(9.50 hodin)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji panu poslanci Zahradilovi za vystoupení a snahu objasnit problematiku hlasování. Obávám se, že vám nebylo nasloucháno, a nevím, zda se vám tento záměr podařil, pane poslanče. V každém případě má nyní slovo druhý písemně přihlášený poslanec, kterým je pan kolega David Šeich. Po něm se připraví pan poslanec Zdeněk Jičínský a pan poslanec Exner.
Poslanec David Šeich: Vážený pane předsedající, pane premiére, vážené paní poslankyně, páni poslanci, dovolte mi přičinit také několik poznámek k tématu, které projednáváme, a to je informace vlády o její pozici na jednání Rady EU v Bruselu ve dnech 17. až 18. června, a to zejména o postoji současné české vlády k otázce evropské ústavy.
Vláda bohužel, tak jak konstatoval kolega Zahradil a tak jak se konstatuje v otevřeném dopise předsedy ODS, po celou dobu svého mandátu, po celých šest let v době, kdy sociální demokracie měla mandát ve vládě předchozí, vláda po celou tuto dobu při jednání s orgány EU zvolila čistě exekutivní přístup bez zapojení parlamentu, bez diskuse, a to relevantní diskuse, s opozicí, a to o tématech, jak zmínili kolegové, o tématech, která zdaleka přesahují mandát jedné vlády a zatěžují svými rozhodnutími mandát několika dalších vlád. Tento čistě exekutivní přístup měl za následek také vyjednání vstupních podmínek České republiky do EU, které mimochodem ODS opakovaně označila za diskriminační pro Českou republiku, a za takové podmínky, které pro české občany znamenají omezení řady jejich práv a možností. Čeští občané díky takto vyjednaným podmínkám nemohou několik let pracovat v zahraničí, nemohou relevantně podnikat v některých oborech v zahraničí, nezajistila se také dostatečná ochrana české zemědělské půdy, nebyla vyjednána, a dnes se tyto věci snažíme v parlamentě složitě zajistit jiným způsobem. Já myslím, že to je příklad, ze kterého si vláda tento příklad mohla vzít. Vyjednávání vstupních podmínek České republiky do EU jako čistě exekutivní záležitost se šeredně nevyplatilo.
Vláda se nepoučila a zvolila zcela stejný přístup také v otázce evropské ústavy. Princip exekutivní s minimálním zapojením parlamentu a s nulovým zapojením opozice do takto závažných rozhodnutí.
Výrazně profederalistický postoj premiéra a celé této vlády je, myslím, jednoznačně znám. Vláda prosazuje, a to trvale, přístup podpory hlubší integrace v EU, a to i v citlivých tématech, jako jsou témata společné zahraniční a bezpečnostní politiky, témata trestní a témata daňová. Já myslím, že v té daňové oblasti je to zvláště nebezpečné, vezmeme-li například v úvahu prohlášení premiéra, který zjevně nepochopil konkurenční boj mezi některými okolními státy, jako je Německo, konkurenční boj německých firem vůči českým podnikům a výzvu premiéra Spolkové republiky Německo k omezení snižování daní a potření posledních konkurenčních výhod, které České republice zbyly. Vyjednávací pozice premiéra, který zjevně nepochopil konkurenční boj dvou sousedních států, kdy jeden se snaží získat výhody pro své firmy a zbavit ten druhý posledních konkurenčních výhod, a konstatuje, že Česká republika v tomto směru už žádné problémy nemá, protože své daně již má na úrovni zemí EU, já myslím, že tak zásadní nepochopení ani snad nemohlo zaznít.
Právě v tomto kontextu se obáváme, co nám vláda vyjedná. Já myslím, že je možné s uspokojením konstatovat, že vláda alespoň v otázkách zbavení se daňové suverenity, alespoň z toho materiálu to vyplývá, se tváří konzervativně a nechce nás bezprostředně daňové suverenity zbavit. Přesto bych v tomto směru ještě požádal premiéra České republiky o ujištění, zdali i po dobu následující nehodlá usilovat o harmonizaci daní na úrovni EU. Toto ujištění zvláště od sociální demokracie si myslím, že by mohlo být uklidňující, protože některá znepokojení v tomto směru trvale máme.
