(12.50 hodin)
(pokračuje Sehoř)
Existuje technický návrh na přechod z analogového na digitální vysílání jak televizního, tak rozhlasového. Bohužel se zdá, že technika přechodu není tou největší brzdou. Mám pocit, že jediným štěstím rozvoje internetu je, že jej legislativa nestačila zachytit. Dnes už nikoho ani nenapadne, že by bylo třeba internet regulovat např. licencováním.
Co říci na závěr? Myslím, že Ministerstvo informatiky nesplnilo dobře úlohu předkladatele zákona. Není v tom ale samo. Pokud se jedná o víceresortní problematiku, měla by i vláda či premiér donutit resorty ke spolupráci. Mělo by nám jít v prvé řadě o prosazení dobrého zákona, jinak nám hrozí mezinárodní ostuda. Nemělo by dojít k soutěži resortů o jednotlivé kompetence, jak to nakonec vlastně dopadlo.
Dovolte mi, abych na závěr přečetl názor jednoho z uznávaných odborníků v problematice elektronických komunikací. Píše: Podobně jako je tomu v jiných zemích Evropské unie, nikdo nechápe elektronické komunikace jako konzistentní konvertovaný hyperprostor sítí a služeb elektronických komunikací, to je telekomunikací, vysílání a informačních technologií provázaném(?) ve vzájemně závislém celku. Příklad u nás - hospodářský výbor řeší technické věci týkající se telekomunikací, kulturní výbor se zaměřil na digitální vysílání atd. Možný důsledek je pouze jediný - potvrdí a konstituuje se šedá zóna některých sítí elektronických komunikací, které jsou schopny dodávat vysílání, jež ale nebudou správně chápány, a tudíž zůstanou regulátorům napospas.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Karlu Sehořovi. Nyní prosím, aby se slova ujala paní poslankyně Fischerová jako v tuto chvíli poslední přihlášená do obecné rozpravy.
Poslankyně Taťána Fischerová: Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně, kolegové, chtěla bych zmínit několik důvodů, proč je důležité nevyjímat problematiku přechodu na digitální pozemské vysílání z tohoto zákona.
Především je v zájmu všech účastníků vysílání, aby souběh analogového a digitálního vysílání byl co nejkratší z důvodů dvojích nákladů na přenos signálu.
Dále se chci vyjádřit k argumentu pro podporu zřízení digitální sítě médií veřejné služby. Mluví pro něj zkušenost z okolních zemí. Tahounem pro přechod na digitální vysílání jsou většinou média veřejné služby, zejména pro přidané služby, protože rozdíl v kvalitě příjmu obrazu není dostatečnou motivací občanů pro změnu technologie. A pouze médiím veřejné služby lze uložit tuto povinnost. Ostatně v posledních dnech přibyl jeden nový argument, kdy současná inverze znemožnila v mnoha oblastech občanům sledovat vysílání domácích médií. Není vyloučeno, že inverze se budou opakovat. Podle vyjádření odborníků je jediným lékem digitalizace vysílání.
Obecně je známo, že v roce 2006 se bude konat mezinárodní konference ke koordinaci kmitočtů v souvislosti s přechodem z analogového na digitální vysílání. Lze předpokládat, že pokud nebudeme připraveni ve smyslu zkoordinovaných kmitočtů, může se stát, že o jejich část přijdeme. To je další podstatný důvod pro to, abychom tuto problematiku nevyjímali z projednávaného zákona.
Při projednávání ve výboru kulturu, mládež a tělovýchovu zaznělo ujištění, že bude urychleně předložen samostatný zákon o digitalizaci rozhlasového a televizního vysílání, ale není tu žádná záruka, že samostatný zákon o digitalizaci vysílání bude projednán dostatečně rychle. Odklad například jednoho roku už může znamenat vážná znevýhodnění, jak již bylo řečeno.
Zároveň se hlásím do podrobné rozpravy, ve které podám dva pozměňovací návrhy, které se týkají problematiky telefonních linek pro lidi se zdravotním postižením a koordinace kompetencí mezi telekomunikačním úřadem a Radou pro rozhlasové a televizní vysílání. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni Fischerové. Jako další v obecné rozpravě vystoupí pan poslanec Schling.
