(15.20 hodin)
(pokračuje Pleva)
Chtěl bych, aby pan ministr financí, pokud je zde v budově, ještě odpověděl a dal nám záruku, že dohlédne na korektnost verifikace vynaložených prostředků.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Další pořadí přihlášek je následující - pan poslanec Turek, po něm pan poslanec Býček.
Poslanec Radim Turek: Děkuji, pane místopředsedo. Paní ministryně, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, myslím si, že projednávaná materie, tisk 734, o převodech nemovitostí spravovaných Fondem dětí a mládeže je materie - a možná jste si to někteří neuvědomili - která se projednává na půdě parlamentu Československa a České republiky s určitými přestávkami již dokonce 14 let. Myslím si, že žádný jiný návrh, žádný jiný zákon, žádný jiný materiál se déle než 14 let v této zemi neprojednával. Mimochodem, intenzivněji se začal tento parlament zabývat materií Fondu dětí a mládeže v roce 1997 a následně v roce 1999, kdy byly nakonec Poslaneckou sněmovnou schváleny převody nemovitostí. Chtěl bych tedy toto období určitým způsobem shrnout, protože si to zaslouží, protože není jiná materie, která by byla tak dlouho tady projednávána.
Je pravděpodobné, že dnes se tato Sněmovna naposledy vyjadřuje k bezúplatným převodům nemovitostí z Fondu dětí a mládeže na občanská sdružení dětí a mládeže. V minulém období jsem se této problematice věnoval, a proto bych zde dnes rád řekl několik vět o průběhu a souvislosti procesu, na jehož konci dnes stojíme.
Bylo-li původní ideou vedoucí k vytvoření Fondu dětí a mládeže vytvoření stabilního zdroje financování práce s dětmi a mládeží, pak se myšlenka využít k tomuto účelu majetek bývalého komunistického svazáckého molochu sama nabízela. Plán to snad nebyl odpočátku špatný, nicméně již dnes víme, že se ukázal být nereálný. Majetek ve správě FDM se stal obětí ducha první poloviny 90. let, doby, kdy jako by všechno státní či veřejné bylo určeno k rozkradení úzkou elitou vyvolených kamarádů tehdejší vlády. Zájem dětí zde jasně prohrával v bitvě se zájmy nejrůznějších rádoby podnikatelů, korupčníků a obskurních organizací vzniklých na troskách SSM. Majetek nesloužil svému účelu, jeho hodnota se snižovala, výnosy byly minimální.
Definitivní vyvrcholení série nepravostí, do nebe volajících podfuků, byl skandální prodej společnosti CKM za směšnou cenu. Tehdy se psal rok 1998 a 1999 a věci se začaly v celé společnosti měnit. Po nehorázném prodeji akcie CKM, ke kterému došlo bez souhlasu tehdejší vlády, bylo odvoláno vedení FDM a nahrazeno novým. Vzápětí se ukázalo v plné nahotě, jak byl svazácký majetek do té doby spravován. Jako předseda podvýboru pro mládež jsem měl možnost sledovat, jak se začaly náklady na vnitřní činnost FDM z roku na rok snižovat a hospodaření se dostalo ze stamilionových ztrát. FDM začalo rozumněji hospodařit a procesy s tím spojené se dostaly pod kontrolu Poslanecké sněmovny.
Nové vedení FDM navrhlo dva způsoby řešení krizové situace. Prvním bylo zachování činnosti FDM, restrukturalizace, efektivní komerční využívání majetku a vytvoření stabilního výnosu v řádu desítek milionů korun ve prospěch práce s dětmi a mládeží. Druhou možností byl plán postupného útlumu činnosti fondu, částečných bezúplatných převodů, částečných komerčních dražeb a finálního vytvoření čistě korunového fondu určeného opět k doplňkovému financování potřeb dětí a mládeže. Oba tyto návrhy však byly Poslaneckou sněmovnou odmítnuty jako nereálné a zbytečně prodlužující agónii Fondu dětí a mládeže. Rozhodli jsme se jít cestou likvidace.
