(17.50 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Tady se dá očekávat určité zvýšení uplatňování této položky, na druhé straně je potřeba brát v úvahu, že i kdybychom nezaváděli registrační pokladny vybavené fiskální pamětí, tak přirozeně dochází k obměně pokladen v rámci jednotlivých pokladních systémů v určitých cyklech. To znamená, bez ohledu na toto opatření by stejně v příštích letech docházelo k obměně pokladních systémů a tyto obměny by byly přirozeně využívány v rámci rozšiřování, resp. možnosti zúžit svůj daňový základ pro vykazování daně z příjmů ať už fyzických nebo právnických osob. Čili dopady v oblasti uplatňování nákladů budou skutečně srovnatelné a neměly by v zásadě ovlivnit v příštích letech pozitivní efekt tohoto opatření, který by měl spočívat ve vyšším inkasu daně z příjmů, ve vyšším inkasu spotřební daně a také ve vyšším inkasu daně z přidané hodnoty, neboť i daň z přidané hodnoty a její výběr může být výrazně ovlivněn tím, jestliže dochází v úrovni maloobchodu ke krácení, anebo vůbec nevykazování tržeb v oblasti prodeje zboží či poskytování služeb. Proto pokládám ten odhad, který je součástí důvodové zprávy, za odhad, který je realistický, a pokud nebude docházet k nějakým jiným negativním zásahům do fungování systému výběru daně z příjmů, předpokládám, že se v příštích letech projeví i vyšším výběrem této daně.
Chtěl bych říci, že náklady, které jsou uváděny v důvodové zprávě v rozsahu 10 až 15 tisíc jsou náklady, které budou realizovány u těch obchodníků, kteří již disponují nějakou formou pokladního systému. Pokud dojde k pořizování pokladen u obchodníků, kteří nedisponují žádným typem pokladního systému, tam ty náklady mohou být o něco vyšší. Přesto se domnívám, že ona možnost jednorázově odepsat do výše 40 000 by měla dostatečně daňově pokrýt tento výdaj, a myslím si, že není důvod tento zákon vracet do druhého čtení, tak abychom speciálním režimem řešili otázku možnosti snížení nebo zúžení daňového základu.
Jiná situace byla u zákona o kolkování lihovin. Tam náklady na pořízení kolkovacích zařízení byly řádově vyšší, byly v řádech set tisíc až několika milionů korun, a tam mělo svůj důvod zavést, i když nesystémové, přesto jednorázové ustanovení, které umožní jednorázový odpis nákladů na pořízení kolkovacích zařízení.
Chtěl bych také říci, že předpokládáme, že daňová správa během dvou let provede příslušnou reorganizaci, která umožní vyčlenit část pracovníků daňové správy pro obsluhu a kontrolu tohoto systému. Nedojde k celkovému navýšení počtu zaměstnanců resortu Ministerstva financí oproti stavu k letošnímu roku. Tato místa, která bude potřeba zajistit pro kontrolu, registraci a provoz systému registračních pokladen s fiskální pamětí, budou zajištěna převodem tabulkových míst během příštích dvou let v rámci resortu Ministerstva financí. Čili oproti stávajícímu stavu nedojde k navýšení počtu zaměstnanců resortu Ministerstva financí a bude to řešeno reorganizací. Přirozeně předpokládáme v řádu několika desítek milionů korun jednorázové vstupní náklady, které bude muset vynaložit daňová správa zejména v oblasti technických nákladů, aby se byla schopna včas na zavedení systému registračních pokladen připravit.
Pokud jde o onen již avizovaný návrh na zrušení účinnosti zákona po příštích parlamentních volbách, tady bych chtěl poznamenat, že přirozeně pokud bude zákon schválen, nastane poté období, ve kterém se jednak začne připravovat daňová a celní správa, jednak si prodejci začnou pořizovat tyto pokladny. Domnívám se, že rušit tento zákon ve druhé polovině roku 2006 by bylo velmi neodpovědné vůči všem, kteří si nové pokladní systémy již pořídí, tak aby reagovali na platný zákon. Myslím si, že ty hospodářské subjekty, kterých se zákon týká, se budou chtít včas a postupně připravit na fungování zákona od 1. ledna 2007 a nelze předpokládat, že tyto subjekty budou čekat až do poloviny roku 2006 s pořízením příslušných zařízení, protože tam bude muset dojít k registraci u finančního úřadu, k ohlášení pokladny, k certifikaci, to znamená, je tam celá řada procesů, která by měla probíhat během roku 2006, tak aby tento systém mohl být spuštěn bez nějakých větších problémů od 1. ledna roku 2007.
