(10.00 hodin)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji panu poslanci Šeichovi. O slovo požádal nyní ministr zahraničí Cyril Svoboda, dále platí přihláška pana kolegy Jičínského a pana poslance Exnera.
Místopředseda vlády a ministr zahraničí ČR Cyril Svoboda: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vláda, má-li jednat na mezinárodním fóru, má-li jednat v Evropské unii, má-li jednat v orgánech Evropské unie, musí mít ústavně definovaný mandát. Ústavně definovaný mandát. A tento ústavně definovaný mandát se opírá o vůli Poslanecké sněmovny, jíž je vláda odpovědná. To se stalo. Vláda projednala mandát v Poslanecké sněmovně, a nejen v Poslanecké sněmovně, ale i v Senátu, a také konzultovala tento mandát těsně před minulým jednáním ve vládě s Kanceláří prezidenta republiky, abychom znali i názor pana prezidenta republiky. Názor pana prezidenta republiky byl také sdělen ve vládě, protože námitky k mandátu se týkaly ujištění, že vláda nedovolí přenést otázku daňovou do jiné polohy než do jednomyslnosti, což v našem mandátu je, a námitka, která nám byla sdělena je, že smlouva se schvaluje předčasně, nikoliv další námitky k mandátu. Takže vycházíme i z toho, že se mandát řádně ústavně projednal.
Byla sto a jedna příležitost definovat požadavky a popřípadě i návrhy v orgánech Poslanecké sněmovny, Senátu a na jiných fórech; a to sám pan poslanec Zahradil přiznal, že jich bylo hodně, že se na těchto jednáních setkávali zastánci jak pozice, tak opozice a že ten mandát se skutečně hledal dlouhodobě. Navíc celá otázka přípravy jednání ústavní smlouvy má genezi, která trvá více než dva roky. To není otázka nějakého spěchu a hledání dohody v posledních dnech nebo hodinách, ale je to výsledek dlouhodobého hledání oné cesty.
Já trvám na tom, co jsem řekl, že dopis, který napsal předseda ODS Mirek Topolánek, je dopis, který jde právě mimo tento proud. Řekl jsem, že je protiústavní, protože zpochybňuje mandát vlády, a vláda mandát má. Zdá se mi nemožné a ubohé posílat to na jednotlivé zastupitelské úřady jednotlivých zemí a žalovat na Českou republiku v zahraničí, protože to nepatří ke kultuře parlamentních stran. Tuto otázku si máme řešit doma v Poslanecké sněmovně, v Senátu, na půdě ústavních orgánů. Představte si, jak asi bude vypadat reakce německého, francouzského nebo jiného velvyslance, když bude referovat svému předsedovi vlády, že v České republice opozice tvrdí, protože vyhrála ve volbách do Evropského parlamentu, že nemá mandát. Protože kdyby tato teze platila, tak v Bruselu má mandát toliko premiér španělský a premiér řecký, protože jen jejich koalice volby vyhrály. Ve všech ostatních zemích vyhrála opozice volby do Evropského parlamentu a nikoho, opakuji, nikoho nenapadlo říci, že tyto vlády nemají mandát dokončit jednání o ústavní smlouvě.
To, co je důležité a co tady nebylo řečeno, totiž že jako přístupová smlouva byla schválena v referendu, tedy v tom nejvyšším možném ústavním režimu, tak i tato smlouva bude nakonec předložena občanům. To je jediné správné řešení, protože o tom mají rozhodnout občané v referendu, nikoliv my, protože jak je vidět, ta shoda se tady nenajde, neboť nebyl konstruktivní přístup ze strany ODS, abychom se na nějaké shodě dohodli. I dokument, o kterém jednáme, to je ten dokument strategický o našich prioritách v Evropské unii, tak v zahraničním výboru opozice ze strany ODS říkala, že diskutovat nebude, protože to je názor vlády, a že nemá smysl o tomto dokumentu nadále diskutovat. Budeme se tu zkrátka před veřejností přít. Já jsem přesvědčen o tom, že my mluvíme pravdu, že ta shoda tu nebyla nikoliv z nedostatku naší vůle, ale z nedostatku vůle opozice, v tomto případě myslím ODS.
