(11.40 hodin)
(pokračuje Nečas)
Jestliže všichni - a troufám si říci, že tady je nás odleva doprava drtivá většina - uznáváme úlohu rodiny i to, že vůči klasické rodině má být speciální zákonodárství, tak si také současně musíme být vědomi toho, že v této společnosti, která je velmi diverzifikovaná, velmi dynamická, existují desítky, stovky, tisíce typů různých druhů vztahů mezi lidmi, a že tisíce těchto vzájemných vztahů jsou docela obyčejné láskyplné vztahy, přestože - znovu opakuji - nejsou založeny na stejné sexuální orientaci, nejsou dokonce vůbec často založeny na existenci jakéhokoliv sexuálního vztahu. Proč má být pouze jedna vybraná skupinka těchto láskyplných vztahů vyňata a má být ošetřena speciálním zákonem a mají jí být dána zvláštní privilegia?
Já bych tady dokázal vyjmenovat obrovské množství podobných příkladů. Každý je zná ze svého okolí. Dvě vdovy žijí spolu ve společné domácnosti, aniž mezi nimi kdy existoval lesbický vztah, mimo jiné proto, že jsou to dvacet let přítelkyně a je levnější žít v jedné domácnosti než mít dvě oddělené domácnosti. Mladá rodina se stará o svoji sousedku, která s nimi vůbec není v jakémkoliv příbuzenském vztahu, vznikl tam láskyplný vztah, tu paní oslovují "babičko". Žádná naše legislativa na podobné případy nereaguje, není vytvořen speciální případ, přesto tam mohou vznikat úplně stejné nároky na informace o zdravotním stavu, nároky na informace o majetku toho člověka, možnost dědění, možnosti vzájemných společných závazků. Těchto typů případů láskyplných vztahů bez ohledu na sexuální orientaci, dokonce bez ohledu na jakýkoliv sexuální vztah, každý z nás ze svého okolí zná desítky. Počet těchto vztahů je velký a jejich druhy jsou nesmírně rozmanité.
Znovu opakuji - my vyjímáme pouze jednu určitou specifickou skupinu těchto láskyplných vztahů a dáváme jí privilegium.
Já bych si dovedl představit hlasovat pro podobný zákon, kdyby byl zákonem obecným, to znamená zákonem, který reflektuje to, že vedle klasických rodinných vztahů v této společnosti existují i jiné typy láskyplných vztahů, které naplňují lidi citově, a že jim dáváme určité možnosti, které jim dávají věci v oblasti informací o zdravotním stavu, dědictví, vzájemného sociálního zabezpečení, výživného a podobně, ale byl by to zákon, který tento problém řeší obecně, to znamená bez ohledu na sexuální orientaci těchto lidí, a dokonce bez ohledu na existenci nějakého sexuálního vztahu mezi nimi. Jsem přesvědčen, že potom by to byla rozumná debata. V této chvíli si musíme být vědomi toho, že dáváme privilegium pouze jedné malé vybrané skupince vztahů, které jsou v naší společnosti, a podstatně početnější a rozmanitější vztahy, které jsou neméně láskyplné, necháváme stranou bez jakéhokoliv legislativního ošetření.
To je jeden ze zásadních důvodů, proč pro tento zákon nemohu a nebudu hlasovat. Děkuji. (Potlesk zprava.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: O slovo se přihlásila paní poslankyně Rujbrová.
Poslankyně Zuzka Rujbrová: Já pouze technicky, aby tato diskuse nezabíhala do témat, kterých se zákon nedotýká. Ráda bych vaším prostřednictvím, pane předsedo, uklidnila pana poslance Nečase, že pro zákon může hlasovat, protože opravdu tento zákon nikde nepředpokládá homosexuální nebo lesbickou orientaci partnerů, a výhody, které nabízí, nabízí lidem stejného pohlaví bez ohledu na jejich sexuální orientaci. To jen abych předešla dalším diskusím na toto téma.
Děkuji. (Potlesk zleva.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Do rozpravy se hlásí pan poslanec Opálka.
Poslanec Miroslav Opálka: Vážený pane předsedo, vážená vládo, kolegyně a kolegové, nechtěl bych hovořit přímo k meritu věci, asi se každý vyjádříme svým hlasováním. Koneckonců, zažili jsme několik vln e-mailových zpráv našich spoluobčanů.
