(15.10 hodin)
(pokračuje Gross)
Nicméně pokud někdo chtěl udělat takový velký sběr informací a posléze sám v rámci svých analytických systémů provést relevanci jednotlivých informací, tak to bylo jeho právo své spojence o takové informace požádat. My jsme přesně toto udělali, stejně jako to udělaly desítky našich partnerských služeb v zahraničí.
Nezbývá tedy v tuto chvíli nic jiného, než konstatovat, že Česká republika se zachovala přesně tak, jak by se spojenci zachovat měli ke svým přátelům, kteří se dostali do těžké situace. Poskytli jsme velké množství informací, z nichž z nějakého důvodu - který já v tuto chvíli nechci hodnotit, protože bychom se zřejmě dostávali na pole vnitropolitické nikoliv České republiky, ale jiného suverénního státu - se tato informace dostala do médií a stala se z ní tak zřejmá informace, která se nám často vrací zpátky.
Mimochodem, na půdě amerického Kongresu jsem byl, hovořil jsem s příslušnými senátory a kongresmany o tomto tématu a velmi podrobně jsem jim vysvětloval celou tuto záležitost. Shodou okolností tam tehdy se mnou byl dnes zde přítomný ministr vnitra. Myslím si, že nezůstaly žádné pochybnosti o roli českých zpravodajských a bezpečnostních služeb. O tom žádné pochybnosti u našich amerických přátel nezůstaly. To, kde mohly zůstat pochybnosti, to je za hranicemi České republiky, ale to bychom se skutečně dostávali někam, kam bychom se asi dostat neměli a kam bychom se podle mého názoru na tomto jednání rozhodně posunout neměli.
Jinými slovy, zda budou přijata opatření, která by podobné blamáži, jak bylo uvedeno, zabránila, na to není možné odpovědět jinak, než že a) blamáž nebyla, b) opatření nelze přijmout, pokud chceme být seriózním partnerem, který je schopen účinně pomáhat našim zpravodajským kolegům. Výměna informací, které jsou takzvaně potvrzeny absolutně, to je jeden druh výměny zpravodajských informací, a pak dochází k výměnám operativních nepotvrzených poznatků. To je druhý okruh.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji, pane předsedo. Ptám se pana poslance Nečase, jestli položí doplňující otázku. Zdá se, že ano. Prosím, máte slovo.
Poslanec Petr Nečas: Vážený pane předsedo vlády, nechci tady natahovat čas tím, zda to byla, nebo nebyla blamáž. Je skutečností, že vysoký ústavní činitel se tvářil, jako kdyby to opravdu takto proběhlo, zřejmě aniž informace měl potvrzené. Je skutečností, že tato věc byla široce diskutována především v amerických médiích, hlavně v těch elektronických, a tudíž je logické, že se dříve nebo později musela ocitnout na půdě českého Parlamentu.
Za třetí, jste-li přesvědčen, že všechno v českém systému zpravodajských služeb je dokonalé a že to nevyžaduje žádné reformy, tak i to je pro nás odpověď.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. Ptám se pana premiéra, jestli bude ještě reagovat.
Předseda vlády ČR Stanislav Gross: Vážený pane předsedo, paní poslankyně, páni poslanci, já začnu od konce - že jsem řekl, že je všechno v pořádku a že není zapotřebí změn? Bylo by dobré se poslouchat a podívat se na stenozáznam. Nic takového jsem neřekl, a dokonce vám řeknu, že si nic takového nemyslím.
Je zapotřebí některých změn, a mimochodem právě proto jsme výboru pro obranu a bezpečnost, resp. tuším podvýboru pro zpravodajské služby, předložili koncept toho, jak si vláda představuje některé systémové změny v oblasti působení zpravodajských služeb, včetně zlepšení kontroly a zvýšení důvěryhodnosti, protože v našem zájmu je, aby nedocházelo k lacinému napadání zpravodajských služeb, ale když dojde k selhání, aby existoval mechanismus, jak to skutečně odhalit a hledat viníky a zjednat nápravu.
To, co mi bylo vloženo do úst panem poslancem, jsem nikdy neřekl a může si to každý jednoduše ověřit.
