(16.50 hodin)
(pokračuje Cabrnoch)
Je možné, dámy a pánové, že nás v této sněmovně ještě mnohokrát přehlasujete. To, co však není ve vašich silách, je změnit realitu, a skutečností zůstává, že bez nezbytných změn, které navrhujeme, se problémy zdravotnictví vyřešit nepodaří. Zůstáváme zde, zůstáváme se svými návrhy a jsme připraveni jednat o nich s každým, kdo o jednání bude mít zájem. Jsem si jist, že stále více občanů naší země našim návrhům rozumí a podporuje je, a z toho plyne moje přesvědčení, že nás jednoho dne, dámy a pánové, již nepřehlasujete. (Potlesk z pravé strany sálu.)
To, o čem jsem doposud mluvil, do sněmovny patří a je legitimní politickou diskusí a legitimním politickým sporem. Dovolte mi, abych ukončil své vystoupení - a nemám z toho žádnou radost - něčím, co do sněmovny podle mého názoru nepatří.
Jako člověka i jako dětského lékaře mě hrubě pobouřil postoj ministra zdravotnictví k mentálně postiženým dětem. Ministr kritizuje, když obětaví lidé uspořádali pro mentálně postižené děti, nemocné děti, rehabilitační rekonvalescentní zájezd. Ptám se tedy - mají snad mentálně postižené děti a mentálně postižení lidé v této společnosti podle pana ministra jiná práva a jiné potřeby než ostatní občané? Mají snad mentálně postižené děti být raději zavřené v ústavech, či dokonce v klecích, mají snad mentálně postižené děti podle pana ministra menší práva než děti zdravé? Ptám se tedy - jsou to snad děti méně kvalitní? Takový postoj bych snad mohl tolerovat od laika, nemohu jej přijmout od lékaře. V případě ministra zdravotnictví však není jiné cesty než vyzvat jej k okamžitému odstoupení z funkce. Píše se totiž rok 2004. (Potlesk z pravé strany sálu.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Milanu Cabrnochovi. Nyní je řádně přihlášen pan poslanec Miroslav Ouzký, připraví se paní poslankyně Lucie Talmanová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Miroslav Ouzký: Já vám děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, kolegyně a kolegové, vážená vládo, na začátku se asi musím trochu omluvit za svoji zdravotní indispozici. Když budu příliš huhňat, tak se budu snažit zpomalit.
Asi bych úplně na začátek měl také promluvit o svém potenciálním střetu zájmů, který byl zmíněn ve vystoupení pana ministra, při jeho posledním vystoupení. Vy jistě víte, kolegyně a kolegové, že o svém případném potenciálním střetu zájmů v této sněmovně mluvím pravděpodobně nejčastěji a dávám si velmi dobrý pozor, abych ho zmiňoval, kdykoliv se jedná o zdravotnických zákonech, které se poskytování zdravotní péče přímo dotýkají, kdykoliv se jedná o Všeobecnou zdravotní pojišťovnu. Můj potenciální střet zájmů vyplývá z toho, že jsem účasten ve dvou právnických osobách. Jedna se jmenuje HRC MED s. r. o. (?) a poskytuje rehabilitační péči v Kadani a v Klášterci nad Ohří, a ta druhá je moje osobní účast na projektu IZIP, včetně ekonomické účasti ve společnosti. To asi na začátek.
Vystoupení pana ministra jsem si schválně nechal vytisknout ze stenozáznamu. Když jsem si ho ještě jednou pročítal a listoval jím, zaujalo mě, že přestože vystoupení pana ministra se jmenuje "Informace ministerstva zdravotnictví o jeho záměrech v resortu a o stavu systému veřejného zdravotního pojištění", tak o svých záměrech v resortu hovořil na necelé jedenapůl straně stenozáznamu a dozvěděli jsme se, že hodlá připravit koncepci, že ji chce dělat s rozmyslem a že ta koncepce mu zabere minimálně pět měsíců, neboli že tuto sněmovnu o tento čas žádá. Zbylý projev, a to je více než 12 stran stenozáznamu, věnoval útokům na Všeobecnou zdravotní pojišťovnu a to je jedna z pojišťoven, byť ta největší, a tam naopak sliboval razanci, velmi rychlé kroky. O nějaké rozvaze a rozmyslu nemůže být ani řeči.
