(20.00 hodin)
(pokračuje Pospíšil)
Jestli tomu tak je, či není, to je pouze můj odhad, to ukáže až budoucnost.
Určité obavy ve mně vyvolává, co se týče justice, ustanovení, že má dojít k jakési změně dohledových oprávnění, resp. že dohledová oprávnění vůči soudům budou zaměřena na významnější snížení neskončených soudních věcí a na dosažení potřebné rychlosti a plynulosti soudního řízení. Ptám se tedy: Současná dohledová oprávnění tímto směrem nejsou realizována? Nebo ona dohledová oprávnění budou reformována a měněna? Pokud ano, pak by podle mého názoru tato věc měla být v programovém prohlášení více rozpracována, protože ona forma dohledu je velmi citlivé téma. Musíme respektovat nezávislost justice. Musíme proto velmi vážit, nakolik případným dohledem do této nezávislosti nezasahujeme. Proto by to mělo být podrobněji rozpracováno v programovém prohlášení vlády.
Nyní, když dovolíte, poté co jsem poukázal na některé obecnosti, několik konkrétností, kde poukáži na to, že vláda odstupuje od svých původních slibů. Budu rychlý, budou to pouze dvě konkrétnosti.
Za prvé zákon o konkursu a vyrovnání. Musím říci, že vláda sociální demokracie v posledních dvou letech předvedla ostudný proces, ostudnou přípravu nového zákona o konkursu a vyrovnání. Neustálé změny v rovině těch, kteří připravovali tento zákon, neustálé změny koncepcí, neustálé sliby, neustále nové a nové termíny dokončení prací na této kodifikaci. Poslední termín, který zde řekl bývalý premiér Špidla, byl termín září tohoto roku. V zásadě máme září tohoto roku. A máme zde hotový kodex? Říkám, že nikoli. Máme zde pouze obecný slib, který si vám dovolím ocitovat. Slib říká: Vláda zároveň zahájí diskusi s relevantními politickými silami o způsobu řešení právní úpravy úpadku vzhledem k výše uvedenému záměru vlády předložit rozsáhlejší novelu - prosím novelu, nikoli nový kodex - stávajícího zákona o konkursu a vyrovnání a k současně předložené rozsáhlé poslanecké novele zákona o konkursu a vyrovnání. Bohužel, dámy a pánové, z programového prohlášení vlády nevyplývá, zda vláda má v úmyslu předložit nový kodex. Podle mého názoru spíše z toho vyplývá, že opět půjdeme cestou nějakých novel, nikoli nové kompletní právní úpravy.
Dámy a pánové, stejně tak bylo ustoupeno od slibu, který se týkal nových soukromoprávních kodifikací. Špidlova vláda a její ministři jasně říkali, že v tomto volebním období by měl být přijat nový občanský zákoník. Co říká tato vláda v programovém prohlášení? Říká opět neurčitým termínem, že bude dokončena odborná diskuse, že tento zákon bude projednáván v příštím volebním období. Osobně by mě zajímalo, že ona odborná diskuse obsahuje, jestli je to připomínkové řízení. Či jak jinak může vláda do odborné diskuse zasáhnout? Nicméně výsledek je jasný. Nový kodex v tomto volebním období bohužel na půdě Parlamentu projednáván nebude.
Když dovolíte, závěrem chci říci, že jediné potěšitelné v této kapitole je to, že vláda chce pokračovat v reformě obchodních rejstříků, že upustila od své původní blamáže reformovat obchodní rejstříky tím, že zřídíme nový úřad, že zřídíme tzv. rejstříkový úřad, že pochopila, že podstatné není, kdo vykonává agendu obchodních rejstříků, ale jak rychle ji vykonává a jak toto řízení zatěžuje občana, který žádá stát, aby mu velkoryse povolil podnikat. Doufám, že alespoň na tomto bodu najdeme v případě, že vláda dostane důvěru, shodu, že aspoň v rovině obchodního rejstříku tato Poslanecká sněmovna zlepší právní prostředí České republiky. Ostatně reforma obchodních rejstříků poté, co vláda nebyla schopna vypracovat vlastní, byla zpracována experty ODS. Je v tuto chvíli v projednávání v Poslanecké sněmovně a bude v nejbližších dnech projednávána ve výborovém programu jak ústavněprávního výboru, tak výboru hospodářského. Doufám, že alespoň na věci, která je snad všeobecným blahem, bude dosažena určitá shoda.
