(9.40 hodin)
(pokračuje Kocourek)
§ 197 zní: "§ 197 Závěrečným vyrovnáním se rozumí smluvní ujednání podle českého nebo zahraničního práva,
a) které lze doložit písemně nebo jiným záznamem umožňujícím uchování informací,
b) které se vztahuje na vzájemné pohledávky smluvních stran včetně příslušenství těchto pohledávek z obchodů, jejichž předmětem jsou výlučně peněžní prostředky, investiční nástroje, práva s investičními nástroji spojená jako komodity včetně podmíněných pohledávek a pohledávek, které mají nebo by měly teprve vzniknout (dále jen vzájemné pohledávky stran), a
c) podle kterého v případě, že nastane dohodnutá skutečnost, dojde k zániku a nahrazení nebo k započtení dosud nesplatných, popřípadě i splatných vzájemných pohledávek stran tak, že výsledkem bude jediná pohledávka ve výši rozdílu mezi souhrnnou výší odhadovaných současných hodnot vzájemných pohledávek stran. Způsob odhadu současných hodnot vzájemných pohledávek stran, okamžik, ke kterému musí být odhad proveden, a způsob a termín vypořádání musí být dojednány ve smluvním ujednání o závěrečném vyrovnání a nesmí být v rozporu se zvyklostmi na příslušných finančních trzích.
Chtěl bych jen říci, že tento text je zpřesněním textu, který je již v tisku 635/5 uveden v usnesení rozpočtového výboru, a je to vlastně precizace v návaznosti na legislativu Evropské unie.
Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Kocourkovi. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Benda. Zřejmě mi dával znamení, že chce vystoupit pan poslanec Kocourek před chvilkou, ale ruku zdviženou měl. Takže beru a ptám se, zdali chce ještě někdo vystoupit v rámci podrobné rozpravy. Pokud nikdo, podrobnou rozpravu končím a končím také druhé čtení tohoto návrhu zákona.
Děkuji navrhovateli i zpravodaji. Prosím, aby uvolnili lavici pro další protagonisty, protože budeme projednávat bod
15.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 349/1999 Sb.,
o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
/sněmovní tisk 751/ - prvé čtení
Z pověření vlády návrh uvede ministr Jaroslav Bureš. Pane ministře, máte slovo.
Ministr a předseda Legislativní rady vlády ČR Jaroslav Bureš Dobrý den. Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, páni poslanci, parlamentní tisk 751 je návrh novely zákona o veřejném ochránci práv, který předložila ještě předchozí vláda, a současná vláda se k tomuto návrhu hlásí, neboť odpovídá jejím programovým cílům.
Předložený návrh zákona sleduje především zavedení účinných kontrolních mechanismů, které mají předcházet špatnému zacházení s osobami, které jsou omezeny na své svobodě veřejnou mocí nebo v důsledku závislosti na poskytované péči, a to prostřednictvím posílení postavení veřejného ochránce práv. Veřejný ochránce práv by měl za tímto účelem provádět systematické návštěvy zařízení, v nichž se vykonává vazba, trest odnětí svobody, ústavní nebo ochranná výchova anebo ochranné léčení, a další místa, ve kterých přichází v úvahu omezení osoby jednotlivce, tedy policejní cely, zařízení pro zajištění cizince, azylová a podobná zařízení. Zdůraznil bych zejména z důvodové zprávy také ta zařízení, ve kterých jsou výrazně osoby závislé na poskytované péči, jako například ústavy sociální péče, zařízení sociálně-právní ochrany dětí.
Smyslem těchto změn je, aby veřejný ochránce práv při svých návštěvách zjišťoval, jak je s těmito osobami v těchto zařízeních zacházeno. Veřejný ochránce se podle tohoto návrhu zákona při těchto návštěvách bude zabývat, nebo bude se zaměřovat, přesně řečeno, na odhalování systémových nedostatků, bude zkoumat hmotné podmínky pobytu osob v těchto zařízeních a bude si všímat míry zabezpečení práv osob, které jsou omezeny na svobodě. Je oprávněn, jak se dočtete v návrhu, bez předchozího ohlášení navštívit zařízení podle své volby, hovořit o samotě s osobami dle svého výběru a také prohlédnout všechny prostory příslušného zařízení. Zdůrazňuji, že nepůjde jen o posuzování hmotněprávní. Veřejnému ochránci práv má být umožněno využívat při své činnosti pomoci odborníků z nejrůznějších oblastí státní, akademické i nevládní sféry.
