(15.00 hodin)
(pokračuje Gross)
Jsem tedy přesvědčen, že bude dobré, abychom se vrátili k vyhodnocení účinnosti a dopadů zmiňovaného zákona 435/2004, o zaměstnanosti, který nabyl účinnosti 1. 10., s určitým odstupem. Myslím, že jste sledovali i údaje o počtu nezaměstnaných v České republice za poslední měsíce. I tam jsou vidět některé pozitivní signály, především v hlavním ukazateli, tj. úbytek uchazečů o zaměstnání. V tomto směru je to samozřejmě ale jeden z dílčích ukazatelů, byť pozitivní, který musíme zmínit. Vyhodnocovat bude zapotřebí celý návrh zákona někdy v únoru příštího roku, abychom byli schopni udělat případné korekce.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji, pane předsedo. Nyní pan poslanec Bartoš využije možnosti položit doplňující otázku.
Poslanec Walter Bartoš: Začnu slovem, kterým pan premiér skončil - vyhodnotit tento zákon. Pane premiére, my budeme muset vyhodnotit jednu základní věc. V zákonu totiž existuje rovnoprávné postavení různých subjektů. Vy jedněm subjektům dáváte jakási privilegia, že nemusejí odvádět povinné odvody, nemusí zaměstnávat postižené, druhým subjektům na bedra kladete tyto povinnosti. To je potřeba změnit. Toho v této odpovědi jsem se od vás nedočkal, tak mám pocit, že se pohybujeme v takovém prostředí, které popsal George Orwell ve svém díle Farma zvířat - všichni jsme si rovni, ale někteří, hlavně přímo řízené organizace ministerstva, jsou si o něco rovnější.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Předseda vlády má k dispozici dvě minuty, aby reagoval na doplňující otázku pana poslance Bartoše. Prosím, pane premiére.
Předseda vlády ČR Stanislav Gross: Vážený pane předsedo, paní poslankyně, páni poslanci, za prvé - ano, vyhodnocovat se bude muset ledacos z dopadů tohoto návrhu zákona, ale zatím skutečně všechno nasvědčuje tomu, že zákon byl správný a řeší řadu věcí, které byly kritizovány, že dosavadní právní úprava neposkytovala dostatečné nástroje, a hlavně podporuje, jak už jsem uvedl, aktivitu lidí na úkor těch, kteří chtějí jenom pasivně přijímat produkty z našeho sociálního systému.
Pokud jde o záležitost rovnosti a nerovnosti, dovolte mi jednu jízlivost na adresu pana poslance Bartoše. Myslím si, že pan poslanec jakožto člen tohoto zákonodárného sboru měl dostatek příležitostí k tomu, aby se o tuto předlohu zajímal, když byla projednávána. Nedovedu si představit, že v té době by neměl příležitost tyto poměrně zásadní otázky vznášet. Pokud v té době pan poslanec Bartoš se věnoval své práci, nepochybně k tomu měl dostatek prostoru jak při jednání pléna Poslanecké sněmovny, tak i případně při jednání orgánů Poslanecké sněmovny o tomto návrhu zákona. Jestliže tak v té době nečinil, tedy v době, kdy to mělo smysl, kdy to mohlo ovlivnit podobu zákona, tak samozřejmě je to chyba, a platí tedy to staré české - pozdě bycha honit. Tehdy příležitost byla, v tuto chvíli již možnost samozřejmě není, což neznamená, že není možné do budoucna hledat úpravy, které povedou k ještě příznivějším dopadům tohoto zákona. Tomu se určitě nebráníme. Nepochybně tady neobstojí ani protiargument, že kolega pro tento návrh zákona nehlasoval, pokud by snad chtěl argumentovat, protože i poslanci, kteří nepodporují konečné znění návrhu zákona, mají možnost v průběhu rozpravy vystupovat, klást otázky, dokonce by tak činit měli, pokud je mají, a podávat příslušné pozměňovací návrhy. Pokud se tak nestalo, je to nepochybně chyba a někdo zde zaspal.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji, pane premiére. Dalším interpelujícím je pan poslanec Petr Nečas. Prosím pana poslance, aby přednesl svou interpelaci.
