(12.00 hodin)
(pokračuje Vymětal)
Poskytování technické pomoci zřejmě vychází z nařízení Rady EU, kde se říká, že technická pomoc zahrnuje též ústní formu pomoci. Nedovedu si dost dobře představit, jak by se prokazovalo, zda ústně někdo poskytl technickou pomoc. Věnují se tomu i další odstavce. Myslím si, že i toto je velmi závažná otázka, kterou je třeba diskutovat, než přijmeme zákon.
V § 12 o poskytování pomoci se v odst. 4 písm. b) na konci uvádí, nebudu říkat, co je napsáno předtím, ale něco o zbrojním embargu uvaleném závaznou rezolucí Rady bezpečnosti Spojených národů. To samozřejmě není název, tam musí být Organizace spojených národů. To je chyba formální, ale samozřejmě tuto chybu je třeba opravit.
V odst. 5 se uvádí, že individuální vývozní povolení na poskytování technické pomoci nepodléhá celnímu řízení. Poskytovatel informuje ministerstvo o ukončení vývozu. Není stanoveno, do kdy informuje. Za dva roky, za deset let, za sto let? V další větě se uvádí, že poskytovatel je povinen kdykoliv na požádání předložit ministerstvu informace a tak dále. To znamená, že i po sto letech? To je naprosto nepřesná informace, kterou je třeba v definitivním znění zákona upřesnit.
V § 13 odst. 1 se hovoří o tom, že prováděcí právní předpis může stanovit zboží, a tak dále. Ve zmocňovacím ustanovení zmocnění k vydání nařízení vlády k naplnění § 13 odst. 1 bohužel vůbec není uvedeno. To znamená, že to je fatální legislativní chyba, kterou je třeba do zmocňovacích ustanovení doplnit.
Chtěl bych u tohoto návrhu zákona ocenit, že tento zákon překládá dosavadní zákon do češtiny. Místo vývozních a dovozních licencí se budou vydávat vývozní povolení. Velice to oceňuji. Ale bohužel předkladatel nebyl důsledný a v § 14 vede celou pasáž o mezinárodním dovozním certifikátu. - Pane ministře, máme na to krásné české slovo. Může to být přece mezinárodní dovozní osvědčení. Čeština je bohatá, tak nevím, proč bychom jednou měli překládat termíny do češtiny a podruhé tam nechávat cizí slovo.
V tomto paragrafu o mezinárodním dovozním certifikátu v odst. 5 písm. a) se uvádí povinnost žadatele, tedy že žádost musí být doložena výpisem z obchodního rejstříku. Nepíše se koho. Samozřejmě je třeba doplnit dovozce. Dovozce tam není napsaný. Na konci stejně tak je uvedeno úředně ověřenou kopií živnostenského listu. Koho? Dovozce. Musíme to tam doplnit.
V odst. 8 § 14 se na konci uvádí, že dovozce je povinen předložit kdykoliv na požádání ministerstvu nebo kontrolním orgánům podle tohoto zákona záznamy a tak dále. Co to je - kdykoliv? I po sto letech? Je třeba tam zase doplnit v době uchování. Ale ne kdykoliv na věčné časy. Takovéto povinnosti přece dovozcům nemůžeme vůbec stanovovat.
Chválil jsem před malou chvílí, že předkladatel přeložil zákon do češtiny a používá termín vývozní povolení. Mrzí mě, že není opět důsledný, protože v § 16, kde se hovoří o kontrole, na konci odst. 6 se říká v poslední větě, že v případě, že licence byla vydána orgánem - ne, pane ministře, v případě, že povolení bylo vydáno orgánem. Tam není možné nechat licenci. Licence už podle tohoto zákona neexistuje. I toto je třeba ve druhém čtení opravit.
Pokud jde o společná ustanovení § 19, kde se popisují i správní delikty, myslím si, že je chybné, že se tu popisuje v odst. 1 správní delikt právnické osoby, ale nepíší se tady delikty fyzické podnikající osoby. To je třeba samozřejmě doplnit.
