(10.00 hodin)
(pokračuje Pešán)
Vzhledem k tomu, že pes je z hlediska občanského zákoníku považován za věc, vztahují se na vlastníky psů obecné povinnosti vlastníků. Projednání možných postihů patří do kompetence obecných soudů.
Vlastník věci se musí zdržet všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného, čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv. Proto zejména mimo jiné nesmí nechat chovaná zvířata vnikat na sousední pozemek, to je § 127 odst 1 občanského zákoníku. Podle ustanovení § 415 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, je pak každý povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí. V souladu s ustavením § 420 občanského zákoníku každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právních povinností. Odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil. Obecná odpovědnost za škodu podle tohoto ustanovení vzniká protiprávním úkonem, kterým může být jak aktivní chování škůdce tak i jeho opomenutí v případě, že měl povinnost konat. Z výše uvedeného vyplývá, že chovatel zvířat při současné platné právní úpravě zodpovídá za škodu, kterou způsobí zaviněným porušením výše citovaných povinností.
Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. V souvislosti s volným pobíháním psů a nežádoucími důsledky s tím spojenými, znečišťování veřejného prostranství, napadení člověka psem, atd., umožňuje § 10 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, obci vydat v rámci již samostatné působnosti obecně závaznou vyhlášku, která by regulovala pohyb psů v obci a další podmínky k venčení. Může pak za porušení povinností stanovených touto vyhláškou uložit pachateli pokutu podle ustanovení § 46 odst. 2 a § 48 zákona o přestupcích. V případech, kdy obec nemá vydanou obecně závaznou vyhlášku, která by upravovala povinnosti chovatelů psů týkající se podmínek udržování čistoty veřejných prostranství v souvislosti s venčením psů, je možné uplatnit skutkovou podstatu uvedenou v § 47 odst. 1 písm. d) přestupkového zákona. Dojde-li k napadení člověka psem, umožňuje přestupkový zákon v § 49 odst. 1 písm b) uložit pachateli pokutu za ublížení na zdraví z nedbalosti jako za jeden z přestupků proti občanskému soužití.
Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů, nám umožňuje… Podle ustanovení § 4 odst. 1 písm a) veterinárního zákona je chovatel - tzn. ve smyslu § 3 odst. 1 písm. a) veterinárního zákona každý, kdo zvíře nebo zvířata vlastní nebo drží anebo je pověřen se o ně starat, ať již za úplatu, nebo bezúplatně, a to i na přechodnou dobu - povinen chovat zvířata způsobem, v prostředí a podmínkách, které vyžadují jejich biologické potřeby, fyziologické funkce a zdravotní stav, a předcházet poškození jejich zdraví. V souladu s ustanovením § 4 odst. 1 písm. f) a g) je chovatel dále povinen zajistit, aby byli psi a některá další zvířata držená v zajetí - zejména lišky, jezevec, kuna - ve stáří do šesti měsíců a potom vždy jednou za rok očkováni proti vzteklině. Uchovávat doklad o tomto očkování po dobu nejméně jednoho roku a na požádání jej předložit orgánům vykonávajícím státní veterinární dozor a zajistit, aby bylo neprodleně a v rozsahu nezbytně nutném pro vyloučení podezření z onemocnění vzteklinou veterinárně vyšetřeno zvíře, které poranilo člověka nebo s ním přišlo do přímého kontaktu způsobem nebo za okolností, které mohou vyvolávat podezření z onemocnění touto nákazou. V případě porušení nebo nesplnění výše uvedených povinností se uplatní sankce stanovené v § 71 a 72 veterinárního zákona.
Zákon č. 246, na ochranu zvířat proti týrání, ve svém ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 246 určuje, jaké jednání je týráním zvířete. V písmenu b) stanoví, že za týrání zvířete se považuje podrobit zvíře výcviku nebo veřejnému vystoupení anebo obdobnému účelu, jakož i vychovávat, cvičit nebo účelově používat zvíře k agresivnímu chování vůči člověku nebo jiným zvířatům. Za týrání se podle § 4 odst. 1 považuje také opustit zvíře s výjimkou zvířete volně žijícího atd. Dané jednání je pak opět možno postihnout podle § 27 a 28 citovaného zákona jako přestupek nebo jiný správní delikt. Je tam možnost trestat recidivu.
Konečně zákon č. 140, trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. § 223 trestního zákona. Kdo jinému z nedbalosti ublíží na zdraví tím, že poruší důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce atd., bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti.
Předmětné problematiky se přímo týká usnesení Nejvyššího soudu České republiky č. 382 z roku 2002, kterým soud vyslovil názory, stávající právní názory. Podle § 415 občanského zákoníku je každý povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí. Z hlediska subjektivní stránky vyžaduje skutková podstata trestného činu ublížení na zdraví podle § 223 trestního zákona zavinění z nedbalosti, § 3 odst. 3, § 5 písm. a) a b) trestního zákona. Pokud by bylo zvíře poštváno osobou, je zbraní v rukou útočníka, je přípustná nutná obrana. V takovém případě se jedná ze strany osoby, která zvíře poštvala, o trestný čin úmyslný, ať ve stadiu pokusu, či dokonaný. Může jít o trestný čin vraždy, § 219 trestního zákona, popřípadě o ublížení na zdraví, § 221 až 222.
Dámy a pánové, omlouvám se za poněkud delší projev. Nicméně chtěl jsem ukázat šíři možností, kterou máme pro řešení této problematiky. Myslím si, že problematika volného pobíhání psů, škody, popřípadě ublížení na zdraví způsobené zvířetem a výcviku psů směřující ke zvýšení agresivity je v současné době dostatečně ošetřena.
Ještě mi dovolte několik poznámek, i když jsem vnímal, že o tom velice podrobně a pregnantně hovořil pan kolega Pospíšil, k návrhu trestního zákoníku, k návrhu § 185b trestního zákona. Není jasné, co zákonodárce míní pod pojmem "protiprávně provádí výcvik psa". Protože znovu připomínám, že zákon 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, již obdobné případy řeší, když za týrání zvířat považuje podrobit zvíře výcviku nebo veřejnému vystoupení anebo obdobnému účelu, je-li toto pro zvíře spojeno s bolestí, utrpením, zraněním, jakož i vychovávat, cvičit nebo účelově používat zvíře k agresivnímu chování.
Další zmíněnou záležitostí je pojem "živý nástroj". Souhlasím s tím, co zde všechno bylo řečeno včetně paragrafu, který opravdu navozuje dojem jakéhosi otroctví, jak už zde bylo zmíněno. Dále si myslím, že pojem živý nástroj je už sám o sobě zavádějící a nepřesný, neboť se jedná o rozpor v přívlastku. Protože jestliže je něco živé, nemůže být současně nástrojem. Na tom nemění nic ani skutečnost, že zvíře je věcí v právním slova smyslu.
Na závěr svého vystoupení bych se znovu zmínil o navrhovaných bodech 5, 6, 7, 8 § 185b trestního zákona. Dámy a pánové, vzhledem k nejasným definicím bych měl hrůzu ze sazeb, které jsou zde navrhovány, ať již v bodě 6, 7 nebo 8 - už zde byla také řeč - a myslím si, že sazby pohybující se od 10 do 15 let jsou podle mého názoru naprosto neadekvátní k tomu, na základě čeho, na základě jakých činů má být tato sazba udělena. Ještě připomínám, právě proto, že je nejasný pojem "ovládané zvíře", kdy by tato nejasnost mohla způsobit kriminalizaci širokého okruhu osob, a to i těch, které neporušily žádnou právní povinnost.
***