(14.30 hodin)
(pokračuje Karas)
Ročně nemá právo u nás se narodit 31 tisíc počatých dětí. Takže pokud by tento návrh zákona snížil toto číslo o několik desítek nebo několik stovek, potom dopad návrhu tohoto zákona je skrznaskrz pozitivní.
Velice často hovoříme ve sněmovně o právech matky. Je to dobře, je to v pořádku. Velice často vykládáme o tom, jaké podmínky by mělo najít na světě narozené dítě, ale zapomínáme na to, že prvním a základním právem dítěte je narodit se, je právo na život. Já se domnívám, že návrh tohoto zákona mluví ve prospěch tohoto práva. Prosím vás, abyste návrh tohoto zákona svým hlasováním podpořili.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím pana poslance Janečka, který je dalším přihlášeným, aby se nyní on ujal slova.
Poslanec Josef Janeček: Vážení kolegové, pokládám diskusi za velmi vážnou, zvláště po té úvaze, kterou zde vedla paní poslankyně Rujbrová. Domnívám se, že my si skutečně musíme položit onu základní otázku, to je, co je ve prospěch dítěte. A ve prospěch je dozajista, pokud selže jeho biologická rodina, aby co nejrychleji našlo rodinu náhradní. Každý, kdo se zabývá obdobím neonatologie těchto dětí, tak to potvrdí. Dětský věk má jiná časová údobí než věk dospělých a pro něho každý týden, každý měsíc je obrovská ztráta.
Návrh směřuje k tomu, abychom nepošlapali - když řeknu to ošklivé slovo - onu úmluvu, na druhé straně abychom v zákonných mezích co nejrychleji umožnili dítěti najít náhradní rodinu. Já někdy říkám, že mám pocit, když slyším některé právníky, jako by chtělo právo zvítězit nad rozumem. Byl bych rád, kdyby tentokrát rozum zvítězil nad právem a kdybychom umožnili dítěti co nejrychleji svou náhradní rodinu najít. Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Já také děkuji. Ptám se, kdo další se hlásí. Ještě paní poslankyně Dundáčková. Prosím.
Poslankyně Eva Dundáčková: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, zpravidla zřídkakdy mívám pocit, že se jedná o řešení technické, a vždycky je pod ním vidět něco víc, ale tady si troufám připomenout v replice na vystoupení paní kolegyně Rujbrové, že tady neřešíme filozofický problém, zda máme postavit práva osvojitelů na šťastný rodinný život před práva původní rodiny. To přece tak absolutně není.
Samozřejmě, že všichni si přejeme, aby děti vyrůstaly v láskyplné péči svých vlastních rodičů, ale tady řešíme problém, který spočívá a je opravdu reálný a existuje. Každý, kdo se byl někdy podívat v kojeneckých ústavech, ve kterých, jak se paní doktorka Rujbrová domnívá, že nejsou děti, a už vůbec ne děti právně volné, tak ví z rozhovorů s pracovnicemi a s dalšími zástupci, potažmo i ministerstva, že opravdu problém spočívá v tom, že matka své dítě ponechá v nemocnici, udělí první souhlas a podle současné právní úpravy jej musí zopakovat po šesti nedělích. Po šesti nedělích už ji nikdy nikdo nevidí. Dítě pak ztrácí nejenom šanci na svou vlastní matku a svou vlastní genetickou rodinu, ale také na to, aby bylo v nízkém věku dáno do péče osvojitelům, resp. předadopční péče atd., a aby už v raném věku mohlo cítit víc než povinnou péči tet v kojeneckém ústavu.
Naše kojenecké ústavy jsou na vysoké úrovni a poskytují vysoké materiální zabezpečení všem kojencům a novorozencům. O tom není žádných pochyb. Nicméně jsou to jenom tety, které tam pracují na směny. Ony nemohou několik hodin denně každé z těch novorozených dětí houpat, nemohou jim dát lásku, kterou děti potřebují, a potřebují ji proto, aby vyrostly ve správné občany této země.