V odst. 3 se říká, že odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže správní orgán o něm nezahájil řízení do dvou let, kdy se o něm dověděl, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy byl spáchán. Vzhledem k tomu, že správní delikty se týkají také mezinárodního dovozního certifikátu, alias osvědčení - doufám, že to tak dopadne - kde se říká, že se záznamy uchovávají po dobu nejméně tří let od konce kalendářního roku, ve kterém byl dovoz uskutečněn, tak za deset let už nikdo nemá žádné dokumenty a nikdo nemůže zahajovat žádné řízení, protože nemá na základě čeho. To je rozpor termínů. Je třeba i tuto záležitost upřesnit a doplnit.
Pokud jde o část 6 společných ustanovení § 20, zde je zase součinnost orgánů státu. Myslím si, že je správně uvedeno, kdo všechno se k tomu má vyjádřit. Ale je tu uvedeno, že tyto orgány jsou povinny vydat vyjádření, pokud tomu nebrání zvláštní právní předpisy, a to ve lhůtě do 20 dnů po obdržení žádosti nebo po dohodě s ministerstvem ve lhůtě přiměřeně prodloužené. Kladu otázku: Pane ministře, jak si s tím poradíte, že ve lhůtě ať stanovené zákonem, nebo stanovené ministerstvem vyjádření nebude dodáno, nebude vůbec vydáno? Co s tím potom? Tento případ tam nemáme vůbec postižen. Byl bych pro řešení, aby když se orgán do doby nevyjádří ve stanovené lhůtě, to znamenalo pro ministerstvo, že nemá námitky k udělení povolení. Ale to tam musíme napsat, protože jinak vám to tam zůstane ležet a nevím, jak byste si s tímto stavem poradili.
V odst. 4 se tady hovoří o tom, že Ministerstvo průmyslu a obchodu, Ministerstvo vnitra a Úřad pro zahraniční styky a informace si vzájemně poskytují údaje týkající se řízení o povolení v rozsahu stanoveném - a teď pozor - vzájemnou součinnostní dohodou. Ptám se: To je poprvé, kdy se to tady uvádí? Žádnou vzájemnou dohodu o součinnosti nevidím, ani v příloze. Nevím, co to je. A přitom se tady z toho uvádějí jakési výstupy. Ptám se i pana ministra: Je na světě nějaká dohoda o součinnosti? Nebo je tajná? Nebo se teprve připravuje? To bude asi třeba ošetřit.
V § 21 odvolávka 38 se odvoláváte na zákon č. 13, celní zákon, ve znění pozdějších předpisů. Jde o přímého zástupce. Přímého zástupce už samozřejmě v celním zákoně nemáme, protože to jsme v mezidobí úspěšně vykuchali, takže odkaz na celní zákon je naprosto nepatřičný, ale správný by byl odkaz na celní kodex Evropské unie. Ale to tam bohužel není. Takže i toto musíme opravit.
Ve zmocňovacím ustanovení v § 24, to už jsem uváděl, chybí zmocnění vlády k vydání nařízení k provedení § 13 odst. 1 tak, jak je uvedeno v zákoně.
Poslední moje připomínka je, že nařízení vlády, které je nám předloženo, neobsahuje nařízení vlády k provedení § 3 odst. 1 písm. e), i když v důvodové zprávě zatím vláda říká, že zřejmě v současné době ho nepotřebuje rozpracovávat. Chybí tam provedení § 5 a chybí tam provedení § 13 odst. 1. I takovéto nařízení vlády neodpovídá vlastně textu zákona.
Za tohoto stavu, dámy a pánové, si myslím, že takovýto zákon v prvém čtení v žádném případě nemůžeme schválit. Je to zákon, který se vládě moc nepodařil, je třeba ho pustit do jednání výborů, ale nejsem si zcela jist při tolika chybách, abychom ho spravovali ve výboru.
***