(16.30 hodin)
(pokračuje Němcová)
Veřejnost však chce vědět, kam která vládní strana míří, co je pro ni zásadní, co méně a co přenechá jiným. Veřejnost má znát názor vlády na hloubku na časování reforem důchodového systému, zdravotnictví či například justice. Chceme znát hlavní priority vlády a zřetelnou cestu, která k jejich uskutečnění povede.
Co tím myslím? Uvedu jediný příklad. Kompromis kompromisů v tématu smlouvy se Svatým stolcem. Co vlastně obsahuje věta vládního prohlášení, že vláda si je vědoma potřeby existence smlouvy s Vatikánem? Znamená to, že ji připraví? V jaké podobě? Kdy nám ji předloží? Jak mohu já jako opoziční politik nebo i vy, koaliční politici, vědět, že nám bude smlouva vyhovovat? Jak máme dát vládě důvěru? Nevíme, zda to bude podobný text, který sněmovna před rokem zamítla, nebo to bude text úplně jiný, a nevíme, v čem bude jiný. Co je cílem vlády v této větě? Jenom to, že si je vědoma potřeby existence smlouvy? To je velmi malá ambice.
Nyní několik poznámek k některým pasážím vládního prohlášení. Nechápu, proč vláda pomíjí největší současné téma, proč slibuje referendum o přijetí Smlouvy o Ústavě pro Evropu, a vůbec se přitom nezabývá myšlenkou na naši ústavu a na změnu volebního systému. Je přece nad slunce jasné, že právě volební systém brání vzniku silných vlád, které mohou po vyhraných volbách důsledně prosazovat svou představu o životě v naší zemi. Bez této změny budou dál pokračovat slabé kompromisnické vlády a sebelepší program prosazen nebude.
Nevím také, proč vláda slibuje podporu malého a středního podnikání a ani nenaznačí, jak by měla vypadat. Jak jí mám věřit, když na ústředním výkonném výboru sociální demokracie pan premiér prohlašuje: "Jsme sociální demokraté a naším úkolem je podpora odborářů stokrát či tisíckrát víc než podnikatelské sféry." Pan předseda KDU-ČSL Kalousek řekl, že stojí za tím, že podpora podnikatelské sféry je dostatečně zřetelně a jasně ve vládním prohlášení popsána a že je jedním z cílů této vlády. Zajímalo by mě, jak se vyrovná s konstatováním premiéra, které jsem mu právě přečetla.
Ve vládním prohlášení v kapitole Veřejné finance nalezneme větu: "Vláda dokončí harmonizaci zdanění tabákových výrobků na úroveň minimální sazby platné v Evropské unii." Harmonizace sazby rovná se zdražení, přeloženo do češtiny, ale zdražení není pěkné slovo. Harmonizace, to je takové příjemné, libě znějící. Odvážná vláda by se však harmonizací neoháněla.
V téže kapitole najdeme další nástrahu. Krajům a obcím vláda vzkazuje, že posílí monitoring jejich hospodaření, ale tento monitoring a regulace nenaruší rozpočtovou autonomii krajů a obcí. Jak bude stát regulovat kraje a obce a zároveň dokáže nechat jim volné ruce? Tak co bude regulovat? Jak? Proč to tam vláda vůbec píše?
Kapitola Rodinná politika přichází se starým trikem. Vláda se zavazuje, že prosadí bezplatný pobyt dětí ve věku nad pět let v mateřských školách. Jak to bezplatný, když evidentně dítě ve školce něco stojí a někdo to musí zaplatit? Nebudou to platit rodiče přímo, ale rodiče nepřímo, z daní. Vláda má snížit daně, a rodiče by měli na školku. Bezplatné není nic a vláda, která něco takového tvrdí, vládnout nemá.
V kapitole Bydlení vláda neřeší, jak se postaví k velké vlně žalob na Ministerstvo financí, které vlastníci domů s regulovanými nájmy spouštějí, a se státem se chtějí soudit i ve Štrasburku. Nyní je podána zhruba stovka žalob a i Ústavní soud kritizuje stát, že přenáší svoji odpovědnost na vlastníky domů. Vláda se tváří, jakoby nic.
Kapitola Zaměstnanost. Čteme blábolivou větu: "Dosažení plné efektivní zaměstnanosti je strategickým cílem vlády ve smyslu evropské strategie zaměstnanosti." Nezaměstnanost za vlády sociální demokracie, tedy za vlády, jejímž významným členem vždy byl současný premiér, zlomila všechny rekordy. Recept na tuto bolest programové prohlášení nepřináší. Opravdové a viditelné snížení daní a zlepšení podnikatelského prostředí, které jediné může vytvářet nová perspektivní pracovní místa, se nechystá. Jestli vláda zavírá oči před tím, že poprvé po deseti letech klesl počet živnostníků, že počet nezaměstnaných je na konci druhého čtvrtletí letos o 35 tisíc osob vyšší, než tomu bylo vloni, že vláda zvyšuje cenu práce, a tím snižuje její nabídku, cesta k vyřešení tohoto ambiciózního cíle je zavřená.
