(14.40 hodin)
(pokračuje Škromach)
Tento postup finančních ředitelství potvrdil ve svých rozhodnutích i Ústavní soud.
Jak jsem již uvedl, nemůžeme přistoupit na návrh nebo připravit návrh na úplné zrušení zákazu takzvaného švarc-systému. Tento systém je založen na tom, že jsou rozdílné podmínky pro placení daní a zdravotního a sociálního pojištění pro zaměstnance. Kdybychom chtěli tento systém změnit, museli bychom tyto podmínky srovnat, buď je zhoršit pro živnostníky, nebo zlepšit pro zaměstnance a zaměstnavatele. To by však mělo fatální dopad na systém sociálního a zdravotního pojištění a na výběr daní. Pokud to někdo plánuje v rámci širších reforem, například zdravotnictví nebo penzijní reformy, tak je možné o tom diskutovat. Samostatně však zlegalizovat švarc-systém nelze. Všude ve světě je mezi zaměstnanci a živnostníky nějaké rozhraní. Změnit to lze jen v kontextu větších reforem.
Často se objevuje tvrzení, že v jiných zemích takováto ustanovení nejsou. To samozřejmě tak není. Téměř ve všech zemích v rámci Evropské unie je tato oblast upravena a je jasně rozlišováno mezi tím - buď je člověk v závislé činnosti, čili zaměstnanec, anebo je osoba samostatně výdělečné činná, OSVČ. Myslím si, že tady ten problém není.
Ještě bych možná zdůraznil jednu věc, která je asi velmi důležitá, protože to není žádná novinka, není to nic, co by bylo vymyšleno vloni či předloni a realizováno v zákonu o zaměstnanosti v rámci § 13, ale je to ustanovení, které je v naší legislativě uplatněno již od roku 1992, právě z dob, kdy tento systém začal nabývat na síle a rozsahu. Druhým důvodem, proč nelze zrušit zákaz švarc-systému, je skutečnost, že bychom zaměstnance zbavili působnosti zákoníku práce a že by v mnoha případech pracovali jen na živnostenský list. Tím by došlo k omezení výkonu zaměstnavatelské práce, která má své historické společenské opodstatnění. Tato takzvaná závislá práce je navíc chráněna řadou mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána. Zaměstnanec jako živnostník nebo občan podle smlouvy podle občanského zákoníku by sice fakticky vykonával práce pro zaměstnavatele ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti, ale bez jakékoli ochrany, kterou mu v současné době zajišťuje především zákoník práce. Například údržbář by vykonával tyto práce ve firmě podle občanského zákoníku, neměl by ochranu před výpovědí z důvodu nemoci, neměl by nárok na dovolenou, na odpočinek mezi směnami, na limit práce přesčas. Škodu způsobenou zaměstnavateli by hradil v plné výši, odškodnění za pracovní úraz by dostal jen tehdy, kdyby prokázal zavinění zaměstnavatele. Neexistovala by žádná ochrana zaměstnanců pečujících o děti, mladistvých, těhotných žen, zaměstnanců se zdravotním postižením a podobně. A co víc - zaměstnanec by nedostával za vykonanou práci mzdu ani plat, musel by si sjednat odměnu za zhotovení zakázky a částku by musel vyfakturovat. Nevztahoval by se na něj zákon o mzdě či platu, minimální mzda ani minimální mzdové tarify a podobně.
Myslím si, že výčet těch negativních stránek je dost závažný a je nevyvratitelným důkazem, proč v současné době není možné zrušit zákaz takzvaného švarc-systému, pokud se ovšem nechceme vracet do poměrů devatenáctého století.
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, snažil jsem se obrátit vaši pozornost k účelu předkládaného návrhu zákona, úpravy § 13 zákona o zaměstnanosti.
Ještě bych chtěl v té souvislosti uvést, že tak jak je navrhován nyní, a vzhledem k tomu, že není akceptovatelný návrh na zrychlené projednání, byť to znění, které vláda předložila do Poslanecké sněmovny, je předjednáno i s Hospodářskou komorou a s dalšími sociálními partnery, kteří s tímto zněním souhlasí a podporují je, bude asi dobré vytvořit určitý prostor k tomu, abychom mohli projednat tento návrh i ve výboru. Ale vzhledem k určité nejistotě, která byla vyvolána řekněme různými výklady tohoto paragrafu, ke kterým zřejmě vedlo zvýšení sankcí, které byly zavedeny vlastně od 1. 10. loňského roku, kdy se objevily různé rady ekonomických a finančních poradců firmám v tom smyslu, že by měly vážit, zda už to je na hraně, nebo není, jestli to je, nebo není švarc-systém, tak tyto firmy si raději vytvořily větší nárazníkové pásmo a někdy i v těch případech, kdy se v žádném případě nejedná o švarc-systém i podle výkladu Ministerstva práce a sociálních věcí, tak určitým způsobem z opatrnosti tito živnostníci nedostávali zakázky, na které byli zvyklí nebo kde měli nasmlouvané kontrakty z minulých let. Proto chceme vytvořit větší právní jistotu, tak aby nebylo možné tyto věci vykládat jiným nebo různým způsobem, a proto navrhujeme tuto úpravu § 13 zákona o zaměstnanosti.
Znovu zdůrazňuji, že se jednalo o převzetí tohoto paragrafu ze zákoníku práce a v této normě tento paragraf prakticky existuje v téměř nezměněné formě od roku 1992. Proto bych si dovolil navrhnout podle § 91 jednacího řádu Poslanecké sněmovny, aby lhůta k projednání návrhu zákona ve výborech byla zkrácena o 53 dnů, na sedm dnů. V případě, že tento návrh by nebyl přijat, navrhuji zkrácení o 30 dnů, to je na 30 dnů. Důvodem pro zkrácení lhůty je snaha, aby novela § 13 zákona o zaměstnanosti, která upravuje zákaz takzvaného švarc-systému, nabyla účinnosti co nejdříve a mohla tak uklidnit podnikatelské prostředí. Důvodem je, a já věřím, že tento návrh najde podporu, abychom tuto změnu schválili ještě na tomto plénu Poslanecké sněmovny, tak aby jej mohl projednat co nejdříve Senát a abychom tuto změnu mohli co nejdříve uplatnit v praxi.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu ministrovi za úvodní slovo. Prosím nejprve, abychom trošku snížili hladinu hluku, a nyní poprosím zpravodaje pro prvé čtení, kterým je pan poslanec Miroslav Krajíček, aby se zhostil své role. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Miroslav Krajíček: Vážená paní místopředsedkyně, členové vlády, vážené kolegyně a kolegové. Předkládaný vládní návrh zákona, kterým se mění zákon 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, novelizuje zákon, který Parlament České republiky přijal s účinností od 1. října 2004. Vláda navrhuje novelizaci zejména proto, že ustanovení tohoto zákona vyvolalo pochybnosti u podnikatelské veřejnosti, která kritizovala jeho ustanovení v tom smyslu, že brání živnostníkům, kteří nemají své zaměstnance, sjednávat smlouvy mimo pracovněprávní vztah pro zadavatelské firmy.
Návrh se týká úpravy textu § 13 v jeho odstavci 3 písmeno c) a nahrazuje text odstavce 4 novým zněním. V § 13 odstavci 3 písmeno c) byla slova "jinému zaměstnavateli" nahrazena textem "jiné právnické nebo fyzické osobě".
***