(15.30 hodin)
(pokračuje Říman)
Právnička: No, to máte pravdu, máme i úředníky, kteří se nedrží ani zákona, že jo.
Agentura: No právě!
Právnička: Tak to je jednoduché, odvoláte se proti pokutě!
Agentura: A kam?
Právnička: No přece k nám, na ministerstvo, a my vám tu pokutu zase zrušíme.
Agentura: A co když mi ji nezrušíte?
Právnička: Nebojte, zrušíme, už jsem vám říkala, že to není zákon proti agenturám, ale proti jiným.
Agentura: No ale co když mi ji přese všechno nezrušíte? To bych se pak musel bránit u soudu, ne?
Právnička: Proč?
Agentura: No přece soud je konečný arbitr.
Právnička: No to sice je, ale víte určitě sám, jaké jsou dneska doby projednávání věcí u soudu. Než na to dojde, tak už to bude všechno jinak.
Agentura: Jak to?
Právnička: No přece bude nový zákoník práce. A ten v tomhle bude mnohem přísnější.
Agentura: Aha, a kdy bude?
Právnička: Tak za rok a půl.
Agentura: A kdy budou volby?
Právnička: Za rok a tři čtvrtě.
Agentura: A pak to už zůstane tak?
Právnička: Kdepak! ODS chce naopak švarc-systém uzákonit jako legální. Víte, oni s ním bojují v podstatě bez úspěchu v celé Evropě.
Agentura: Ach jo, já mám pocit, že nežijeme v právním státu, když zákon může říkat pravý opak než prováděcí předpis a tomu se říká jen doladění. Když je zákon psaný "proti" někomu.
Právnička: Ale tak to nesmíte brát. Je to právní stát.
Agentura: Podívejte se třeba na dodatky americké ústavy. Jak jsou jednoduše formulované. Jedna dvě věty, a je to. Na jejich znění se i laik může u soudu odvolat nebo jim alespoň rozumí. (Asi jsem to s tím optimismem kapánek přeháněl, ale ne až zas tak moc.)
Právnička: No to je ale Amerika. Tady jste ale v Evropě!
Agentura: No jo. Máte pravdu. Tak co mi poradíte?
Právnička: My se tady poradíme, jak to tam nacpat, a vy si zavolejte třeba v pondělí večer, to už budeme vědět, jak to udělat.
Agentura: Víte, já mám pocit, že žádné právo na zaměstnání neporušuji. Oni ti překladatelé se u mne neucházejí o práci nebo zaměstnání! Oni si navzájem konkurují a ucházejí se o to, stát se mými dodavateli služeb. Takže kdyby mi podepsali prohlášení, že prací pro mne nejsou dotčena jejich práva na zaměstnání v zaměstnaneckém poměru, protože se o zaměstnání neucházejí, byl bych před účelem zákona chráněný, ne?
Právnička: No to asi jo. To by mohlo fungovat. Oni se nechtějí nechat zaměstnat, takže jim v ničem nebráníte, a tudíž jejich práva nekrátíte. To by mohlo jít, my se tu o tom poradíme.
Agentura: Ale to by se mohlo vztahovat na všechny profese, ne? Dokonce i na ty kopáče.
Právnička: No to asi ano…
Agentura: Takže já to ještě shrnu: Když mi překladatel prodá tužku a k ní doplňkové služby, není vykořisťovaným ubožákem zaměstnávaným podvodným švarc-systémem, ale plnohodnotným dodavatelem tužek, zatímco když pouze překládá, jsem já kapitalista vykořisťovatel a zasloužím si pokutu.
Právnička: Podle zákona ano. Ale podle metodického pokynu, který doplníme příští týden…
Agentura: Chápu. A když kopáč s živnosťákem prodá svůj krumpáč s obsluhou, je dodavatel, zatímco když kope s krumpáčem patřícím stavební firmě, jde o skrytou zaměstnanost.
Právnička: Přesně tak.
Agentura: Aha. A když podepíše, že se nechtěl nechat zaměstnat, ale chtěl jen dodávat služby svých opálených paží, nejspíš to projde.
Právnička: Asi ano.
Agentura: Takže celý ten zákon je vlastně na…
Právnička: Kdepak! Ten zákon je hrozně důležitý, protože bojuje proti zneužívání skryté zaměstnanosti a chrání ústavní právo vycházející ze základní listiny práv a svobod.
Agentura: Děkuji mnohokrát za pomoc, tak já si zavolám v pondělí odpoledne.
Právnička: Ano, a my do té doby s kolegy vymyslíme, jak to zařídit.
Agentura: Na shledanou.
Právnička: Na shledanou.
(Potlesk z pravé strany sálu.)