Tolik tedy několik poznámek k otázkám a úvahám, které zde zazněly v rámci obecné rozpravy. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu ministrovi Bohuslavu Sobotkovi. O slovo se přihlásila paní místopředsedkyně Němcová. Vy můžete vystoupit kdykoli, paní místopředsedkyně.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Já se nechci dopustit nějakého uzurpování si mikrofonu v tuto chvíli, určitě bych si to nedovolila vůči kolegyním a kolegům. Děkuji vám tedy za slovo, pane místopředsedo.
Já jsem jen chtěla říci po tom gejzíru slov pana ministra financí pár vět, které vám chci říci jako člověk, který si v roce 1992 otevřel knihkupectví, koupil si pokladnu, ač nemusel, tehdy za 13 000 Kč, protože jsem chtěla mít ve všem pořádek a protože mi ta pokladna zjednodušovala mnohé úkony, které bylo potřeba dělat. To knihkupectví nějak funguje. Od té doby, co jsem poslankyní, tak tam mám - byla jsem tam já a jeden zaměstnanec. Je pravda, že vzhledem k růstu cen knih se od knihkupců klientela odvrací, ale já si na to nestýskám a nežehrám. Beru to tak, že to je volba lidí, kteří musejí rozhodovat o svých penězích a někdy mají prioritu nákup knih, jindy nějaké potřeby pro své děti. S tím se já umím smířit a beru to za naprosto přirozený jev.
Co nemohu přijmout, je to, že do tohoto mého snažení a do dobrého pocitu, že byť jsem dala na deset let práci jednomu člověku, se mi teď vkrádá stát a ten mi vašima zabedněnýma ušima, kdy vy nechcete slyšet to, co se děje, já nevím, kdo z vás podnikal, kdo z vás vedl firmu, takto malou firmu, kdo byl pyšný na to, že ji vyšlapal z ničeho, kdo byl pyšný, že dal práci mladému člověku, který je rád, že na malém městě tu práci má, založil si rodinu a že ji může uživit. Pokud někdo se mnou tuto zkušenost máte, tak mi, prosím vás, věřte, že já tady nelobbuji za to, že mi jde o můj podnik. Mně jde o tyto lidi, kteří se chopili v nelehkých dobách podnikání v České republice a podnikali naprosto čestně a čistě. Já celá ta léta platím všechny dávky, které za svého zaměstnance platit mám, daně, sociální pojištění, zdravotní pojištění, abych se nedostala do problému jako poslanec, protože vím, že je na nás namířena jiná optika veřejnosti. Platím si daňového poradce na ty minimální tržby, které mám, abych to měla naprosto v pořádku a nevystavila se žádnému riziku. Jsem povinna vést všechny doklady v naprostém pořádku, a jestli vy teď rozhodnete o těchto registračních pokladnách, tak lidem, jako jsem já říkáte, že je nepotřebujete. Těm, kteří mají jednoho nebo dva zaměstnance, říkáte: Pošlete je na pracovní úřad, nám jako státu se to víc vyplatí, my sice všechny přinutíme mít registrační pokladny, ale co je nám po tom, že ve Žďáře nad Sázavou, ve 24tisícovém městě, kde jsou tři knihkupci, dva zkrachují a tři lidi jen z knihkupecké branže přijdou na pracovní úřad. Vy jim tím říkáte: Nás to vůbec nezajímá, nám je jedno, jak dlouhá ta fronta na pracovním úřadě je. My chceme prosadit nesmyslný nápad. Nechceme slyšet lidi z praxe. Je nám to úplně jedno, co nám tady říkají, protože téměř nikdo z nás tu zkušenost s podnikáním, s takto malým drobným podnikáním, které není podnikáním na zisk - zeptejte se koho chcete, zda podnikání v knihkupectví a podobných oborech je podnikáním na zisk. A přitom zrovna tyto obchody vytvářejí kulturní nabídku, o které my tady mnohdy velmi plamenně hovoříme, a mluvíme o tom, jak velmi nám záleží na tom, aby právě v této oblasti nebyli občané v malých městech a na venkově ochuzeni.
***