(15.20 hodin)
(pokračuje Gross)
To je reforma, kterou bude muset zvládnout má produktivní generace, generace možná o trochu starší, ale lidí, kteří jsou schopni se dnes sami o sebe postarat. Tuto sociální skupinu, o které hovořím, si myslím, že je zapotřebí oslovit tímto jediným základním slibem, touto jedinou základní garancí, která samozřejmě je v programovém prohlášení vlády promítnuta i v tom, že se zavazujeme k pravidelné valorizaci starobních důchodů, resp. všech důchodů, tak abychom - a to zdůrazňuji - pomalu, ne žádným dramatickým skokem, protože na to nemáme, zvyšovali kupní sílu dnešních důchodců.
Poslední takovou skupinou, o které bych se chtěl zmínit, jsou rodiny s dětmi. A mám na mysli rodiny s dětmi i ty neúplné, protože někdy se tyto věci do značné míry posuzují pouze pro ty klasické rodiny, tak jak si je většina naší společnosti představuje. Tady se vláda snaží reagovat především na nepříznivý demografický vývoj, i když v posledním roce jsme zaznamenali po mnoha posledních letech první pozitivní impuls, což si myslíme, že je mimo jiné - a to zdůrazňuji - i výsledkem toho, že v poslední době politická reprezentace o tomto tématu nejen více hovoří, ale také přichází s některými konkrétními kroky, které těmto našim spoluobčanům pomáhají zvládat dnešní složitou situaci.
Jsem přesvědčen, že mnozí mladí lidé chtějí mít děti, nicméně jsou velmi odpovědní a bojí se, zda tuto náročnou úlohu zvládnou, a bojí se toho, jestli jsou schopni vytvořit pro své potomky solidní životní podmínky tak, aby nebyli v nějakých těžkých stresových životních situacích, že takovouto základní úlohu otce nebo matky nezvládají. A myslím si, že i v budoucnu bude vždy platit, že dítě bude svým způsobem ekonomickou zátěží. A tady vláda nemůže slibovat věci, které by znamenaly úplné popření tohoto faktu. Nicméně tato zátěž musí být zvládnutelná pro mladé lidi a musí být zvládnutelná tak, aby radost z toho, mít děti, bylo něco, co jednoznačně vykompenzuje ty obavy, které dnes řada mladých rodin zažívá z toho, jestli si může dovolit mít jedno, nebo dvě, či tři děti.
A proto vláda přichází s několika konkrétními kroky, kterými chce navázat na to, co se v této oblasti udělalo, a chce těmto našim spoluobčanům, o kterých si myslíme, že skutečně jsou bez nadsázky budoucností tohoto státu a tohoto národa, pomoci zvládnout to, aby zakládali rodiny a měli děti. Je to nejen oblast novomanželských půjček, která byla hodně diskutována, která by zřejmě mohla dosáhnout až výše 300 tisíc korun a mohla by mít také v sobě zakomponovaný určitý bonus za narozené dítě. Je to i ta oblast příspěvku tisíce korun na prvňáčka. Je to ale také oblast slevy na dani na dítě, je to také oblast, která je zahrnuta ve společném zdanění manželů s dětmi.
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, ty oblasti, o kterých hovořím, nejsou žádným populismem. Lidé v České republice nejsou hloupí, a jestli si někdo myslí, že se nechají koupit nějakými sliby nebo nějakými tisícikorunami, tak je to podle mého názoru nesmysl a je to podceňování těchto lidí, kteří v České republice žijí. Je to odpovědný přístup vlády, je to solidarita a pomoc vůči těm, kteří přes nejlepší vůli si již v tuto chvíli sami pomoci nemohou. Je to úcta vůči těm, co celý život poctivě pracovali, a je to investice do budoucnosti tohoto národa.
