(15.20 hodin)
(pokračuje Říman)
Ale to bylo nezákonné, protože zákon hovořil naprosto jasně. Jenom zaměstnavatelé, žádné OSVČ bez zaměstnanců. V tom byla samozřejmě právní nejistota firem, které dávaly práci osobám samostatně výdělečně činným, kterou překonávaly do 1. 10. tím, že pokuta byla maximálně do 25 tisíc korun. Jinými slovy to byl náklad, který v případě, že by přišla kontrola z úřadu práce a řekla, tak, pánové, tady jste za hranicí, to už je švarc-systém, tak těch 25 tisíc se dá zaplatit, to je akceptovatelné riziko. V okamžiku, kdy od 1. října nastoupily 2 miliony korun, tak samozřejmě riziko se stalo neakceptovatelným, a proto vznikl tento problém. Ne proto, že vznikla nová dikce zákona, to je pravda - proto, že se zvýšila sankce a riziko už překročilo únosnou mez. Proto vznikl problém a ministerstvo přišlo s novelou, která, jak už jsem řekl, od slova "zaměstnavatel" přechází k pojmu "právnická nebo fyzická osoba", to znamená, jak řekl správně pan kolega Pospíšil, švarc-systém legalizuje, aby jej v konci věty za středníkem opět vlastně kriminalizoval tím, že zavádí pojem "zastřený pracovněprávní vztah", kdy tímto pojmem znovu vytváří onu hranici mezi pokladní a dřevorubcem s vlastní sekyrou. Jinými slovy, jestliže v rámci stávající dikce byly firmy a podnikatelé v nejistotě tím, jak bude vyložen metodický pokyn konkrétním kontrolním úředníkem z úřadu práce, tak nyní budou v úplně stejné nejistotě tím, jak vyloží příslušný úředník pojem "zastřený pracovní vztah". To znamená, z hlediska nejistoty podnikatelské veřejnosti se nemění vůbec nic. Pouze jsme přešli od závislosti na metodickém pokynu k závislosti na interpretaci pojmu "zastřený pracovně právní vztah", což bude nepochybně nějaký metodický pokyn č. 2. A v podstatě bude opakovat to, co bylo v metodickém pokynu č. 1.
Teď se dostávám k praktickému příkladu. Jak jsem se pokusil vysvětlit, novelou se nic nemění. Opět je tady nejistota, co je pokladní a co je dřevorubec s vlastní sekyrou. Stále je platný text, který je veřejně přístupný. Jde o rozhovor jednoho živnostníka s pracovníkem Ministerstva práce a sociálních věcí a tento rozhovor velmi plasticky dokladuje, v čem je problém. Já myslím, že většina z vás tento rozhovor nečetla, a proto mi dovolte vás chvíli zdržet, abych vám jej přečetl, a možná, že se pak dostaneme dál.
Od teď cituji: Mám překladatelskou agenturu. Překladatelé pro mne pracují na živnostenský list. Dělají pro mne můj hlavní předmět činnosti. Dočetl jsem se o strašných sankcích za porušování paragrafu 13, našel jsem si ho, přečetl a zesinal. Já jej porušuji! A neexistuje pro mne způsob, jak bych ho mohl neporušovat. Takže musím skončit s firmou. Zavolal jsem na Ministerstvo práce a sociálních věcí, kde jsem si povídal přes hodinu s navýsost vstřícnou, milou a přátelskou právničkou, a společně jsme se snažili dopídit, zda dostanu, nebo nedostanu pokutu ve výši 2 milionů korun.
Agentura: Dobrý den, já volám kvůli tomu zákonu na potírání Švarcsystému.
Právnička: Dobrý den, aha, a co máte za problém.
Agentura: Pracuji jako překladatelská agentura a všichni překladatelé pro mne pracují na živnostenský list.
Právnička: To je v pořádku.
Agentura: Jak to, díval jsem se na text zákona a je to nezákonné.
Právnička: Aha, ale díval jste se na metodický pokyn, který jsme k tomu včera vydali?
(Chvíle domlouvání, pár kliknutí na internetu a oba společně jsme si metodický pokyn přečetli.)
Agentura: Jak to tady stojí, pořád se do toho nevejdu.
Právnička: To asi se nevejdete. Poslyšte, co pro vás ti překladatelé dělají?
Agentura: No překládají.
Právnička: Jenom?
Agentura: No, ještě máme korektory a tlumočníky.
Právnička: Aha, tak to taky nepůjde.
Agentura: No právě!
Právnička: A nemůžete z těch překladatelů udělat svoje zaměstnance?