Udivila mě jediná věc - byť hovořil o nerovnováze v systému a o tzv. deficitu 7 mld. Kč, to znamená 7 mld. Kč po lhůtě splatnosti, tak kroky, které kritizoval, a kroky, kterými hodlal celou věc řešit, jsou jednoznačně o řád níže a jsou v jednotkách, případně v desítkách milionů Kč. Asi by se slušelo, abych se prostřednictvím pana předsedajícího zeptal, zda pan ministr tuto věc skutečně myslel vážně, zdali chápe základní problémy velmi elementární matematiky, že toto asi nebude cesta k nápravě.
Já vám slibuji, kolegyně a kolegové, že zde nebudu hájit Všeobecnou zdravotní pojišťovnu. Myslím, že po vystoupení paní ředitelky se tato instituce dostatečně obhájila sama.
Z politického hlediska mě razantnost a snaha po personálních změnách v českém zdravotnictví velmi překvapila. Já vím, že má pan ministr právo vyměňovat ředitele či vedoucí institucí, které jsou přímo zřizované a řízené Ministerstvem zdravotnictví. To je jistě pravda, ale celá odborná veřejnost byla velmi překvapena a zaražena útokem na Institut klinické a experimentální medicíny, který přišel takříkajíc bez výstrahy. Zdůvodnění tohoto kroku v tisku, alespoň tak jak jsem si je přečetl, bylo velmi směšné - to je prodlužování a prodražování výstavby či dostavby IKEM. Dámy a pánové, kdo z vás se investicemi ve zdravotnictví někdy v této sněmovně zabýval, tak mi potvrdí, že neexistuje jedna jediná zdravotnická stavba v této zemi, která by se neprodlužovala a která by se neprodražovala. Přiznejme si, že je to většinou vina buď existující, stávající vlády, tedy exekutivy, a případně vina sněmovny, protože víme, že jeden rok schválíme nějaký plán výstavby nějakého zdravotnického zařízení, další rok z něj tato sněmovna ukrojí notný koláč financí a další rok zjistíme, že financí je potřeba více a že se nám stavba prodraží. To je k obecnému principu prodražování staveb. Co se týče další výtky, že se tato instituce odklonila od svého původního poslání, odklonila se od experimentální medicíny, tak to je směšné. Nevím, jestli je panu ministrovi známo, že tato instituce v loňském roce obdržela dvě světová ocenění právě za experimentální medicínu. Takže za tuto práci byla po zásluze potrestána.
Již jsem řekl, že nebudu obhajovat Všeobecnou zdravotní pojišťovnu, ale řeknu, že ve výrocích o Všeobecné zdravotní pojišťovně mě velmi zarazilo, zda se jedná o vystoupení ministra zdravotnictví, nebo zda se jedná o mluvčího jistého funkcionáře České lékařské komory, protože výroky, které se zde ozývaly, jsou alespoň zdravotnické a lékařské veřejnosti notoricky známé. Kdybych si dal tu práci, mohu této sněmovně věty z vystoupení pana ministra odcitovat z časopisů například České lékařské komory či z jiných vystoupení tohoto funkcionáře.
To je opravdu také asi jeden, byť velmi řečnický, dotaz na pana ministra prostřednictvím pana předsedajícího - zdali hovoří za ministerstvo, či jinou instituci.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane kolego, já vás chviličku přeruším. Věřím, že pan ministr vnímal vaše otázky, že je nebudu muset tlumočit. Vidím, že kývá.
Jinak bych žádal sněmovnu o klid. Zatím jsme to projednávali v klidu, ale nyní se tu zvýšila hladina hluku. Pokud máte co k jednání mimo téma zdravotnictví, jednejte prosím mimo sál, jinak poslouchejte své kolegy. Děkuji vám.
Poslanec Miroslav Ouzký: Děkuji. Já nevím, jestli hodně křičím, nebo málo křičím. Paní kolegyně mě upozorňuje, že křičím hodně. Já tedy poodstoupím. Děkuji za upozornění.
Dovolte mi skutečně nastolit několik otázek směrem k panu ministrovi. Otázka číslo jedna. Opravdu si myslíte, pane ministře, že absence jakékoliv koncepce se dá nahradit personální čistkou? Myslíte si, že změny, které hodláte nastolit, povedou k nějakému zlepšení, byť vám není jasno, jaká koncepce bude přijata?
Tady bych chtěl upozornit sněmovnu, ale už to tady zaznělo z vystoupení mého předřečníka, že pan ministr, ač se tak po nastolení některých dnešních otázek může skutečně zdát, nespadl z Marsu, skutečně není nováčkem v této sněmovně, seděl dva roky ve výboru pro sociální politiku a zdravotnictví, pracoval, pokud vím, v odborné komisi sociální demokracie, a pokud vím, byl i poradcem předchozí paní ministryně.
***