Pro Českou republiku tento vládní přístup znamená snížení váhy hlasu České republiky v EU, reálné zhoršení možnosti České republiky ovlivnit dění v EU. Tento postoj znamená také posílení pravomoci EU vůči národním státům, ztráty možnosti, aby Česká republika měla trvale, a to vždy, nejen na základě rotace, svého evropského komisaře. Přestože tuto otázku evropského komisaře považuji za důležitou, přesto rozhodně nemohu souhlasit s konstatováním a postojem premiéra České republiky, že tento bod je zcela zásadním. Zcela zásadní je váha hlasování českého státu, nikoliv jako zcela zásadní postavit otázku českého komisaře, který je spíše evropským úředníkem a ze statutu svého mandátu nesmí zastávat zájmy České republiky. Je to věc důležitá, ne klíčová. Klíčová je váha hlasování celé České republiky.
Možná bych se v tomto směru zmínil ještě o ostatních tématech summitu a chtěl bych se zeptat na jednu věc pana předsedy vlády, a to zdali opravdu podporujeme členství Chorvatska v EU. Já si myslím, že podpora zemí Balkánu je velmi klíčová, velmi důležitá. Pro Českou republiku tato oblast znamená tradiční zájmovou oblast, tradiční oblast dobrých vztahů, a myslím si, že při mém pobytu v Zagrebu například před 14 dny jsem měl možnost zaznamenat na prvních stránkách chorvatských médií zprávu o tom, že český premiér - tato zpráva údajně vycházela z nějakého rozhovoru - zprávu o tom, že český premiér nepodporuje členství Chorvatska v EU, a nemusím myslím ani vyprávět nic o tom, jak dalece to poškodilo jméno České republiky a jak se dívali Chorvaté na české občany v té době, když se domnívali, že Česká republika nepodporuje jejich začlenění do evropských struktur, ale myslím si, že to snad ani není možné, aby to byla zpráva věrohodná.
Postoj této vlády považuji za nezodpovědný také v kontextu zdrcujícího referenda nejen o schopnostech této vlády, ale i o postojích veřejnosti k hloubce integračního procesu, tak jak by měl v následujících letech postupovat. Myslím si, že oslabený "stojedničkový" mandát skutečně nedává prostor k tak zásadním rozhodnutím ovlivňujícím Českou republiku na řadu let dopředu.
Já bych řekl, česká vláda je také neuvěřitelně výkonná v tom spěchu, v tom tlaku na rychlost přijetí evropské ústavy, a to bez ohledu - tak jak zmínil také kolega Zahradil - na kvalitu toho procesu. Já myslím, že snaha o spěch a rychlost předání další velké části státní suverenity na EU je překvapující, a nedokážu pochopit, čím je tento spěch motivován; snad jen tím, že tato vláda nevěří v délku svého mandátu a chce ještě rychle učinit nevratné kroky pro Českou republiku, a v tomto směru je to snaha o to více znepokojující.
Také musím zopakovat svá některá přirovnání z minulých vystoupení k tomuto stejnému tématu. Evropská unie zažila neopakovatelné rozšíření z 15 států na 25. Tento nový kolos dosud nezažil žádnou zásadní zátěžovou situaci, ve které by se mohla projevit funkčnost tohoto nového rozsáhlého aparátu. Snaha o neopakovatelné prohloubení ve stejné chvíli je velmi riskantní. Je to stejné jako jízda na novém nevyzkoušeném prototypu automobilu, kde se zkouší základní funkce automobilu a současně je činěn pokus o překročení rychlostního rekordu. Myslím, že překročení rychlostního rekordu na nevyzkoušeném prototypu může také skončit pro Českou republiku smrtelnou nehodou, a to si myslím, že bychom si nikdo nepřáli.
Jinými slovy, Vladimír Špidla se svým poměrně naivním evropským federalismem utrpěl drtivou porážku ve volbách do Evropského parlamentu a dostal jasný signál od voličů, co si přejí a co si naopak nepřejí. Já tvrdím, že postupuje v naprostém rozporu s tou zprávou, kterou voliči dali ve smyslu hloubky a požadavku české veřejnosti na hloubku integračního procesu. Já si myslím, že zpráva českých voličů byla pro premiéra České republiky jasná: Vladimíre Špidlo, nepřejeme si jenom tvoji vládu, ale nepřejeme si také, abys ještě narychlo předal významnou část české suverenity do Bruselu. A musím říci, že jsem zvědavý, který premiér evropskou ústavu nakonec za Českou republiku podepíše.
Děkuji. (Potlesk z pravé strany sálu.)
***