Vážené dámy, vážení pánové, paní poslankyně, páni poslanci, mí kolegové z vlády České republiky. Jsem sociální demokrat a budu v této vládě především sociálním demokratem, protože vize moderního sociálního státu, který vychází ze sociálního smíru, je lidská a solidární a odpovídá, myslím si, že nejen mým hodnotovým prioritám, které se snažím prosazovat. Není to ani zaopatřovací ústav, který vytváří prostředí pro zneužívání solidarity. Není to ani stát, který by nechal na holičkách ty, kteří se ne vlastní vinou dostanou do složitých životních situací. Je to stát, kde všichni musí mít šanci se prosadit, i když výchozí startovací čáru nemáme všichni jednotnou. Chci, aby v České republice - a věřím, že to je cílem nás všech - bylo stále méně lidí, kteří jsou v sociální tísni, aby se ze zaměstnanců a živnostníků mohla vytvářet početná střední třída a aby neplatilo, že bohatí budou ještě bohatší a chudí budou ještě chudší, resp. aby toto neplatilo společně. Mně nebude vadit, když bohatí budou ještě bohatší, ale bude mi velmi vadit, když chudí budou reálně ještě chudší.
Myslím si, že zvláště mladá produktivní generace musí získat větší prostor pro elán, protože je nadějí jak pro děti, tak je nadějí i pro ty, kteří v současné době již mají svůj produktivní věk za sebou.
A chci vám také říci, že - obrazně řečeno - půjdu dům od domu, abych získal důvěru veřejnosti vůči této vládě a programu, se kterým přistupujeme, a to vedle toho, že samozřejmě z hlediska formálního žádám jménem vlády v tuto chvíli i Poslaneckou sněmovnu o to, aby této vládě důvěru vyslovila. Myslím to, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci a vážené dámy a pánové, upřímně. A to i s vědomím toho, že jak Česká strana sociálně demokratická, tak i naši koaliční partneři budou v roce 2006 podrobeni tomu, že veřejnost zhodnotí, co se nám z těchto slibů podařilo a co se nám nepodařilo. A myslím si, že s tímto přístupem je jediná možná cesta, jak postupně se snažit obnovovat důvěru české veřejnosti vůči politice, i když si ji někdy možná sami trošku kazíme.
Česká republika je součástí Evropské unie a myslím si, že je naším základním úkolem, abychom si to nejen uvědomili, ale abychom také v rámci toho, co již Evropská unie dokázala, a abychom v rámci toho, co již dokázali vyzkoušet a prosadit naši partneři v zemích Evropské unie, tak abychom v mnohých případech neobjevovali kolo, když už to kolo bylo dávno v minulosti objeveno. A musíme se umět v tomto směru i v mnoha případech inspirovat.
Vážené paní poslankyně a vážení páni poslanci, myslím si, že v České republice není důvodu ke skepsi, že v České republice není důvodu k tomu, abychom měli strach z budoucnosti. Česká společnost je velmi bohatá, a přes řadu problémů, které máme, si myslím, že bychom všichni měli mít důvod k optimismu, a já se budu snažit, doufám, že i společně s vámi, nebo alespoň s většinou z vás, tento optimismus v České republice šířit, protože je to oprávněné a je to něco, co nás spíše posune dopředu než neustálé upozorňování na problémy, které mnohdy - a skoro si troufám říci častěji - nepřijdou, a šíření toho, co kdysi prezident Václav Havel nazval blbou náladou.
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dámy a pánové, již jsem řekl, že věci, se kterými vláda předstupuje, sliby, které vláda prezentuje, programové prohlášení, které se budeme snažit realizovat, myslím velmi upřímně. A k tomu chci říci jednu věc. Jestli budu mít možnost být předsedou vlády České republiky, tak to vnímám jako obrovský závazek vůči všem 10 210 200 občanů České republiky, kteří, alespoň podle posledních údajů, na území České republiky oficiálně žijí. Je to upřímný slib, upřímný závazek, který dávám nejen za sebe, ale za celý vládní tým, který se v tomto týmu bude snažit hrát tak, aby se nikdy nemusel před občany České republiky stydět a bát se, že až někam předstoupíme, tak nebudeme schopni se podívat lidem do očí a skládat účty z naší vládní politiky.
***