Dámy a pánové, co říci závěrem? Doufám, že jsem dostatečně odůvodnil základní tezi, že programové prohlášení na úseku práva a justice je bohužel prázdným papírem, který obsahuje pouze obecné teze všeobecného dobra, co bychom všichni chtěli, ovšem není řečeno, jak toho dosáhnout. Mám bohužel obavu, že tato vláda pro české právo, pro český právní řád, pro českou justici bohužel neudělá ničeho, že české právo a zvláště česká justice dále bude na chvostu. Že bohužel někteří naši občané, kteří jsou nuceni střetávat se s českou justicí, dále budou podrobeni tomu, že některé naše soudy soudí neefektivně, nekvalitně a pomalu. Předem říkám, že to není vina českých soudů, ale z velké části je to vina exekutivy, která není schopna jim připravit kvalitní podmínky.
Dámy a pánové, toto je důvod, proč z věcných důvodů - nikoli z politických - nemohu této vládě dát důvěru, proč nemohu hlasovat pro to, aby důvěra byla této vládě vyslovena. Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Nyní má slovo paní poslankyně Kateřina Konečná, připraví se pan poslanec Walter Bartoš, poté pan poslanec Tomáš Vrbík.
Poslankyně Kateřina Konečná: Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové, ráda bych začala tam, kde pan premiér skončil. Připomnělo mi to, když řekl, že není důvod ke skepsi. Je to to jediné, v čem s ním souhlasím. Mandát této vlády bude totiž trvat maximálně dva roky a to mě uklidňuje.
Nyní trochu vážně. Takřka přesně po dvou letech je nám předkládáno vládní prohlášení a jsme žádáni o vyslovení důvěry vládě. Věřím, že pouhou technickou závadou se stalo, že na webové stránce Úřadu vlády najdete informace a vládní prohlášení všech vlád Československé republiky i České republiky - kromě jednoho: vládní prohlášení vlády premiéra Vladimíra Špidly. Nenajdete tam dokonce ani seznam členů této vlády. Skoro si myslím, že je to příznačné. Staronová koalice by možná také ráda zapomněla na dva roky svého vládnutí.
Při konfrontaci vládního prohlášení Špidlovy vlády a vlády premiéra Grosse lze na první pohled konstatovat jedno. Nová vláda má o jednoho ministra více a její vládní prohlášení o jednu kapitolu více. Při podrobnějším srovnávání zejména priorit zaujme - alespoň mě - především následující.
Staronová koalice zřejmě nikoli náhodou vypustila ze svých priorit posílení účasti občanů na rozhodování. Vláda se sice zavazuje, že k přijetí tzv. evropské ústavy prosadí zákon o referendu, ale to je také poslední zmínka o posílení přímé demokracie a rozhodování občanů. Máme za sebou zkušenost tzv. objektivní kampaně před referendem o vstupu České republiky do Evropské unie. Občané se mnoho objektivních informací nedozvěděli, jak se ukázalo a ukazuje v dnešním období. A nová vláda neříká, jakým způsobem chce občany informovat o tak hlubokém zásahu do jejich práv, jakým nepochybně evropská smlouva je. Není ani zmínka o tom, že jde o dokument, který je kriticky přijímán napříč celým evropským politickým spektrem. A to vše bude zřejmě svěřeno do rukou staronového ministra zahraničních věcí, který nám své představy o objektivní informovanosti nejen v otázkách Evropské unie, ale i v oblasti zahraniční politiky jako celku již dva roky předvádí. Ostatně vypovídací hodnotu má i to, že vláda se ve svém prohlášení neobtěžuje tento dokument alespoň na jednom místě správně nazvat, tedy že jde o Smlouvu o založení Ústavy pro Evropu.
Po pravdě řečeno, jediným oprávněně vypuštěným bodem z priorit vládního prohlášení tak zůstalo jen konstatování o tom, že Česká republika směřuje do Evropské unie, protože v ní už jsme.
Od přijetí do Evropské unie to má tato euronadšenecká vláda horší. Musí hledat nové srozumitelné evropské cíle, nástroje k jejich naplnění a hlavně způsob, jak o jejich správnosti přesvědčit občany. S tím posledním - jak vidno z vládního prohlášení - si příliš starostí nedělá.
V koaličním prohlášení z roku 2002 byla zahraniční politika státu nazývána jako vyvážená s důrazem na zapojení do boje proti mezinárodnímu terorismu a patřila mezi vládní priority. V předkládaném vládním prohlášení zahraniční politika z priorit takřka vypadla, což však nemusí být ještě katastrofální chyba.
***