sice nenavrhovala tento návrh zákona zamítnout, ale hovořila jsem o tom, že by ho měli předkladatelé přepracovat, čili aby jim byl vrácen k přepracování. To se nestalo a předkladatelé připravili komplexní pozměňovací návrh. Ovšem vláda ve svém stanovisku vyjádřila s tímto návrhem zákona nesouhlas s tím, že v části týkající se novely zákona o rodině je v rozporu s mezinárodněprávními závazky, které Česká republika přijala, a je nejasný v oblasti kompetencí státního orgánu a postavení matky a dítěte. V části, která se týká novely občanského soudního řádu, není předložený návrh zákona dopracován a je rovněž v rozporu se zájmy dítěte.
Já jen připomínám, že předkladatelé návrhu zákona udělali sice komplexní pozměňovací návrh, ale poněvadž k němu nemáme stanovisko legislativního odboru vlády, domnívám se, že nikdo z nás není tak kompetentní, aby toto mohl posoudit, a proto navrhuji tento návrh zákona zamítnout.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Jako další se hlásí pan poslanec Janeček. Prosím, máte slovo.
Poslanec Josef Janeček: Vážení kolegové a kolegyně, já jsem se zájmem čekal na ono zdůvodnění, které bude předloženo, kterým paní zpravodajka zdůvodňovala svůj návrh na zamítnutí. Musím říci, že jsem z toho zdůvodnění velmi, velmi zklamán.
Procedurálně přijmout tuto kostru, pak garantuji, že v Poslanecké sněmovně zastavíme veškerý legislativní proces. Ono totiž není dost dobře možné, abychom u každého pozměňovacího návrhu žádali stanovisko Legislativní rady vlády. To, co můžeme žádat, to, co je správné a kompetentní, je to, aby se k takovému návrhu vyjádřil některý z orgánů Poslanecké sněmovny. A takový orgán zde samozřejmě je; a shodou okolností paní zpravodajka - která by udělala dobře, kdyby se zabývala materií, kterou nyní projednáváme - shodou okolností nám sdělila, že ona komise pro rodinu doporučuje přijetí tohoto návrhu zákona, a já věřím, že to je stanovisko kompetentní a správné, a domnívám se, že bychom měli na tento orgán naši sněmovny dát a minimálně tento návrh propustit do třetího čtení, abychom se nad oněmi pozměňovacími návrhy mohli zamyslet.
Jinak znovu opakuji, že onen proces, který navrhla paní poslankyně, by zastavil celou legislativu v této zemi.
Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. Dále se do obecné rozpravy hlásí paní poslankyně Dundáčková.
Poslankyně Eva Dundáčková: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, dovolte mi, abych se krátce vyjádřila právě k paní zpravodajce Orgoníkové, nikoli k návrhu jako takovému, neboť své stanovisko - a pevně věřím, že i stanovisko celého klubu ODS - jsem zde tlumočila v první čtení tohoto návrhu zákona.
Mne v řeči paní zpravodajky zaujaly dvě věci, a to sdělení, že připravovaný návrh zákona, resp. jeho novela, je v rozporu s mezinárodní úmluvou a že je také v rozporu s zájmy dítěte.
Musím říci, že možná můžeme vést z hlediska ústavněprávního diskusi o tom, nakolik připravovaná novela je opravdu v rozporu s mezinárodní úpravou - budeme-li perfekcionisté či pozitivisté, chcete-li - a budeme-li srovnávat jednotlivá slovíčka. Budeme-li však srovnávat obsah a význam, jsem přesvědčena, že se nedostaneme do rozporu s touto úmluvou. V žádném případě se pak nemůžeme dostat do rozporu se zájmy matky nebo dítěte, a já jsem přesvědčena a zdá se i logické, že právě tato úmluva má chránit a hájit právo matky a práv dítěte. Matka má dostat právo v době, kdy z medicínského hlediska je již schopna se plně rozhodnout, zda si dítě ponechá ve své péči, či zda s ním naloží způsobem jiným, to znamená, umožní mu náhradní péči ať už v jakékoliv formě.