Takže znovu opakuji, že ústavní odpovědnost je, že mandát tu je, neboť vláda odpovídá Poslanecké sněmovně, a tento mandát vláda má. Představte si, že bychom toto opustili a řekli: nás nezajímá, co je usneseno většinou Poslanecké sněmovny, my jsme jednali někde jinde s politickou stranou a ta nám říká, že se dohodneme jinak. To je pohrdání parlamentarismem, to je pohrdání parlamentem. Vláda se musí vždycky opírat o vůli orgánu, jemuž je odpovědná, a to je Poslanecká sněmovna.
Z tohoto důvodu je dobré, aby vláda pokračovala v nastolené cestě, aby dokončila jednání v Evropské radě a samozřejmě aby konečný účet nad tímto jednáním, to znamená nad vlastní smlouvou, dali občané v referendu. Je to nejvyšší mandát, je to nejlegitimnější mandát, a občané ať potom o této smlouvě rozhodnou.
K otázkám, které tady byly položeny. Jen ujišťuji pana poslance Šeicha, že Chorvatsko bylo explicitně podpořeno. Já jsem to sám vyjádřil na Radě pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy, podporu Chorvatsku, a že daně určitě patří do oblasti jednomyslnosti. V tomto ohledu žádný problém není.
A ještě jednu poznámku. Dohoda v Evropské unii není dohoda České republiky vůči Evropské unii nebo proti Evropské unii, ale my jsme unie. My tvoříme Evropskou unii a musíme dosáhnout dohody, která bude ratifikovatelná ve 25 parlamentech, respektive v referendu ve 25 zemích jednotlivých členských států Evropské unie. Sledujeme to, aby naše pozice byla pozice vlivná, abychom měli vliv na rozhodování a aby systém váženého hlasování vedl k tomu, že vliv zemí naší velikosti bude vlivem, který se musí brát v úvahu. Toto bude výsledek jednání v Evropské radě a já trvám na tom, že je chyba do mandátu dát nějakou nepřekročitelnou pevnou hranici, protože potom nemusíme o ničem jednat, neboť si ten mantinel stavíme tak, že si to přečtou kdekoliv jinde a vědí, kam až je Česká republika ochotna ustoupit. Naše pozice bude taková, a výsledek se dostaví, že prokážeme, že Česká republika má pozici, která znamená skutečný vliv.
Zkrátka vždycky je čas dohody. Ten čas tu je, ten čas nastává a já věřím, že nastávající Evropská rada k dohodě dojde. Proto polemizuji s těmi, kteří říkají, že máme ještě mnoho času na debatu, protože - to opakuji - celý mandát se vyjednával mnoho let, několik let před námi a je to mnoho měsíců na různých fórech a všechny otázky jsou známy. Je čas dosáhnout rozhodnutí. A rozhodnutí musí být rozhodnutí společné, protože Evropská unie je založena na vůli ke shodě. Budeme-li ztrácet onu schopnost vůle ke shodě, ztrácíme schopnost být účinným členem Evropské unie se schopností také ovlivňovat naše rozhodování. Kdyby Evropská unie byla společenstvím, kde každý bude sedět za stolem a říkat: to je můj národní zájem, za který já nepůjdu, za který já neustoupím, tak se ztrácí schopnost shody. Schopnost shody je najít i kompromis. Kompromis není nic nečestného. Kompromis je společný závazek, společný slib, a kompromis se má hledat, aby se dosáhlo dohody, dohody, která je čestná, dohody, která vyhovuje Evropské unii jako takové.
Takže to, co dnes činí pan kolega Zahradil, a to, co činí bohužel k mé lítosti ODS, je ojedinělé. Naopak neznám jinou evropskou zemi, kde by se stalo, že by dnes nějaká opoziční strana psala dopis na zastupitelské úřady a stěžovala si na vlastní zemi.
***