Dosavadních pravomocí, tak jak je konstruuje zákon o veřejném ochránci práv, se navrhovaný zákon významně nedotýká. I nadále proto veřejný ochránce práv není oprávněn, nebo nedisponuje rozhodovacími nebo sankčními pravomocemi.
Závěrem bych zdůraznil, že předloženým návrhem zákona je rovněž navrhováno rozšíření působnosti veřejného ochránce práv i na správu státního zastupitelství. Bude tak dosaženo srovnání kontrolních oprávnění veřejného ochránce práv vůči správě státního zastupitelství a státní správě soudu.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji vám, pane ministře. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení. Tím je pan poslanec Václav Votava.
Jinak mám sdělení, že se omlouvá také paní poslankyně Jarmila Boháčková.
Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, vážené paní poslankyně a páni poslanci, dovolte mi, abych vás seznámil se zpravodajskou zprávou k právě probíhajícímu tisku 751, kterým je novela zákona o veřejném ochránci práv. Pan ministr Bureš tady myslím důkladně odůvodnil tuto novelu, nicméně s některými věcmi vás ještě seznámím.
Vládní návrh zákona posiluje dosavadní oprávnění veřejného ochránce práv při poskytování ochrany osobám, jejichž osobní svoboda je omezena. Omezení osobní svobody jednotlivce je obecně dáváno do souvislosti zejména s trestním řízením, nicméně jednotlivci jsou na své osobní svobodě fakticky omezováni též více či méně dobrovolným umístěním v různých zařízeních, kde mohou být pro své stáří, zdravotní stav, tělesné nebo mentální postižení vystaveni také zvýšenému riziku krutého zacházení, nelidského zacházení či ponižujícího zacházení, trestání nebo jinak špatnému zacházení. Takovému veškerému zde právě uvedenému nežádoucímu zacházení nelze zřejmě úplně zabránit. Lze mu však zavedením účinných kontrolních mechanismů předcházet, a tím snižovat pravděpodobnost těchto výskytů.
V tuto chvíli nezná náš právní řád nezávislý, vně jakoukoliv strukturu stojící orgán, který by ve výše uvedeném smyslu vykonával systematickou preventivní kontrolu míst a zařízení, kde se nacházejí osoby omezené na své osobní svobodě. Těmito místy a zařízeními jsou myšlena místa a zařízení, v nichž byl osobám nařízen výkon vazby, výkon trestu odnětí svobody, nebo místa a zařízení, kam byly osoby umístěny po zatčení, předvedení či zajištění, dále místa a zařízení typu přijímacích středisek a pobytových středisek podle zákona o azylu, místa a zařízení, v nichž jsou vykonávány kázeňské tresty vojáků, místa a zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy, jakož konečně i též místa a zařízení určená k výkonu ochranného léčení a k účelům sociální péče. Pro většinu právě uvedených míst a zařízení, v nichž všude se mohou nacházet osoby omezené na osobní svobodě, neexistuje tedy žádná zákonná úprava materiálních podmínek, podmínek zacházení personálu nebo orgánů dozoru s těmito osobami či práv a povinností osob takto na svobodě omezených. A pokud vůbec existuje, je shledávána jako nedostatečná.
S ohledem na vše výše řečené rozšiřuje vládní návrh zákona osobní působnost veřejného ochránce práv na všechna ta místa a zařízení, kde se nacházejí nebo mohou nacházet osoby omezené na své osobní svobodě veřejnou mocí na základě zákonného oprávnění, jakož i též i osoby omezené na své osobní svobodě, v konkrétních případech v důsledku svého zdravotního stavu, sociální situace apod.
***