Cenu práce v této zemi drží vláda v nejpřísnější tajnosti. Návrhy ODS, aby všechny daňové a pojistné odvody byly uvedeny na výplatních páskách, vláda odmítá. Ví, proč se bojí - nemohla by i nadále dělat ze zaměstnavatelů krvavé upíry, kteří do systému platí nejméně. Nikdy totiž nemluví o tom, že podnikatelé platí obrovské částky také za své zaměstnance a ne pouze za sebe. Kdyby každý zaměstnanec viděl jasně na výplatní pásce, kolik si z jeho práce stát bere, začal by se více starat, co s těmito penězi stát dělá. A to vláda nepotřebuje!
V kapitole Školství se nedovíme nic o tom, jak posílit tuto kapitolu, když podle informací ministryně školství chybí našim vysokým školám zhruba deset miliard korun. Přesto vláda zásadně odmítá možnost školného v jakékoliv formě. Dosavadní politikou je už nyní vysokoškolské vzdělání pro velký počet uchazečů nedostupné. Pro naši konkurenceschopnost je to zásadní překážka. Vláda ji vyřešit neumí.
Do oblasti justice se promítá časté střídání ministrů a to ji samozřejmě na nohy postavit nemůže. Naše justice je nemocná a vedle příčin, jakými jsou soudní průtahy, přehazování případů mezi soudy, platí i kritika do vlastních řad. Přijímáme nesmyslné množství nedokonalých a stále se měnících zákonů. ODS na tento stav dlouho upozorňuje a hledáme u vás pochopení a snahu po změně. Jinak justici ani vymáhatelnosti práva nepomůžeme. Prázdná gesta si již naše země dovolit nemůže.
V oblasti vnitřní bezpečnosti postrádám pokus vlády o nápravu jevu, který je nebezpečný. Jde o odposlechy. V roce 1999 bylo našimi soudy schváleno 3000 odposlechů, v roce 2003 to již bylo třikrát tolik, tedy 9000. Vláda říká ve svém prohlášení, že pokládá za svůj úkol zdokonalování existujícího systému koordinace zpravodajských služeb. Bude-li mít vláda ve svých službách další specialisty, jako je odvolaně-odstoupivší šéf úřadu vlády Přibyl, mám vzkaz pro všechny, kteří telefonují: vláda vám naslouchá.
Vážené kolegyně a kolegové, na závěr zopakuji, co mi ve vládním prohlášení chybí a co musí chybět každému, kdo touží po zlepšení života v naší zemi.
1. Chybí mi závazek vlády na změnu volebního systému, tedy vyřešení politického patu, ve kterém se dlouhodobě nacházíme a který brzdí veškerý náš budoucí rozvoj.
2. Vadí mi, že těžké, ale nutné reformy chce vláda pouze připravit k diskusi či pro vládu příští.
3. Vadí mi způsob uplatněný v obsazování postů. Nikoliv soutěž myšlenek, ale hledání trafik pro ty, kteří se budou hodit nebo naopak by mohli dělat problémy.
4. Vadí mi vágní sliby podpory rodiny a pokračování korumpování našich občanů vládou. V červnu tisícovka pro důchodce a něco pro děti, nyní tisícovka na pastelky. Podle propočtů ekonomů by vláda na část svých slibů musela mít dalších nejméně 20 miliard korun ročně. Neříká nám, kde je chce vzít.
5. Vadí mi, že Ministerstvo financí i Ministerstvo pro místní rozvoje nezvládly přípravu na čerpání peněz z evropských fondů. Přitom letos odvedeme do evropské pokladny téměř 17 miliard korun.
6. Vadí mi, že vláda nemluví jasně o privatizacích státních podniků a o tom, jak s prostředky hodlá naložit. Pan premiér zde zmínil, co chce udělat s případnými penězi z prodeje ČEZu, ale o dalších prodejích nepadlo ani slovo.
7. Vadí mi zkrátka to, co ve svém provolání v červnu napsali členové sociální demokracie svému vedení. Cituji: "Kritizujeme ústup vlády od reformy důchodové a reformy zdravotnictví, systémové chyby v reformách státní správy a veřejných financí, prudký růst státního dluhu a růst nezaměstnanosti, nerovné podmínky pro tuzemské a zahraniční investory.
***