(9.50 hodin)
(pokračuje Pospíšil)
Polovina úpravy bude nadbytečná, neb dnešní právo tyto okolnosti a tyto problémy řeší. Druhá část této úpravy, když to zjednoduším, bude přinášet nemalé aplikační problémy. Vězte, dámy a pánové, že původní úmysl rychleji a efektivněji postihnout určité případy, které vznikají při styku člověka a zvířete, naopak díky nejasnosti právní úpravy budeme postihovat složitěji, obtížněji a vzniknou nám důsledky, které jsme původně nezamýšleli.
Dámy a pánové, na úplný závěr budu mít osobní apel právního puristy na naše právní optimisty. Přemýšlejme, dámy a pánové, jak současnou platnou právní úpravu lépe využít, jak donutit orgány činné v trestním řízení a naše civilní soudy, aby rychleji, efektivněji a kvalitněji aplikovaly platné právo. Myslím si, že my zákonodárci nebudeme pak podléhat pokušení náš právní řád neustále takto štupovat a vylepšovat drobnými záplatami.
Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ODS.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu. Sděluji, že do ní mám čtyři písemné přihlášky: paní poslankyně Jiřiny Fialové, pana poslance Jana Schwippela, pana kolegy Jaroslava Pešána a paní předsedkyně ústavněprávního výboru Vlasty Parkanové. Uděluji slovo první jmenované kolegyni Jiřině Fialové. Prosím.
Poslankyně Jiřina Fialová: Dobrý den. Pane předsedající, dámy a pánové, v důvodové zprávě tohoto poslaneckého tisku navrhovatelé uvádějí, že hlavním účelem navrhované novely je zakotvit jednoznačně v českém právním řádu odpovědnost za škodu způsobenou zvířetem. V poslední době byla zveřejněna řada případů napadení dítěte nebo dospělé osoby psem, a tak každý z nás chápe, že za takto vzniklé škody, převážně na zdraví těchto napadených osob, by měl nést odpovědnost držitel tohoto psa. Takové ustanovení by jistě každý z nás uvítal.
V navrhovaném zákonu je však řada nepřesností, které zde již zmínil pan poslanec Pospíšil. Mně na předběžném návrhu velice vadí ustanovení vkládaného odst. 19 do § 89, který zní: "Živým nástrojem se rozumí osoba, zvíře nebo jiný živý organismus." Tento termín je totiž použit na doplnění § 9 odst. 1, který by přijetím novely zněl: "Pachatelem trestného činu je, kdo trestný čin spáchal sám svým jednáním nebo jednáním svého živého nástroje, rozumějme osobu, zvíře nebo jiný živý organismus ve svém držení." Nemohu totiž uvěřit, že by předkladatelé počítali s tím, že někdo bude mít jinou osobu ve svém držení. Dobu otrokářskou, kdy jeden člověk mohl vlastnit druhého, už snad máme dávno za sebou a věřím, že k té se vracet nebudeme.
Dámy a pánové, v současné době se zabýváme vládním návrhem trestního zákoníku, a tak se domnívám, že je vhodnější zahrnutí zanedbání nebo porušení odpovědnosti za škodu způsobenou zvířetem do tohoto návrhu, tedy tisku 744, a to ať již do kapitoly trestné činy proti zdraví či trestné činy obecně nebezpečné, popřípadě do kapitoly jiné.
Z uvedených důvodů proto navrhuji předloženou novelu zákona, tisk 673, zamítnout v prvém čtení. Děkuji. (Potlesk poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji paní kolegyni Fialové. Nyní má slovo pan kolega Schwippel, připraví se pan poslanec Pešán.
Poslanec Jan Schwippel: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, úvodem bych chtěl říci, že se v tomto případě plně ztotožňuji s námitkami vlády uvedenými v tisku 673/1, které zde také komentoval pan zpravodaj. Považuji je za natolik zásadní, že by samy o sobě podle mého názoru byly dostatečným důvodem k zamítnutí návrhu již v prvém čtení.
Předložený návrh, který jistě byl veden dobrými úmysly, obsahuje i některé další nejasnosti a nepřesnosti. Tato skutečnost mně byla potvrzena při konzultaci s odborníky například z Českomoravské kynologické unie. Jedná se zejména o vymezení pojmu "nedovolený výcvik psa". Tím je v navrhované předloze výcvik, který je zaměřen na podněcování jeho agresivity. V praxi jsou při takzvaném výcviku služebních psů cvičeni psi například na zadržení figuranta, to znamená na zadržení člověka. V této disciplíně se konají veřejné zkoušky a mezinárodní soutěže. Zvlášť silný zákus do lidské ruky nebo ramene je při nich hodnocen vyšší známkou. Zároveň nelze říci, že se jedná pouze o služební psy, protože někteří z nich jsou drženi soukromými osobami a služebním psem se zřejmě stávají až po vykonání příslušných zkoušek, a jsou-li používáni policií nebo jinou ozbrojenou složkou.
Vyvstává zde navíc otázka výcviku loveckých psů, jak zde krátce zmínila paní předkladatelka. Ten je zaměřen na výcvik ostrosti, například na kočku nebo lišku. Týká se to výcviku loveckých ohařů, norníků a barvářů, kteří při individuální zkoušce mají za úkol strhnout a zadávit postřelenou vysokou zvěř. Sporné je také ustanovení, které označuje za trestný výcvik zaměřený na podněcování agresivity v úmyslu opatřit sobě nebo jinému majetkový prospěch. Výjimku opět tvoří psi služební. Pak by ale lovecký výcvik psů, který vede k ulovení zvěře, tedy k majetkovému prospěchu, byl i z tohoto pohledu činem trestným.
V souhrnu jsem toho názoru, že námitky předložené vládou i některé další nejasnosti jsou zásadního charakteru, a proto já osobně podpořím předložený návrh na zamítnutí tohoto návrhu. Děkuji. (Potlesk poslanců ODS.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Nyní má slovo pan kolega Pešán. Připraví se paní kolegyně Parkanová.
Poslanec Jaroslav Pešán: Děkuji za slovo. Pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, chtěl bych v úvodu svého vystoupení samozřejmě ocenit práci předkladatelů, respektive vím, jaké důvody je k tomu vedly. Nicméně ve své argumentaci se pokusím naznačit nebo dokázat, že současná právní úprava je dostatečná. Nechtěl bych bagatelizovat všechny případy, kdy došlo ke zranění člověka útokem psa. Nicméně při sledování některých těchto případů si nemohu - a při odpovědích dotyčných konkrétních osob, které měly řešení na starosti, a při poslechu toho, že oni takzvaně nemohou nic dělat - odpustit poznámku, aspoň ty případy, které jsem sledoval, že svědčí o tom, že dotyčné osoby buď neznají právní řád České republiky, anebo se jim prostě případy řešit nechce.
Dovolte, abych tady udělal takový souhrn všech našich předpisů, které lze použít v těchto případech, protože si myslím, že to nebude na škodu. Znovu tvrdím, že v současné době platná právní úprava nabízí řadu možností, jak postihnout nezodpovědné chování majitelů psů. Kromě obecné úpravy občanskoprávní, přestupkové a trestněprávní ukládají chovatelům psům povinnosti také další speciální právní předpisy, veterinární zákon, zákon na ochranu zvířat proti týrání a podobně, které současně upravují i sankce ukládané příslušnými orgány za porušení těchto povinností. Jako první můžeme jmenovat zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník.
***