(14.40 hodin)
Poslanec Josef Janeček: Vážení kolegové, vzhledem k tomu, že norma byla předložena už dávno a předpokládala se doba účinnosti 1. 1. 2004, což samozřejmě je nereálné, dávám pozměňovací návrh, a to tento: Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem druhého kalendářního měsíce následujícího po dni vyhlášení. Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Kdo dále? Prosím, paní poslankyně Dundáčková.
Poslankyně Eva Dundáčková: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, napřed mi dovolte, abych vám poděkovala za šanci, kterou jste dali tomuto návrhu zákona, byť nejsem jeho předkladatelem ani autorem. Zároveň dovolte, abych upnula vaši pozornost k sadě pozměňovacích návrhů, které byste měli mít všichni na svých lavicích, a proto já konkrétní dikci zákona nebudu číst, pouze je krátce odůvodním. Jsou to vlastně tři sady pozměňovacích návrhů.
V prvním se jedná o znění § 68 odst. 1 písm. b), ve kterém se říká, že není zapotřebí souhlasu rodičů, pokud nejméně po dobu dvou měsíců po narození dítěte neprojevili žádný zájem, ačkoliv jim v projeveném zájmu nebránila žádná závažná překážka. V kojeneckých ústavech, v dětských domovech i zařízeních pro děti vyžadující okamžitou pomoc se nacházejí stovky dětí jen o málo starších než novorozených, o které rodiče neprojeví žádný zájem. Dvouměsíční zájem ale pro ně neplatí, přestože je i v jejich zájmu, aby co nejdříve získaly náhradní rodinu. V soudním řízení se dokazuje, zda nezájem rodičů byl odůvodněn závažnými skutečnostmi, či nikoliv. Neexistuje žádný psychologický ani právní důvod, proč by úprava novorozenců a třeba jen o několik týdnů staršího dítěte měla být rozdílná. Tolik jen v krátkém odůvodnění prvního návrhu.
Přiznám se, že i návrh na to, aby existoval dvouměsíční nezájem, respektive po dvou měsících po narození bylo dítě takzvaně právně volné, je v našem právním řádu relativně krátkou dobu a můj návrh posouvá tuto lhůtu ještě o něco dále. Přesto věřím, že zvážíte tuto možnost a podpoříte ji ve svém hlasování ve třetím čtení.
Druhý návrh se vztahuje k těm případům, kdy oba rodiče dají souhlas k osvojení dítěte ještě před uplynutím lhůty šesti týdnů, a v tom případě je orgánu sociálně-právní ochrany dětí dáváno právo, nikoliv povinnost, o svěření dítěte do péče budoucích osvojitelů. Cílem této úpravy je odstranit zbytečné průtahy, které vznikají v důsledku tzv. incidenčního řízení při svěřování dětí do osvojení. Pokud je dítě v ústavu nebo zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc na základě soudního rozhodnutí a rodiče o dítě neprojevují dvouměsíční absolutní nebo šestiměsíční opravdový zájem, pak je v zájmu dítěte, aby se co nejrychleji dostalo k novým rodičům, je-li situace jednoznačná, např. kde rodiče jsou asociálové a nepečují o starší děti. Tento postup by byl na místě tehdy, kdyby bylo možno důvodně očekávat, že soudní rozhodnutí skončí vyslovením nezájmu nebo že rodič svůj souhlas neodvolá. Pokud by dítě bylo v porodnici a rodiče by udělili souhlas k osvojení, byl by k tomuto postupu potřeba jejich souhlas.
Třetí návrh je pouze přečíslování stávajících paragrafů a sada pozměňovacích návrhů se týká příspěvku na péči o dítě v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Tady jen odkazuji na to, že v jedné z posledních novel zákona o rodině jsme v § 46 stanovili jako alternativu ústavní výchovy výchovu v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, aniž bychom zároveň zajistili pro provoz těchto zařízení jednoznačnou podporu ze strany státu. Poslední soubor pozměňovacích návrhů se tedy snaží tuto situaci napravit.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Kdo se hlásí dále do podrobné rozpravy? Pokud už nikdo, tak podrobnou rozpravu končím.