Chtěl bych navázat na problém, který zde byl řečen, to jsou sociálně patologické jevy. Myslím, že je třeba se podívat na tento problém z daleko širšího pohledu, nejen z pohledu možnosti, jak tento zákon může, nebo nemůže tyto jevy ovlivnit. Bylo by zajímavé si vyhodnotit statistiku, jak půl milionu nezaměstnaných vede k sociálně patologickým jevům, ke kriminální činnosti, k sebevraždám, k naplnění psychiatrických ústavů a podobně. Čili problém sociálně patologických jevů je daleko složitější a v některých oblastech více než to, co zde bylo řečeno.
Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Stále ještě probíhá obecná rozprava, ale v této chvíli už nevidím nikoho, kdo by se do ní hlásil. Proto obecnou rozpravu můžeme uzavřít.
V jejím průběhu zazněl návrh pana poslance Talíře na zamítnutí. Tento návrh je návrhem, který může být podán v průběhu rozpravy ve druhém čtení, ale hlasovat o něm by se mělo podle jednacího řádu až ve třetím čtení po ukončení rozpravy.
Rád bych se zeptal paní zpravodajky, jestli je něco, o čem by se mělo hlasovat nyní.
Dávám ještě prostor k závěrečnému slovu paní poslankyni Fischerové. Prosím, máte slovo na závěr po skončení obecné rozpravy.
Poslankyně Taťána Fischerová: Děkuji, pane předsedající. Vážená vládo, kolegyně a kolegové, já také nechci mluvit dlouho, chci jen stručně shrnout několik hlasů, které tady zazněly, a odpovědět na ně. Znovu opakuji, že si vážím těch, kteří mají jiný názor, že chápu, že ten postoj je v nich hluboce uložen a souvisí s jejich přesvědčením a že jej nemohou a ani nechtějí změnit. Já ctím stejné hodnoty jako oni. Myslím si, že na hodnotách rodiny trváme stejně tak a že - jak správně řekla paní kolegyně Parkanová - rozklad rodiny je způsoben mnoha dalšími vlivy. Ostatně nedávno jsme tu projednávali zákon o domácím násilí.
Pokud jde o pana ministra Svobodu, také souhlasím s tím, že jsou skupiny lidí, které nemohou změnit svůj názor, ale je tu také velký prostor těch, kteří nebyli rozhodnuti, a podle výzkumů veřejného mínění se skutečně posouvá tolerance k tomuto zákonu. Možná o tuto skupinu dnes jde. A skutečně výzkumy veřejného mínění napovídají tomu, že společnost je dnes připravena pro přijetí takového zákona.
K panu poslanci Plachému. Já si také myslím, že rozklad mravů v Římě, a tuším že někdy ve třetím století, byl děsivý a alarmující, ale nejsem si zcela jista, zda to je možné spojovat s homosexualitou. Tehdy byla pranýřována jakákoliv láska, jakýkoliv čistý vztah.
Myslím si, že tento zákon spíše opravdu můžeme nazývat zákonem občanským, který dává určitá občanská práva určité skupině lidí. Jak řekla paní zpravodajka Rujbrová, není vlastně definován jen pro tuto skupinu.
To jsou možná základní postřehy. Já vám moc děkuji za tuto diskusi.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Nyní prosím paní poslankyni Rujbrovou o slovo.
Poslankyně Zuzka Rujbrová: Kolegyně a kolegové, v rozpravě vystoupilo deset poslankyň a poslanců. Musím konstatovat, že rozprava nepřesáhla svým rámcem to, co již bylo diskutováno v rámci druhého čtení stejného tisku na jedné z předcházejících schůzí.
Za daných okolností mi nezbývá než konstatovat, že ti, kteří poukazují na ohrožení rodiny, by měli svoji pozornost zaměřit k tisku, který by se této podstaty týkal, tedy k zákonu o rodině. Věřím, že budeme mít příležitost o něm diskutovat, protože sněmovní tisk 650, týkající se návrhu zákona o registrovaném partnerství, není alternativou pro rodinu, neohrožuje rodinu, dává lidem, u kterých není předpoklad vstupu do rodiny a rodičovství, možnost realizovat práva srovnatelná s právy jiných osob.
Za daných okolností mám za to, že by tisk měl být i po hlasování propuštěn do třetího čtení.
***