Argumenty o časové úspoře se nyní ukazují být lichými, protože zjišťujeme, že zvolený postup byl v důsledku ještě zdlouhavější a rozhodně méně efektivní než tehdy navrhovaný útlumový program. Přesto však nelze tento proces jednoznačně označit za neúspěšný. Podařilo se darovat mládežnickým organizacím množství nemovitostí, a to výrazně lepší, než kdo na počátku likvidace předpokládal. Vzpomeňme na to, že jsme se zde přeli o počet nemovitostí volných k bezúplatnému převodu. Zatímco největší vyznavači volného trhu hovořili maximálně o několika málo vhodných nemovitostech, tak ti největší lidumilové a rozhazovači navrhovali převést několik desítek objektů. Dnešní realita však překonala vizi i těch nejštědřejších. Organizacím byla převedena více než stovka objektů, tedy mnohem více, než byl jejich původní požadavek z doby před likvidací. Administrativní budovy v Praze a Brně byly převedeny do správy Ministerstva školství a nadále budou využívány ve prospěch mládeže. Uspokojeny byly i zájmy mnohých menších organizací,
ale také některých měst, obcí a tělovýchovných spolků. A co je neméně důležité, přes opakované prodloužení doby likvidace a razantního navýšení jejího nekomerčního charakteru se podařilo udržet finanční stabilitu fondu a nemuseli jsme řešit kritickou situaci včetně případného úpadku, jak mnozí předvídali.
Samozřejmě by nebyla řečena celá pravda, kdybych tvrdil, že tyto evidentní úspěchy jsou plně vypovídajícím shrnutím práce likvidátora FDM a jeho týmu. Všichni víme, že jeho práci provázely komplikace, a snad každý, kdo se danou problematikou zabývá, našel na jeho práci něco, s čím nesouhlasil. Mnoho kritiky sklidil prodej akcie společnosti Mladá fronta. Průběžně docházelo k problémům v komunikaci s mládežnickými organizacemi a v řadě případů lze tvrdit, že majetek nebyl využíván dostatečně efektivně. Nejsem si jist, do jaké míry je kritika likvidátora oprávněná, a nejsem zde proto, abych jej hájil. Myslím si však, že kořeny řady problémů padajících dnes na hlavu likvidátora leží hluboko v minulosti, ve špatné práci jeho předchůdců, ale i ve špatné práci tehdejší Poslanecké sněmovny. Bohužel velký díl odpovědnosti nesou poslanci i dnes díky své neutuchající lidové tvořivosti. Někdy jsou vedeni lidumilstvím, ale páchají větší škody než užitek.
Vezmeme-li v úvahu všechny okolnosti a pokusíme-li se o objektivní hodnocení práce likvidátora, jsem přesvědčen, že převáží klady nad zápory. Vím, že by bylo snadné zde sbírat laciné politické body bezhlavou kritikou. Vím, že bych mohl hrdinně útočit a plivat na dlouhodobě a všeobecně neoblíbenou instituci a jejího současného představitele. Neudělám to, protože si myslím, že by to nebylo fér. Rád bych však udělal jednu věc, kterou jsem zatím nezaznamenal u nikoho z mých předřečníků. Poděkoval bych Ing. Pavlu Žákovi za jeho dosud vykonanou, často nelehkou práci.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Omlouvám se, pane kolego. Mám obavu, že jste trochu mimo. My projednáváme bod 86? Dobře.
Poslanec Radim Turek: A nyní k některým konkrétním věcem, které tady zazněly. Já bych se podivil nad tím, jak je možné převádět - a je to v usnesení 734/2 - některé zajímavé záležitosti jako pozemek Třebíč - Junák, kdy se jedná o pozemek pod asfaltovým parkovištěm vedle autobusového nádraží pod čtyřproudou komunikací. Junák plánuje vyměnit tyto pozemky za jiné, což je ale v příkrém rozporu s podmínkami bezúplatného převodu. Dále Seč. Pozemky jsou součástí areálu akciové společnosti Juniorcentrum Seč. Nelze je využít pro práci s dětmi a mládeží zejména proto, že jeden z nich leží pod provozní budovou ve vlastnictví společnosti, druhý tvoří příjezdová komunikace, třetí pod garážemi a hřištěm ve vlastnictví společnosti a na čtvrtém je trafostanice. Zbylé pozemky nezastavěné jsou také situovány uvnitř areálu Juniorcentra. Zajímavým převodem je i trafostanice v Justiční škole Kroměříž. Velmi obtížně se využívá pro práci s dětmi. Chápu, že je tady mnoho příznivců Justiční školy v Kroměříži, nicméně je podivuhodné, že se nedokázala taková instituce alespoň vyrovnat s podmínkami převodů, které jsou stanoveny usnesením vlády, a nepožádala v termínu o bezúplatný převod, tak aby byl v souladu s podmínkami usnesení vlády.
A na konec jsem si nechal objekt Švýcárna, který tady byl několikrát přede mnou zmiňován. Já mám k dispozici tyto údaje. Doposud se jednalo o výhradně komerčně využívaný hotel. Usnesení vlády 98 ze dne 28. 1. 2004 tento objekt nedoporučilo k převodu, a proto bych chtěl znát zdůvodnění, kterým bychom měli měnit usnesení vlády.
***