Poslanec Petr Nečas: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedo vlády, dámy a pánové, po 11. září 2001 bylo možno zaznamenat vyjádření některých vysoce postavených českých ústavních činitelů, např. tehdejšího předsedy vlády pana Miloše Zemana, o tom, že existuje určitá možnost, že na území České republiky se jeden z organizátorů atentátů z 11. září Muhammad Atta setkal s rezidentem irácké rozvědky, který působil na území České republiky pod krytím iráckého diplomata. Probíhalo horečnaté hledání souvislostí mezi 11. zářím, atentátníky a vazbou na Irák. Česká strana nikdy věrohodně v tomto období tyto informace nevyvrátila. Navíc se ukázalo, že díky vyšetřování ústavních orgánů ve Spojených státech amerických, ale i velmi detailnímu šetření některých amerických, především elektronických médií, se tyto informace nejenže nezakládaly na pravdě, ale že daná událost se nikdy prokazatelně nestala, že dokonce ani tento mezinárodní terorista nebyl na území České republiky, že se jednalo pravděpodobně o pouhou shodu jmen s úplně jiným člověkem, pravděpodobně pocházejícím z Pákistánu.
Nechci zde lacině kritizovat bezpečnostní složky naší země. Jedná se mi, vážený pane předsedo vlády, o něco úplně jiného. Chci vědět, zda na úrovni vlády, na úrovni zpravodajských služeb, na úrovni všech bezpečnostních složek bylo provedeno kritické zhodnocení celé této kauzy. Chci vědět, zda byla provedena konkrétní organizační a legislativní opatření, která by měla zabránit, aby se podobná blamáž českého zpravodajského systému někdy v budoucnosti neopakovala, a která by měla zabránit tomu, aby Česká republika neměla ostudu na mezinárodní scéně. Čili chci vědět, zda a jaká konkrétní opatření byla podniknuta proti tomu, aby se podobná věc již neopakovala.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Prosím pana předsedu vlády Stanislava Grosse, aby reagoval na tuto interpelaci.
Předseda vlády ČR Stanislav Gross: Vážená paní místopředsedkyně Poslanecké sněmovny, pane předsedo Poslanecké sněmovny, paní poslankyně, páni poslanci, dámy a pánové, dovolte, aby k této interpelaci řekl několik věcí, které jsou poměrně podstatné.
Myslím, že by možná bylo opravdu lepší, kdyby tato témata, pokud je chtějí opoziční poslanci vážně a seriózně projednávat, byla projednávána jinde než při interpelacích při přímém přenosu televize. Omlouvám se za to, že z toho jednoznačně dedukuji, že zde vůbec nejde o skutečné profesionální hodnocení této situace. Kdyby tomu tak bylo, nepochybně zde existuje půda výboru pro obranu a bezpečnost, kde je možno bez problému udělat uzavřené jednání a je možné také říci mnohem více argumentů. Nicméně v politice se využívá všechno, tak je zapotřebí na to nějakým způsobem reagovat.
Za prvé chci jasně říci, že Česká republika a české zpravodajské služby nezaznamenaly žádnou blamáž v této záležitosti. Myslím si, že je smutné, když čeští ústavní činitelé sami - možná proto, aby získali nějaké body - nasazují psí hlavu České republice a profesionálům, kteří v jednotlivých sektorech státní správy, včetně zpravodajských služeb, fungují.
Mimochodem řeč o tom, že se ukázalo, že tady nikdy Muhammad Atta nebyl, není pravda. Ten člověk tady byl zcela prokazatelně, byť v jiném datu, byť to nebylo prokazatelně na schůzce, která byla prezentována. Ale to jen svědčí o tom, že mé vidění, že zde jde pouze o politiku bez ohledu na to, že to poškodí Českou republiku a profesionály ve zpravodajských službách, je na místě.
Pokud jde o opatření, mohou být pouze jediná. Mohla by být taková, že pokud nás naši spojenci požádají o informace, které jsou v jakémsi syrovém stavu, tak jim tyto informace nebudeme poskytovat. To by bylo jediné možné systémové opatření. Pokud bychom tato opatření přijali, samozřejmě v té chvíli se Česká republika dostane do pozice velmi bezcenného partnera, velmi bezcenného spojence pro své zpravodajské kolegy a pro bezpečnostní složky jak v rámci Severoatlantické aliance, tak i toho širšího bezpečnostního prostoru, ve kterém probíhá výměna zpravodajských informací.
Jestliže Česká republika - a nejen Česká republika, ale všichni spojenci Spojených států amerických byli požádáni těsně po 11. září 2001 o poskytování všech informací bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou potvrzené; kdybychom reagovali podle návodu, který je zde prezentován, tak bychom neposkytovali žádné informace.
***