(10.10 hodin)
(pokračuje C. Svoboda)
Neznám takovou další stranu a doufám, že toto není styl ochrany národních zájmů, že národní zájmy budeme chránit jinak. Ne tak, že budeme rozesílat dopisy na zastupitelské úřady a stěžovat si na sebe samotné. To znamená, jako bychom si sami nedůvěřovali, že věci zvládneme. Jsem přesvědčen, že výsledek se dostaví a konečný účet občanů, nejvyššího suveréna v této zemi, v referendu bude jasný, že výsledek podpoří.
Poslední poznámka. Tato smlouva bude podepsána prezidentem republiky, neboť se počítá s tím, že tato smlouva bude podepsána hlavami států, to znamená králi, královnami, velkovévody a také prezidenty, včetně našeho pana prezidenta. Děkuji. (Potlesk části poslanců koalice.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane ministře. Opět využije přednostní právo pan zpravodaj. Prosím kolegy Jičínského a Exnera o trpělivost.
Poslanec Jan Zahradil: Děkuji oběma kolegům za pochopení. Já jsem velmi rád, že pan ministr Svoboda vystoupil, protože to bylo ilustrativní vystoupení, které cosi podstatného sdělilo o kvalitách tohoto pana ministra. Ale musím předeslat, že jsem rád, že nás pan ministr ujistil, že alespoň v něčem se můžeme shodnout, to znamená v podpoře Chorvatska, respektive jeho členství v Evropské unii a v podpoře požadavku, aby daňová politika zůstala nadále v kompetenci národních vlád, tedy v jednomyslném rozhodování. Takže vida, na něčem se přece jenom dohodnout můžeme.
Pan ministr Svoboda tady zase operoval a mával oním ústavním mandátem, který tato vláda má. A ona ho určitě má. A v dopise Topolánka Špidlovi také tento ústavní mandát nikterak zpochybněn není. Pan ministr řekl, že aby vláda mohla jednat na mezinárodní úrovni, tak takový mandát musí mít. A já dodávám, že aby vláda mohla efektivně jednat na mezinárodní úrovni, tak musí mít ještě něco více, než je mechanický, formální mandát, ale musí mít za sebou, nebo měla by mít za sebou širokou vnitropolitickou shodu na některých prioritách české zahraniční politiky a české pozice uvnitř Evropské unie. Je samozřejmě možné mechanicky vycházet z vládní většiny, ale je možné se také chovat jinak. Je možné se pokusit vybudovat širokou politickou shodu, zejména na takové záležitosti jako je evropská ústava. Tato vláda se o to ani nepokusila, tento ministr se o to ani nepokusil, tento ministr zcela jednoznačně a nepochybně selhal v jedné ze svých základních funkcí.
Je velmi komické, jakými slovy se pan ministr pokouší charakterizovat onen dopis. My jsme tady slyšeli něco o tom, že je protiústavní. Já jsem se až doposud domníval, že pokud jde o psané texty, tak protiústavním může být shledán tak maximálně nějaký zákon nebo paragraf, součást nějakého zákona, a že o tom, co je, nebo není protiústavní, rozhoduje v této zemi Ústavní soud. Teď nám pan ministr Svoboda sděluje, že je tomu trochu jinak, že protiústavní může být i pouhý dopis a že o tom, zda je, nebo není protiústavní, rozhoduje zřejmě pan ministr Svoboda.
Stejně tak se musím pozastavit nebo spíše pousmát nad opakovaným tvrzením pana ministra Svobody, že jsme žalovali na Českou republiku. My jsme nežalovali na Českou republiku, my tak maximálně žalujeme na českou vládu; ale naštěstí česká vláda a Česká republika jsou dvě rozdílné věci. My jsme tady měli kdysi před listopadem 1989 ústavně zakotvenou vedoucí úlohu jedné strany. Já jsem velmi rád, že tato podmínka už dávno zmizela z Ústavy České republiky. Ale pokud se pan ministr Svoboda domnívá, že tato vláda má jakousi vedoucí úlohu v České republice a že tady platí, že tato vláda v podstatě ztělesňuje nebo symbolizuje nebo je totožná s Českou republikou, tak se samozřejmě velmi mýlí. Tato vláda stejně jako každá vláda je pouze dočasným jevem v politickém životě toho kterého státu. Začíná volbami a končí nějakými jinými volbami.