Pokud jde o výroky vysokého ústavního činitele, ano, tady vám dávám za pravdu, pane poslanče. Já jsem ale hovořil o tom, co bylo předmětem vaší otázky, to je blamáž zpravodajských služeb. Já jsem se bránil blamáži zpravodajských služeb. Netvrdím, že všechny výroky některých ústavních činitelů v této věci byly úplně přesné. V tom vám dávám za pravdu. Myslím, že je seriózní to tady v tuto chvíli říci. Ty výroky ale zaznívaly až poté, co došlo k té po mém soudu účelové medializaci někde jinde než v České republice. V tomto ohledu vám však za pravdu dávám.
Pokud jde o to, že se ta otázka musela ocitnout na půdě Poslanecké sněmovny, už bych vám tolik za pravdu nedal, protože od té události uplynuly tři roky a příležitostí pro někoho, kdo se tomu chtěl seriózně věnovat a hledat věcná řešení, na půdě výboru pro obranu a bezpečnost v rámci nějakého uzavřeného jednání byly nepochybně desítky a stovky možností, nikoliv po třech letech na plénu Poslanecké sněmovny v přímém přenosu televize.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji vám, pane premiére. Vzhledem k tomu, že je 15.15 hodin, uplynul čas, kdy je možné podat podle jednacího řádu poslední ústní interpelaci na předsedu vlády.
Nyní budou následovat ústní interpelace na ostatní členy vlády. Vyzývám pana poslance Miroslava Beneše, aby přednesl interpelaci na ministra práce a sociálních věcí Zdeňka Škromacha a zahájil tak blok odpovědí členů vlády na interpelace poslanců. Prosím, pane poslanče, můžete začít, máte slovo.
Poslanec Miroslav Beneš: Děkuji. Pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové, když pan poslanec Koudelka měl obavu, že interpeluji ve věci jeho rodiny, tak jej chci ubezpečit, že tomu tak není.
Vážené dámy a pánové, setkal jsem se s takovým případem, kterých samozřejmě potkáváme ve svém životě spousty. Jsou to věci, kdy jsme svědky nějakých nepříjemných událostí v životě člověka, a státní správa je zde od toho, aby těm lidem pomohla, nikoliv aby jim možná spíše trochu ublížila.
Jedná se o konkrétní příklad, kdy rodina se třemi dětmi, kdy devítiletý syn je těžce postižený a rodina má ještě dvojčata, dostala v roce 2002 příspěvek na zakoupení motorového vozidla ve výši 100 tisíc Kč. V roce 2004 došlo k nepříjemné události - vůz byl zničen při dopravní nehodě, přičemž nehodu nezavinil nikdo z rodiny, jak to mnohokrát chodí. Celý proces byl ukončen tím, že rodina už neměla dostatek finančních prostředků na zakoupení adekvátního vozidla a stát vyměřil rodině, že má vrátit poměrnou část příspěvku na zakoupení vozidla, kterou odhadl na 68 tisíc Kč.
Rodina se obrátila na patřičné instituce, nakonec na pana ministra práce a sociálních věcí a místopředsedu vlády a požádala o využití možnosti prominout. Pan ministr odmítl a já teď využívám své možnosti a svého práva interpelujícího a žádám jej, aby své rozhodnutí přehodnotil. Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Slovo má ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach. Prosím.
Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, páni poslanci, tady se jedná o specifický případ. Je pravda, že takových žádostí dostávám na svůj stůl během roku dá se říci stovky, takže já sice mám tady k tomu některé informace, které říkají, že v této věci opakované žádosti pana Koudelky o prominutí vrácení poměrné části vozidla byl dne 18. 10. 2004 požádán Krajský úřad Jihočeského kraje o zaslání podkladů týkajících se tohoto případu a žadatel byl o této věci písemně téhož dne informován. Celá věc je řešena standardním postupem. Při rozhodování o žádosti pana Koudelky bude přihlédnuto ke všem okolnostem tohoto případu, včetně sociální situace jeho rodiny. Určitě v konečném rozhodnutí bude mojí snahou, pokud to jenom půjde, této žádosti vyhovět.
***