(10.30 hodin)
(pokračuje Titz)
Ale jelikož tato letadla nejsou dnes k dispozici a jelikož jejich dnešní letadla Draken skutečně dosluhují, tak se Rakušané rozhodli, že si pronajmou od jiného neutrálního státu, a to Švýcarska, letadla Northrop F-5. Pronájem je domluven na pět let. Za čtyři až pět let tato letadla Švýcarsku vrátí a převezmou si letadla čtvrté generace Typhoon, takže tato změna, vycvičení pozemního personálu, vycvičení leteckého personálu, infrastruktura a podobně, se v Rakousku nějakým způsobem provede, možná se i vyplatí, nebo rozhodně nepovede k tomu, že by se Rakousko zhroutilo.
Já si myslím, že tento argument, že po deseti letech můžeme uvažovat o něčem jiném, nemá příliš velkou sílu.
Dovolím si uvést ještě něco jiného. Kdybychom se rozhodli pro letadla F-16 verze A, B v úpravě MLD od letectva Belgie nebo Nizozemí, resp. bez této modernizace od USA, tak bychom se vzhledem k tomu, že jde o olétaná letadla již dnes, zhruba za deset let ocitli před řešením této situace znovu, takže bychom se po deseti letech v případě této volby nutně museli rozhodovat pro letadla nová.
Tady si dovolím uvést příklad Polska, které nešlo touto cestou, přestože si zvolilo F-16, ale ve verzi C a D blok 52+, to znamená, že Poláci se rozhodli pro letoun, který mohou opravdu provozovat těch 30 let, přestože jeho aerodynamická koncepce je z let sedmdesátých a lze tato letadla označit z aerodynamického hlediska - nemyslím z hlediska avioniky a podobně - za letadla třetí generace.
Můj předřečník se zmínil o letounu F-35 Joint Strike Fighter. Jistě zaznamenal, že se v USA začíná vést velmi vážná debata o tom, že se tento letoun zřejmě nebude vyvíjet ve všech třech, resp. čtyřech variantách a že možná dojde k částečnému, možná i k úplnému zrušení tohoto projektu. Nebylo by to poprvé. USA například zrušily projekt dvoumachového bombardéru s měnitelnou geometrií křídel B-1A a zůstaly jen u modifikace B-1B. Všechny tyto záležitosti mohou nastat, a spoléhat na to, že něco bude za deset let nebo za patnáct let, je samozřejmě ošidné.
Je pravdou, že letoun F-16, F-18 je vyzkoušen v boji, a já si dovolím říci, že v tom boji bezesporu velmi dobře obstál. Avšak samozřejmě jakákoliv nová věc, ať je to Joint Strike Fighter, ať je to Superhornet, Rafale, Eurofighter-Typhoon nebo Gripen, do bojů zasáhnout nemohla. Ale prosím, žádné letadlo, které posléze zasáhlo do bojů ve druhé světové válce, před ní - s výjimkou Messerschmittu 109 v kampani legie Kondor ve válce ve Španělsku - nikdy do války nezasáhlo, a přesto nakonec válku nad messerschmitty vyhrálo.
Já si myslím, že by se o této věci dalo mluvit ještě moc a moc, ale v této souvislosti z tohoto místa si dovolím připomenout, že na tomto místě mluvil tehdejší předseda Sněmovny Václav Klaus o tom, že by Sněmovna do problému nadzvukových letadel pro Armádu ČR zatahována být neměla, že je to záležitost vlády, a ať si tedy vláda rozhodne. Tenkrát se skutečně také o letadlech jako takových nemluvilo, tenkrát se mluvilo o financování nákupu nadzvukových letadel.
Vidíte, že tento problém je problémem, i co se týká vztahu vláda - Sněmovna, nebo obecně Parlament, protože se v té záležitosti má právo vyslovit také Senát. Problém to je, měli bychom si to ujasnit a měli bychom si to ujasnit i do budoucna. Já nesdílím obavy z toho, že Armáda ČR ze svého rozpočtu - a teď bych uvedl velice sumární číslo - 50 mld. ročně rozděluje tento koláč zhruba na tři části, na polovinu, to jsou mandatorní výdaje, polovina té zbývající poloviny, tedy čtvrtina jde na výcvik a poslední čtvrtina by měla jít do investic. Já si myslím, že nadzvuková letadla jsou investice a další modernizace naší armády jsou investice. Je otázka, jakým rychlým způsobem naši armádu modernizovat, jak dalece se shodnout na tom, kolik let provozovat, a teď mi dovolte trochu slangový výraz, trochu staré železo, a tím velmi rozumně, velmi intenzivně tu čtvrtinu onoho finančního koláče investovat do modernizace Armády ČR.
Já přeji této Sněmovně, aby se debatám o obraně a bezpečnosti nevyhýbala, přeji také našemu výboru, aby se jim nevyhýbal, a to i formou seminářů, a abychom se snažili v této věci být skutečně na výši doby a také na výši naší odpovědnosti vůči našim občanům, kteří nám dali jakousi důvěru. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Titzovi. Hovořit bude pan poslanec Turek a připraví se pan poslanec Vymětal.
Poslanec Radim Turek: Děkuji. Pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, páni poslanci, já se také bohužel musím připojit k svému předřečníkovi v tom, že jsem měl problém s vnímáním projevu pana ministra, takže je možné, že otázky, které později položím, byly zodpovězeny a já jsem jim také příliš nerozuměl.
Já si myslím, že je třeba také tím, co zmínil pan kolega Nečas, kdy šmahem obvinil celou vládní koalici, že je zodpovědná za to rozhodnutí, já si myslím, že to z jeho strany není fér, a nakonec i slova kolegy Titze dokládají, že i v sociální demokracii je široká názorová pluralita a že snaha vést skutečně sofistikovanou debatu, a to jak na půdě poslaneckého klubu, tak především na půdě výboru pro obranu, se vedla vždy, a určitě to nebyli jen opoziční poslanci, kteří zasahovali do debaty a kteří chtěli znát skutečné záměry resortu Ministerstva obrany.
Také bych odmítl to, že nebyly nikdy zpracovány skutečné alternativy pro pořízení nadzvukového letectva. Ty alternativy tady byly, dokonce zde některé jak kolega Titz, tak kolega Nečas vyjmenovali. Alternativy byly, počínaje tou, že nebudeme mít nic, až po alternativu, že si něco na přechodné období pořídíme. Dokonce se nabízely síly ze západní Evropy, které měly přebytek těchto letounů, ať už to byly F-16, nebo Tornada. Nakonec nabídka MiG-29 skutečně na stůl do České republiky dorazila, byla to nabídka za 1 euro, s tím, že je to přechodové období. Myslím si, že dorazila v listopadu 2001.
Tady bych se zastavil také u toho, že tady padá odpovědnost i na Generální štáb, na resort Ministerstva obrany, který v tuto chvíli tuto nabídku kvalitně nezpracoval, neposoudil její použitelnost a užitečnost pro Českou republiku. Spadla prostě pod stůl, a dnes se pouze vyjadřujeme k tomu, že byla učiněna nabídka před dvěma třemi lety a dnes je to pasé. Je to sice pravda, nicméně tuto nabídku posléze využil jiný členský stát NATO.
***