Takže slova o tom, že jsme žalovali na Českou republiku nebo že jsme podrývali její postavení, já musím naprosto rezolutně odmítnout. Musel bych tady začít spekulovat o tom, jestli to není náhodou vláda, která svým neustálým zadlužováním této země, jehož si už povšimla i Evropská komise, nepodrývá pozici České republiky právě uvnitř Evropské unie. Pokud se pan ministr řečnicky otázal, jaká bude reakce francouzského nebo německého nebo nějakého jiného velvyslance na ten dopis, co si asi pomyslí o České republice, tak já mu to mohu říci. Já si troufnu odhadnout, jaká bude reakce takového nebo onakého velvyslance. Reakce a to, co on napíše do svodky, bude velmi jednoduchá. On tam napíše, že Česká republika má mimořádně neschopnou vládu, má mimořádně neschopného premiéra a má především mimořádně neschopného ministra zahraničí, který si nedokázal ani zajistit podporu nejsilnější opoziční strany pro tak důležitou věc, jako je jednání o evropské ústavě. To tam asi bude, pane ministře, napsáno ve svodce velvyslance. (Potlesk poslanců ODS.)
Pan ministr se ještě vyjádřil v tom smyslu, že nezná žádnou jinou evropskou zemi, kde by se něco podobného stalo a kde by vláda byla opozicí tímto způsobem zpochybněna. Já na to mohu odpovědět pouze jedním jediným způsobem, který už jsem tady řekl. Já neznám v Evropě jednu jedinou vládu, jednoho jediného ministra zahraničí, který by byl natolik neschopný, že by si nezajistil podporu parlamentní opozice, nebo alespoň výrazné části parlamentní opozice, pro tak důležité věci, jako je například jednání o evropské ústavě. Protože jiní ministři zahraničí byli schopnější a komunikovali se svou opozicí a její podporu si zajistili, potom samozřejmě takovým ministrům ani případná prohra v evropských volbách nebo v jakýchkoliv jiných volbách nemůže uškodit, protože jejich mandát neoslabí, protože jejich mandát není založen pouze na úzké vládní většině, ale je založen na průřezové podpoře politického spektra. Protože pan ministr Svoboda to neumí, nebo nechce, nebo obojí, tak to prostě v České republice jako v jediné zemi Evropské unie vypadá jinak. To není vizitka práce parlamentní opozice. To je vizitka práce této vlády, to je vizitka práce předsedy této vlády a to je vizitka práce především ministra zahraničí této vlády.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Teď faktická poznámka pan kolega Holáň, poté pan poslanec Jičínský, Exner a Mládek.
Poslanec Vilém Holáň: Vážené kolegyně a kolegové, moje faktická poznámka spočívá v dotazu na zpravodaje, na kolegu Zahradila, v této věci.
Mně se jeví, že je rozpor v tvrzení, která říkal zde, která jsou obsažena v dopise - ten dopis je dokonce podle mého názoru velmi nekorektní - a v tom, co říkal den před volbami a co je zveřejněno v Právu z 10. 6. Tam dostal otázku: Je reálné, aby Česko v unii znemožnilo jednání proto, že si ODS postaví hlavu? A kolega Zahradil odpovídá, abych řekl, velmi státnicky. Česko rozhodně nemůže zůstat jedinou zemí, která by eventuálně ústavu zablokovala. Určitě by to nebylo záležitostí jakékoliv jedné země. Takže tato otázka je opravdu velmi hypotetická. Domnívám se, že ohledně ústavy nás čeká ještě velice zajímavý vývoj. Ale abych se vrátil k původní otázce: určitě si nemyslím, že Česká republika může zarazit něco, na čem by se shodli všichni ostatní. Jakkoliv je to legislativně možné, politicky by to bylo neprozíravé.
Co tedy s tím rozporem?
Místopředseda PSP Ivan Langer: Na jasnou otázku zřejmě jasná odpověď.
Poslanec Jan Zahradil: Nevím, pane kolego, v čem jste našel rozpor. Ke slovům, která jsem řekl pro deník Právo a která vy jste citoval, já se samozřejmě hlásím i dnes, ale to nemá nic společného s tematikou, kterou tady probíráme. My tady probíráme postoj vlády vůči Mezivládní konferenci. My tady probíráme způsob, jakým vláda konstruovala svůj mandát. My tady probíráme, jestli se vláda chovala odpovědně a prozíravě, nebo naopak neodpovědně a neprozíravě. To nemá nic společného s tím, jak a jakým způsobem bude, nebo nebude probíhat ratifikace, jakým způsobem se nakonec ve finále Česká republika nebo česká politická reprezentace, která v té době bude v České republice vládnout, postaví k evropské ústavě. To s tím nemá vůbec nic společného a žádný rozpor v tom tedy není.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Pane poslanče Jičínský, kdo si počká, ten se v parlamentu možná dočká. Takže v tuto chvíli má slovo s přednostním právem vystoupit premiér, poté faktická poznámka pana kolegy Holáně, pak vidím přihlášku pana ministra Svobody a pak snad tedy konečně kolega Jičínský.
***