Návrhem zákona, který byl předložen, resp. touto novelou, matka na svých právech v žádném případě krácena není. Pouze je jí dána možnost, aby svůj souhlas, resp. svou vůli poprvé projevila v okamžiku, kdy dítě porodí, resp. v okamžiku, než opustí porodnici, a aby ve lhůtě šesti týdnů měla možnost tento svůj souhlas, tuto svoji vůli změnit. Čili ona v té šestitýdenní lhůtě má v každém případě možnost se rozhodnout, zda si sítě ve své péči ponechá, či nikoli.
Nemůžeme tedy žádným způsobem vyvozovat, že v navrhované úpravě by byla matka na svých právech krácena. V žádném případě také nemůžeme dovozovat, že by na svých právech bylo kráceno dítě, a to s ohledem na skutečnost, že matka po šesti týdnech buď vezme projevení své vůle zpět, a pak se stane to, co bychom si jistě všichni přáli - matka se vrátí ke svému dítěti a dítě bude - doufejme - vychováváno v láskyplné péči své vlastní genetické matky. Pokud to takto neučiní, pak je dáno možnost, aby toto dítě dříve dostalo láskyplnou náruč náhradní péče.
To je jediný smysl navrhované úpravy, a dovolte, abych vyjádřila přesvědčení, že tento návrh je jak v zájmu dítěte, tak v zájmu matky, a tedy v zájmu celé společnosti. Já nevidím důvod, abychom pro tento návrh zákona nezvedli ruku.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji paní poslankyni a ptám se, kdo dál se hlásí do obecné rozpravy. Prosím paní poslankyni Rujbrovou. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Zuzka Rujbrová: Kolegyně a kolegové, téma osvojení nezletilých dětí je v této sněmovně v posledních letech snad až příliš časté, je mediálně zajímavé, je veřejností sledované a každý z nás na ně máme nepochybně jiný názor.
Byla zde zmiňována otázka práv matky na rozhodnutí o dalším osudu dítěte, otázka jejího souhlasu ať už před porodem, či po něm, otázka lhůt, kdy matka je schopna toto rozhodnutí učinit tak, aby tento souhlas mohl být pokládán za neodvolatelný a aby o dalším osudu dítěte mohlo být co nejdříve rozhodnuto.
Jsem přesvědčena, že zde není nikdo, kdo by si nepřál, aby všechny děti, o které není schopna se starat pokrevní rodina, se co nejdříve dostaly do odpovídajícího rodinného prostředí a aby od nejútlejšího věku byly řádně zabezpečeny. Na druhou stranu nejsem přesvědčena, že v našich kojeneckých ústavech a dětských domovech touží po rodičovské náruči větší počet novorozenců a kojenců, o které není postaráno, respektive kteří nejsou už v této fázi svěřovány do předadopční péče.
K vystoupení mě vyprovokovala polemika nad právy ženy vzdát se dítěte, resp. dítě si ponechat, nad zájmem ženy, která by chtěla dítě právně volné osvojit a zcela logicky se co nejdříve stát jeho náhradní matkou, ale i otázka práva dítěte. Chtěla bych připomenout, že právem dítěte není jen jeho právo na řádnou péči od co nejútlejšího věku, ale že součástí úmluvy a práv dítěte je i právo dítěte na rodiče, na vlastní pokrevní rodiče. A opět bych chtěla této sněmovně jako již několikrát připomenout, že osvojení není jenom o tom, jak vyřešíme otázku neplodných rodičovských párů; je to především problém nezletilého dítěte, o které chceme, aby bylo řádně postaráno. A ze zákona tuto péči by měli zajišťovat především rodiče pokrevní.
Prosím, zachovejme stávající úpravu, a podporuji návrh, který petiční výbor přijal, až po velmi široké diskusi s odborníky z řad teorie a praxe.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. Další, kdo se hlásí, je pan poslanec Karas, pak vidím pana poslance Janečka. Ale nejprve pan poslanec Karas. Prosím.
Poslanec Jiří Karas: Dámy a pánové, vážení přátelé, já nechci rozmělňovat diskusi delšími větami, delšími slovy. Mám jen jednu prosbu - abyste podpořili stávající návrh v tomto znění.
Víte, že jsem byl spolu s dalšími předkladatelem návrhu zákona, který ve svých důsledcích chtěl zrušit dosavadní interrupční zákon.
***