Nevím, jestli ještě předkladatel nebo zpravodaj nám chtějí něco sdělit. Není-li tomu tak, nepostřehl jsem, že by bylo navrženo něco, o čem bychom měli hlasovat, takže děkuji navrhovateli, zpravodaji, a končím druhé čtení tohoto návrhu. Končím projednávání bodu 14.
Dalším bodem je bod číslo
15.
Návrh poslanců Viléma Holáně, Josefa Janečka a dalších
na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu,
ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení
a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon
č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 414/ - druhé čtení
Opět prosím pana poslance Holáně, aby uvedl i tento návrh. Prosím, ujměte se slova.
Poslanec Vilém Holáň: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, tentokrát chceme upravit zákon o péči o zdraví lidu, dále zákon o zdravotním pojištění a zákon o matrikách. I tento návrh byl poměrně dlouho diskutován, téměř půl roku, a diskuse měly své výsledky. Zákon měl zase svůj podnět v tom, že v naší zemi zahyne ročně čtyři až pět dětí tím, že matky je po narození usmrtí. Ještě více dětí je odloženo na různých místech. Je to problém, který není jenom český, je to problém světový. V Evropě se různé státy staví k této problematice různě. Nejdále k této věci dochází Francie.
I u nás už byl pokus asi před dvěma roky tento problém legislativně řešit. Byla to tehdy kolegyně Talmanová, kolegyně Dundáčková, Dostálová a Volfová, která už poslankyní není. Ty podaly určitý návrh, který byl řešen, a nám to pomohlo, protože jsme pak volili jinou cestu, když se nepodařilo schválit onen zákon tou cestou, kterou navrhovaly ony.
Nám v tom návrhu běží o tom, že dáváme ženě právo, aby porodila utajeně, tedy aby se nevědělo vlastně, že rodí, a sice v dokumentaci lékařské, s kterou se pak musí zacházet specifickým způsobem, a v matrice, kde se neuvede jméno matky.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Omlouvám se vám, pane poslanče, ale ten ruch je tady opět přílišný. Prosím vás, abyste skutečně jednání vedli ve foyer a tady jste dali prostor k debatě o tématu, které je na pořadu schůze. Takže apeluji na vás, věnujme se tady tématu, které je na programu.
Prosím, pane poslanče, pokračujte.
Poslanec Vilém Holáň: Zároveň jsme se snažili právě na základě toho, co bylo řečeno při projednávání před dvěma roky, aby byla uchována možnost řetězení údajů matky s údaji dítěte, a to třeba pro případ dědičné choroby, a když by pro léčení dítěte bylo nutné znát zdravotní stav matky, nebo z nějakých důvodů jiných. Dlouho jsme se tím po předložení návrhu zabývali a snažili jsme se vyřešit všechny připomínky vlády. Mám pocit, že mám povinnost vám říci, jak jsme se s nimi vypořádali.
Za prvé. Návrh není v rozporu s článkem 7 a 8 Úmluvy o právech dítěte, státní příslušnost je zachována, stejně jako jméno a totožnost. Do knihy narození se zapíše jméno dítěte, nikoliv však jméno matky. Právo znát své rodiče a právo na jejich péči je úmluvou podmíněno tím, že je to v daném případě možné. Je evidentní, že v případě utajeného porodu to možné není, protože utajený porod je pro matku alternativou k potratu nebo k protiprávnímu zbavení se dítěte. Právo znát rodiče a právo na jejich péči tak v případě utajených porodů ustupuje právu na život.
Za druhé. Navrhovaná koncepce utajovaných porodů neodporuje ani Úmluvě o minimální normě sociálního zabezpečení. Utajení logicky implikuje vzdání se nároku na sociální zabezpečení. Nabídnutí alternativy utajeného porodu je orientováno zejména na ty ženy, které se nacházejí v tíživém sociálním postavení, výrazně znesnadňujícím péči o dítě. Takovou tíživou sociální situací jistě není existence zaměstnaneckého poměru. Žena nacházející se v zaměstnaneckém poměru by v případě, že by chtěla zajistit utajený porod, musela podat výpověď ze zaměstnání nebo si vzít neplacené volno. Možnost utajení porodu pro ženy pracující v zaměstnaneckém poměru je jistě obtížnější. To je v souladu s představou předkladatelů nabídnout alternativu utajení především těm, kdo se objektivně o dítě nemohou starat, a neexistence utajení by pro ně představovala závažný sociální problém.
***