Agentura: Někteří pracují třeba pro osm agentur. Ty to ani nenapadne. A pak tam jsou jiní, kteří pracují jenom pro mne, ale chtějí mít svobodu pracovat, kdy se jim zachce. A ti se také nenechají zaměstnat. A pak tam máme Američana, kterého si chceme udržet, aby mu nezbýval čas na ostatní. Ten zas žije tři měsíce tady a tři měsíce venku. To mu mám dávat neplacené volno na každý výlet? To to můžu rovnou zabalit.
Právnička: No, to je srozumitelné. Vy je moc nutit asi nemůžete. Ale vy sám pracujete, ne?
Agentura: To ano.
Právnička: Aha, takže většinu práce děláte sám a oni vám jen trochu pomáhají.
Agentura: Jistě. Mám obrat xx milionů a osmdesát opravdu aktivních překladatelů a jen mi trochu pomáhají. Ne, promiňte, já si dělám legraci. Bohužel, většinu práce dělají oni a já se to snažím jenom tak trochu organizovat.
Právnička: Aha. No to dá rozum. A poskytují vám jen práci?
Agentura: A co jiného?
Právnička: No, používají někdy tužku? (Smích v sále.)
Agentura: Každý ji snad občas vezme do ruky…
Právnička: Výborně, tak to vám ji mohou prodat! A to bychom měli vyřešené překladatele, takhle z nich budou dodavatelé! (Smích v sále.)
Agentura: Co prosím? (Potlesk.)
Právnička: No, tím, že vám neposkytují jen práci, ale i něco hmotného, už z nich není zneužívaná námezdní síla, ale stávají se obchodními dodavateli tužek a doplňkové práce. (Smích v sále.)
Agentura: Ale já od nich nechci kupovat tužky!!! Já od nich chci nakupovat služby a ty pak prodávat svým zákazníkům. Vždyť se službou se dá také přece obchodovat.
Právnička: Jen když ta služba není práce! (Smích v sále.) Tak, a co uděláme s tlumočníky… Jak to funguje?
Agentura: No, vyzvednu kolegu autem u něj doma, dojedeme do firmy, tam čtyři hodiny sedíme v kabině a tlumočíme, pak ho hodím domů a on jde spát.
Právnička: Tak do tohohle opotřebení asi nenacpeme.
Agentura: Jaké opotřebení? Tlumočníkovi se opotřebovávají jen hlasivky.
Právnička: Vždyť říkám, že to nepůjde. Budeme muset vymyslet něco jiného, abychom to mohli do toho metodického pokynu dát. Proti agenturám ten zákon zaměřený není.
Agentura: Jak prosím?
Právnička: No, on je to hlavně zákon pro stavební firmy, a tak ho ještě musíme doladit tady v té metodické příručce. Ale nebojte, my tam dostaneme, že je to v pořádku, i když je to proti tomu, co je v tom zákonu.
Agentura: Prosím pěkně, jaký je účel tohohle zákona? Není to vlastně blbost, že to tak říkám?
Právnička: To je přece naprosto klíčový zákon, který vychází ze základní listiny práv a svobod, která zakládá právo na to, být zaměstnán.
Agentura: Aha, a není ten zákon trochu nepřesně formulovaný?
Právnička: Kdepak, ten vlastně platí už hrozně dlouho, jen se nevymáhal a nikdo o něm vlastně nevěděl. Ale mohlo to tak taky zůstat, kdyby kolem toho televize a novináři neudělali takový humbuk. (Smích v sále.) Teď když se něco objeví, hned se toho chytí a dělají kolem toho kdoví co.
Agentura: No, to je tedy podlé.
Právnička: Pravda je, že ten zákon a zejména tenhle paragraf je od začátku drobátko nešťastný. Ale my to v tom Metodickém pokynu vyladíme a uvedeme na správnou míru.
Agentura: Ale ten metodický pokyn přece nemůže říkat pravý opak toho, co říká zákon!
Právnička: A proč ne!?
Agentura: Cožéééé!
Právnička: Vy jste překladatel, ne?
Agentura: To jsem.
Právnička: Tak mi neříkejte, že nevíte, kolik významů může mít jedno slovo! (Smích a potlesk v sále.)
Agentura: No jo, ale co když mi nějaký úředník živnostenského úřadu udělí pokutu dva miliony korun? To se můžu jít rovnou oběsit, protože mi všechno vezmou.
Právnička: Ale tu vám uložit nemůžou.
Agentura: Jak to? Když někdo bude postupovat podle zákona, tak přece musí.
Právnička: To sice ano, ale on musí postupovat především podle metodického pokynu.
Agentura: A co když nebude postupovat podle metodického pokynu? U nás jsou úředníci, kteří se neřídí metodickými pokyny, protože o nich třeba ani neslyšeli, a když slyšeli, stejně vědí jen to, co se o nich řeklo v televizi.
***