Řešíme opravdu v tomto případě téměř technický problém spočívající v tom, že matka, která své dítě nechce, není ochotna a je natolik nezodpovědná, že nedokáže po šesti týdnech souhlas zopakovat. Ona už se nikdy nikam nedostaví, ani do nemocnice, ani před orgán péče o dítě, ani nikam jinam. Ta matka jakoby už není a málokdy ji, ať už soud nebo orgán péče o dítě, a vůbec její souhlas kdy získá.
Zkusme se na to podívat z tohoto hlediska a dát tomuto návrhu zákona šanci, aby prošel do třetího čtení, a ve třetím čtení jistě všichni svobodně budeme mít šanci vyjádřit svůj názor a rozhodnout hlasováním o tom, jak naložíme v konečném důsledku s tímto zákonem.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Ptám se, jestli někdo chce vystoupit v obecné rozpravě. Jestli ne, tak obecnou rozpravu končím.
Ptám se, jestli pan poslanec Holáň ještě vystoupí. Prosím, máte slovo.
Poslanec Vilém Holáň: Já bych vás přece jen rád přesvědčil, abyste hlasovali proti zamítnutí. Chci říci zejména paní kolegyni Rujbrové, že samozřejmě i my jsme pro to, aby byla přednost dána biologickým rodičům. Je to zcela samozřejmé. Ale tady neběží o tuto věc. Tady běží o 250 dětí zanechávaných svými matkami v porodnici, o tyto děti, které pak přijdou do kojeneckých ústavů a čekají na adopci. Dokonce máme blízko k argumentaci, kterou přednesla paní kolegyně Dundáčková. Skutečně i já mám za to, že je to technické opatření, odsunutí účinnosti rozhodnutí matky. Jsme připraveni akceptovat i názor komise pro rodinu a rovné příležitosti a změnit pozměňovací návrh v tomto smyslu, a potom jsou odstraněny všechny námitky, které vláda měla. To říkám na adresu paní kolegyně zpravodajky. Tím jsou odstraněny všechny pochybnosti, které vláda měla; a možnost, kdy dítě jde do adopce, tím, že by byl upraven i občanský soudní řád, se stanoví vlastně na pět měsíců. Dva měsíce, kdy se čeká na zahájení procesu, a nejdéle tři měsíce proces. V pěti měsících - každý jsme měli dítě - již každé dítě rozeznává lidi, pro dítě každý den, kdy není v ústavu, je dobrý. Život je krátký a i den hraje podle mého názoru roli.
Prosím, abyste podpořili tento návrh, aby šel do třetího čtení. Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. To bylo závěrečné slovo předkladatele. Nyní prosím paní zpravodajku, aby nám minimálně shrnula, o čem budeme nyní hlasovat.
Poslankyně Hana Orgoníková: Pane předsedo, dámy a pánové, jenom bych zmínila, že celkem vystoupilo šest poslanců, pan poslanec Janeček a paní poslankyně Dundáčková dvakrát, takže vlastně čtyři. Zazněl pouze jediný návrh a to byl návrh na zamítnutí a ten zazněl z mých úst.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Ještě sdělím, že pan poslanec Říman má náhradní kartu 35, pan poslanec Doktor má náhradní kartu číslo 9, doufám, že to zhruba odpovídá, a paní ministryně Buzková má náhradní kartu číslo 11.
Nyní snad můžeme hlasovat. Byl podán návrh na zamítnutí paní poslankyní Orgoníkovou. Všichni, kdo chtějí hlasovat, jsou snad přítomni.
Mám návrh na odhlášení, takže vás všechny odhlásím. Prosím, abyste se znovu zaregistrovali.
Hlasujeme o návrhu na zamítnutí. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zamítnout tento návrh, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
V hlasování pořadové číslo 105 ze 167 pro 52, proti 86. Návrh nebyl přijat. Takže jsme návrh nezamítli.
Pokračujeme dále. Zahajuji podrobnou rozpravu, do které se hlásí pan poslanec Janeček. Prosím, pane poslanče.
***