Dámy a pánové, možná máte pocit, že jsem některé z vás zdržel, že text znáte nebo že jste se nedozvěděli nic nového. Nicméně já se domnívám, že i když to bylo psáno - není to můj text - autorem, kterého neznám, velmi humornou a zajímavou formou, tak se mu podařilo naprosto přesně vystihnout, v čem je onen zakopaný pes. Prostě v tom, že ti lidé nemají absolutně žádnou jistotu, jestli jsou tím správným kopáčem se správnou sekerou, nebo nejsou.
Když se podíváte na důvodovou zprávu novely zákona, tak tady je snaha - a pan ministr to zmínil ve svém úvodním textu - vyspecifikovat, co se vlastně tím zastřeným vztahem míní. Cituji: "Jde zejména o výkon činnosti OSVČ na pracovišti druhého subjektu podle jeho pokynů ve vymezeném pracovním čase, s využitím jeho energie či surovin, bez odpovědnosti vůči třetím osobám, případně bez majetkové účasti."
Vezměme si třeba obkladače, který získal zakázku pro větší stavební firmu při stavbě rodinného domku a jeho úkolem je vykachlíkovat koupelnu. Tato osoba samostatně výdělečně činná, nemající zaměstnance, pracuje samozřejmě podle pokynů stavební firmy, to znamená, co má vykachlíkovat, kde má vykachlíkovat, pracuje pravděpodobně v jistém vymezeném čase, protože ta velká firma v sedm hodin začne a ve čtyři hodiny skončí, ona se pravděpodobně bude muset přizpůsobit, protože je tam nějaká ochrana atd. Pracuje s využitím jeho energie, nepochybně využívá stavební proud, na který je napojena ona větší stavební firma, nemá svoji vlastní zástrčku na stavbě, na stavbě pracuje bez odpovědnosti vůči třetí osobě, tedy vůči investorovi, protože většinou to bývá tak, nebo dnes už vždycky, že investor má jednu generální smlouvu s vyšším dodavatelem a ten ručí za všechno, a tudíž subdodavatelé neručí vůči investorovi, případně bez majetkové účasti OSVČ. Ano, tady je jediný moment, že by mohla být kelna nebo fanka, jak se říká, jeho, nebo by mohla pocházet od vyššího dodavatele, ale už budeme mít problém s maltou, která může být společná pro celou stavbu.
Řekněte mi, jakou má jeden i druhý jistotu, že když přijde na takovou kontrolu nebo stavbu úředník z úřadu práce, že neklasifikuje tu práci jako zastřený nebo nezastřený pracovní vztah. Prostě má jistotu nulovou.
Kdybychom si vzali příklad těch tlumočníků a překladatelů a tady se ho pokusili znovu napasovat - už to nebudu dělat - dopadneme úplně stejně. Prostě život je daleko složitější, pane ministře a všichni pánové a dámy, kteří to podporujete, než příklad prodavačky v supermarketu versus kopáč nebo dřevorubec s vlastní nebo nevlastní sekerou. Je daleko složitější, a proto jediným možným řešením je pokusit se buďto pregnantně specifikovat v podstatě každou živnost, která je v živnostenském zákoně, což samozřejmě asi nejde, protože nastávají různé situace vztahů, nebo celý tento paragraf zrušit. Já se přimlouvám za to druhé.
Děkuji. (Potlesk z pravé strany sálu.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Martinu Římanovi. O slovo se nyní hlásí pan ministr Zdeněk Škromach.
Jestli jde o faktickou poznámku a jestli pan ministr je s tím svolný, tak slovo má místopředseda Sněmovny.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, paní místopředsedkyně. Mám opravdu jen faktickou poznámku. Celý ten projev kolegy Římana by byl pro nás jistě velmi zajímavý, kdybychom neuměli číst, protože jsme tento text měli všichni na e-mailech.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: To byla faktická poznámka místopředsedy Sněmovny Vojtěcha Filipa. Nyní pan ministr Zdeněk Škromach.
Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Zdeněk Škromach: Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, páni poslanci, komediální výstup pana poslance Římana opravdu stál za to. Já musím říci, že to, co tady četl, jsem samozřejmě četl. Já to mám na e-mailu asi dvacetkrát. Nepodařilo se mi ovšem vypátrat tak blbého právníka nebo právničku na Ministerstvu práce a sociálních věcí. Možná že tam někde je zakopaný z dob mého předchůdce ministra Vodičky, kdy tento paragraf byl do zákona uplatněn. (Potlesk.)
Pro mě je docela tristní, kdy tady jsem napadán já, je napadána vláda za paragraf, který kdysi prosadil do zákona ještě Václav Klaus jako člen tehdejší vlády jako ochranu před úniky v pojištění a v daních tímto systémem. Myslím si, když si z toho tady děláte srandičky, měli byste myslet na ty lidi, kterých se to týká.
***