Poslanec Jaromír Schling: Pane předsedající, dámy a pánové, chtěl bych stručně vysvětlit, proč posléze v podrobné rozpravě předložím některé pozměňovací návrhy. Především to bude pozměňovací návrh, který se bude týkat organizace Českého telekomunikačního úřadu. Vládní návrh totiž předpokládá, že úřad bude mít radu, bude mít tedy v čele vlastně kolektivní orgán. Obdobný návrh zde již byl projednáván, když jsme projednávali energetický zákon, obdobný návrh se objevil u Energetického regulačního úřadu. Byl to pozměňovací poslanecký návrh a nebyl schválen. Domnívám se, že by bylo účelné zachovávat u regulačních orgánů obdobnou strukturu, protože není vyloučeno, že někdy v budoucnosti budou tyto úřady sloučeny. To je jeden důvod.
Druhý důvod je ten, že s nejrůznějšími radami přece nemáme dobré zkušenosti. Předseda úřadu jako osoba plně odpovědná za rozhodnutí, která vydává; je podle mého názoru lepší řešení než kolektivní orgán, který zakládá kolektivní nezodpovědnost. Právě u televize jsme se přece setkali s tím, že desetimiliardová náhrada, kterou musel český stát vyplatit, byla vyplacena právě proto, že Rada pro rozhlasové a televizní vysílání jakýmsi způsobem rozhodla, aniž by její členové byli za své rozhodnutí voláni k odpovědnosti. Prostě nemohou být volání k odpovědnosti, nemají takovou odpovědnost. Na rozdíl například od členů statutárních orgánů akciových společností, kteří jsou nejen hmotněprávně, ale i trestněprávně odpovědní za své konání. Proto bych chtěl navrhnout, aby v čele úřadu zůstal pouze předseda, aby tam rada nebyla.
Dále bych chtěl reagovat na některé pozměňovací návrhy, které byly přijaty hospodářským výborem.
Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Schlingovi. O slovo se přihlásil pan poslanec Petr Pleva.
Poslanec Petr Pleva: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, chtěl bych s faktickou poznámkou reagovat na vystoupení pana kolegy Schlinga. Prosím vás, abyste mu vyřídil, aby nepředbíhal závěry vyšetřovací komise ke kauze CME, protože není zcela jasné, zda jsme zaplatili 10 miliard pochybením rady, nebo pochybením někoho zcela jiného, mimochodem také vlády, ve které seděl.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Plevovi. Dámy a pánové, další přihlášky do obecné rozpravy nejsou, takže závěrečné slovo má pan ministr Vladimír Mlynář.
Ministr informatiky ČR Vladimír Mlynář: Pane předsedající, nechci protahovat diskusi, jen stručná reakce na poznámku pana poslance Schlinga. Podle vládního návrhu skutečně v čele rady má stát předseda Českého telekomunikačního úřadu. Není to tedy tak, že bychom zaváděli do Českého telekomunikačního úřadu obecný kolektivní rozhodovací orgán, jako je tomu v Radě pro rozhlasové a televizní vysílání. Filozofie je jiná. Snaží se zkombinovat výhody toho, že v čele úřadu stojí jeden člověk s jasnou odpovědností, spolu s tím, že na některá vyjmenovaná konkrétní rozhodnutí v zákoně je třeba souhlasu kolektivního orgánu.
Co to znamená? Znamená to, že ve všech rozhodnutích a praktických chodech úřadu rozhoduje předseda rady, tedy jeden člověk. Pouze v některých vyjmenovaných případech v zákoně, v tzv. opatřeních obecné povahy, kde se rozhodují základní koncepční regulační postupy, je dáno rozhodnutí rady jako kolektivního orgánu, a to proto, že na míru stupně a způsobu regulace existují různé odborné názory, a rada má zajistit, aby rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu bylo průnikem takových odborných názorů. Tedy odstranit stav, který je dnes, že v čele úřadu je i v těchto zásadních koncepčních regulačních otázkách jen jeden člověk. A jaký má on názor, taková je regulace Českého telekomunikačního úřadu.
***